Lidi v Americe hladovějí

23. 11. 2009 / Josef Vít

Pod tímto názvem byl publikován výtah z článku v New York Times publikovaný shodou okolností 17. listopadu, kdy jsme slavili pád komunismu. (Shrnutí informací bylo ve skutečnosti z Guardianu, ZDE, pozn.red.)

Možná to měly publikovat i další média. Ta však mají jiné zajímavější události - jako propad tunelu u Mostu a podobně.

Možná to nechtějí publikovat, aby nestrašili lidi -- co kdyby si někdo domyslel, že by to tak mohlo být brzy i u nás. Odstranili jsme režim, ve kterém nebyla nezaměstnanost, nebyli bezdomovci. A začali jsme budovat nový ekonomický režim po vzoru našeho velkého bratra. Jak dlouho to bude trvat, než ho doženeme a předeženeme? Zatím se u nás jen vyprávějí vtipy: třeba ten, jak povídá jeden druhému: "víš, že už u popelnic nebývají krysy?" "Že by město deratizovalo?" "Ne, důchodci jsou rychlejší."

Našel jsem si ten článek přímo na NYT a zjistil jsem, že mnohem zajímavější než článek, byla diskuze pod ním. Tady je několik postřehů z diskuze za článkem.

  • Vítejte v Americe. Peníze vyhrávají války. Žádné peníze pro potraviny, útulky, zdravotní péči. Proč je to tak v Americe? Umíme vynalézat nové ničivé zbraně, nemáme problémy s financováním válek, ručíme za korporátní dinosaury. ...ale nejsme schopni nakrmit a obléci vlastní lidi.
  • Toto je statistika za rok 2008 a neříká, jaké je to letos. Zpráva v roce 2010 o hladu v roce 2009 ukáže, že ani zvýšení dávek neodstraní hlad z minulých let.
  • Lidé, kteří neuživí své děti, by je neměli mít. K té ideji, že když jste chudí, neměli byste mít děti -- co když jste nebyli chudí, když jste si pořizovali děti, ale nyní chudí jste? Jak to chcete vrátit?
  • Kapitalismus, demokracie a prosperita jsou prázdná rétorika. Zvláště, když to říkáte dohromady.
  • Mít přístup ke zdravotní péči je stejně důležité, jako mít přístup k potravě. Moje matka si může dopřát zdravotní pojištění, ale bez něj by zemřela. Lidé by neměli být nuceni se rozhodovat, co je důležitější. Je signifikantní, že udávaný počet hladových -- 49 milionů -- je stejný, jako počet bez zdravotního pojištění. Jestliže jsme my Američané přesvědčeni, že jsme největší národ na světě, musíme se začít také tak chovat. Přestat kňučet, obviňovat ostatní, řvát "socialismus" když někdo navrhuje pomoc těm méně šťastným. Je nepřijatelné pro národ, aby někdo hladověl nebo neměl přístup ke zdravotní péči. Fakta, že něco takového se může stát, říká více o charakteru Američanů, než cokoli jiného. Styďte se.
  • Je těžké věřit těmto statistikám. Kdy jste naposledy viděli hubenou postavu, která by nebyla bohatá.
  • To je dlouhodobý problém. Ale termíny se krátí. Nevidíme tvář hladu, ale vidíme tvář našeho souseda a když víme, že počty lidí, kteří nemají adekvátní stravu, rostou - naši sousedé jsou mezi nimi. A kdo ví -- i my můžeme být ti příští. Budu se snažit, být vděčný za to, co mám a pamětlivý k těm, co jsou v nouzi.
  • Americké děti hladoví, ale americký imperialismus se vzteká.
  • Jako obyčejně, NYT překrucuje fakta. Tahle story není o "hladu" je jen o "potravinové bezpečnosti". Rozdíl je v tom, že "potravinová bezpečnost" je jen pocit, ale ne fakt. NYT je plný pocitů, ale krátký na fakta. Byl jsem hladový -- než jsem se nasnídal.
  • Moje žena a já jsme hladoví obden. Učím na plný úvazek na místní škole. Každý rok se můj plat snižuje, zatímco ceny rostou. Můj zaměstnavatel mi omezuje zdravotní pojištění. Když potřebuji použít toto pojištění, tak mi poskytoval zdravotní péče řekne, že dokud se nedohodnu se svým zaměstnavatelem, musím si to zaplatit sám. Moje žena shání stále zaměstnání, ale přesto, že má středoškolské vzdělání, práce pro ni není. Dělala by jakoukoli práci, ale práce není. Lidé v této zemi jsou chudí a hladoví. K Demokratům jen tolik, že "naděje" se nikdo nenají. K Republikánům to, že to jsou oni, kdo snižují daně bohatým, protěžují svobodný trh a nevidí, že se lidé propadají k třetímu světu. Redukují nás na úroveň Číňanů a ne na naši zem.
  • Pušky versus máslo -- to je stará historie -- tato země upřednostňuje pušky....
  • Jestliže nemohou žít za 5 až 10 dolarů denně, tak se ptám, co jedí a proč to není k dostání. Můžou jíst brambory, fazole z plechovky a vitaminové tablety za méně než 2 dolary denně. A být plní -- nikdy hladoví.
  • Když je tak mnoho lidí hladových, protože jsou chudí, tak proč je tolik chudých lidí tak tlustých. Přes kostel jsem distribuoval potraviny chudým. Ačkoli se to zdá nemožným, většina z nich byli obézní.
  • Kdo by se staral o hladové Američany, když vláda dává stovky miliard velkým korporacím. Stovky milionů dostávají politici, kteří na oplátku dávají výhodné kšefty - komu? Jsem si jistý, že srdce politiků a manažerů krvácí, když hlučně žvýkají své 50ti dolarové bifteky na jejich bussinesdinners, kde oslavují, jak jsou bohatí a mocní.
  • Žiji v nejchudší části země. Snažím se lidem pomáhat. Mnoho těžce pracujících nemůže vyjít se mzdami. Nelze hnout se současnou administrativou, když mzdy stále klesají a klesají, zatímco zisky stoupají a stoupají.
  • Ti, kdo nenávidí tuto zemi (a je jich hodně na těchto stránkách), milují historky, které potvrzují jejich pohrdavé mínění. Ale skutečně -- kde jsou ti hladovějící lidé? Koukám kolem sebe a vidím mnoho a mnoho lidí s nadváhou. Předpokládejme, že žena s osmi dětmi může mít problémy s jejich nasycením více než jedním jídlem denně. Ale kdyby měla jen čtyři děti, mohla by jim dát dvě jídla denně. Hej, a jak by to bylo, kdyby měla jen dvě děti? Mohly by jíst třikrát denně. Ale potom by nepodporovala ty historky o hladových.
  • Jsem hrdý na Ameriku. Dává biliony na vraždění Afgánců a Iráčanů, zatímco miliony Američanů hladoví. Jsem rád, že máme takové priority. Nyní Obama, Tinny G. A Helicopter Ben poslali několik miliard firmám Goldman Sachs a JP Morgan. Slyšel jsem, že budou brát vánoční prémie s deseti nulami.
  • USA má největší počet miliardářů na planetě. Musí mít hodně i obyčejných multimilionářů. Máme příjmy lidí jako Bill Gates, Warren Buffet nebo Oprah Winfrei a na druhé straně máme 506 tisíc domácností, kde hladoví. Je něco shnilého v tomto státě, který si říká egalitářský a nemusíte být nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, abyste to poznali.
  • Tyto statistiky neříkají nic nového, co by lidé nepoznali na vlastní kůži. Průměrné platy jsou rok od roku nižší -- je tomu tak od roku 1998 možná 1995. Ceny potravin také každým rokem rostou. A rostou mnohem rychleji, než inflace. Zisky samozřejmě rostou.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.11. 2009