Pickův Manifest je krokem k "dobré utopii"

23. 11. 2009 / Rudolf Převrátil

Jsou falešné utopie, pouhé vzdušné zámky, svévolné výtvory fantazie zcela odtržené od reality, nebo naopak pseudoutopie, jejichž cílem je pouze zakrývat ošklivou realitu. Jsou ale také utopie, které naznačují směr, mluví o "tom co není, ale má být" takovým způsobem, že vyjadřují cosi, po čem oprávněně touží spousta lidí a čemu se zatím nedaří dát konkrétnější výraz, ani stanovit celou cestu k takovému cíli. Obecné vytýčení dobré utopie je ale předpokladem k tomu, aby se k takové konkretizaci a hledání cesty vůbec mohlo přistoupit. A někdy i sám autor utopie dojde v tomto směru hodně daleko.

Neznám lepší historický příklad dobré utopie než jaký nabízí dílo Roberta Owena, v marxovské tradici označovaného za utopického socialistu. Karl Polanyi (nemarxista) o něm a o anglickém chartismu ve své slavné Velké transformaci napsal:

"I kdyby owenovské hnutí vyústilo jen v nevýznamné místní aktivity, vytvořilo by monument tvořivé představivosti této rasy (britské dělnické třídy /in statu nascendi/, R.P.), a i kdyby chartismus nikdy nepronikl za hranice jádra stoupenců, kteří pojali myšlenku dosáhnout "národní pracovní volno" jako cestu k všelidovému právu, ukázal by, že někteří lidé jsou stále ještě schopni snít své vlastní sny a udělat si své mínění o společnosti, která zapomněla na to, co je člověk. To však nebyl případ ani jednoho z nich. Owenismus nebyl inspirací nepatrné sekty a ani chartismus se neomezoval na politickou /élite/; obě hnutí zahrnovala stovky tisíc řemeslníků a rukodělných výrobců, nádeníků a dělníků, a se svými četnými stoupenci se zařadila mezi největší sociální hnutí v moderní historii. Ať už tato hnutí byla jakkoli rozdílná a navzájem se podobala jen mírou svého neúspěchu, posloužila k důkazu, jak nevyhnutelná byla od samého počátku ochrana člověka před trhem." (České vydání CDK, Brno 2006, str. 169, překlad revidoval R.P. podle originálu.)

Není tak důležité, že se nepodařilo dosáhnout konečný cíl owenovské utopie, Novou Harmonii a Novou Společnost. Owenův Nový Lanark léta úspěšně podnikal, jeho "vesničky spolupráce", "sdružené obchody" a "pracovní burza" fungovaly dostatečně dlouhou dobu a přitáhly dostatečně velký počet stoupenců na to, aby zanechaly trvalý odkaz, který přežil, i když samo hnutí vyhaslo. Owenismus položil základy moderního odborového hnutí. Jsem přesvědčen, že bez určité utopické složky, "dobré utopie", nemůže existovat žádné hnutí, které se chce zaměřit na hlubší příčiny nevyhovujícího stavu společnosti, aby dosáhlo podstatnější změny k lepšímu, nebo aby pomohlo společnosti vyhnout se rizikům, které oficiální elity nechtějí vzít na vědomí. K podobnému závěru dospívají např. někteří účastníci diskuse o spravedlnosti, která probíhá mezi právními vědci a přesahem do sociálních věd v Americe a jinde, viz např. "This Seeming Brow of Justice".

V této debatě byly proti sobě stavěny "velké teorie" spravedlnosti, jež mají podle některých diskutujících utopické rysy (např. obecná liberální teorie spravedlnosti Johna Rawlse) a teorie kladoucí důraz na praktické kroky směřující k větší spravedlnosti, jež lze podniknout s určitou nadějí na úspěch v konkrétních situacích (ekonom Ama Zazněl ale také názor, podle mého soudu velmi přesvědčivý, že by zastánci konkrétních kroků neměli z vaničky s vodou vylévat také dítě, koncept "dobré utopie". Je jedna věc vytýkat např. Rawlsovi, že své pojetí spravedlnosti odvozuje vlastně z jakési abstraktní platónské ideje stojící nad realitou a diktující realitě. Na druhé straně ale v Senově přístupu věz háček: když se vybírá mezi lepšími a horšími variantami konkrétního postupu k větší spravedlnosti, vyžaduje to, aby byl k dispozici seznam "možných variant". Odkud ale takový seznam může přijít? Jen z obecnějších představ, které nutně budou mít utopický charakter "toho, co není, ale mělo by být", protože teprve na jejich pozadí se může navrhovat paleta konkrétních variant.

Pickův Manifest je podle mě krokem směrem k "dobré utopii", který si zaslouží kladné přijetí. Není koneckonců ani tak abstraktní, jak mu to vyčítá Dolejší. Oba autoři se shodují v tom, že hlavním problémem je obrovská moc finančního kapitálu, Dolejš se ovšem domnívá, že Pickem navrhovaná opatření jsou zastaralá a nedokáží finanční kapitál zkrotit. Staví dokonce otázku , zda není třeba nejdřív kompletně zničit nesmírnou moc finančního sektoru, "která nás všechny táhne ke dnu". To je zcela oprávněná myšlenka, ale není také utopická? Vidí Dolejš v současné situaci schůdný způsob, jak zničit moc finančního sektoru?

Vhodnější než paušální odmítání Manifestu bude podle mě věcné uvažování o jednotlivých problémech a opatřeních v něm nadhozených. A také o tom, co v Manifestu chybí. Tímto směrem šel Kotrba. Podstatné doplnění a rozpracování by vyžadoval např. také "globalistický" bod č. 1. Multipolární svět nemusí být sám o sobě lepší, než jednopolární. Může být neméně utlačovatelský, což nadhazuje např. Orwellova dystopie 1984. A jedním z velkých aktuálních problémů je riziko, že se přechod k multipolárnímu světu, přechod hodně chaotický, zvrhne ve vznik nějakého světového "nového válečného řádu", před nímž varují někteří analytikové.

Mnoha lidem připadá konstruování jakýchkoli utopií jako donkichotství. Slavoj Žižek ale na podporu takových donkichotů "podvedených komunismem 20. století a zklamaných kapitalismem 21. století", kteří přesto hledají dál spravedlnost, říká: "Budou muset začít znovu od začátku. Budou muset vynalézt své vlastní ideologie. Budou odsuzováni jako nebezpeční utopisté, ale jedině oni se probudí z utopického snu, který udržuje ve svém područí ostatní z nás." (The New York Times, 9. 11. 2009). Myslím, že Žižek má na mysli právě onen důležitý rozdíl, který chápu jako rozdíl mezi falešnou a dobrou utopií.

Vytisknout