Copak jsme ve středověku, že nám stačí jenom víra?

23. 11. 2009

Nejsem profesionální filozof ani sociolog (jsem doktorandem na MFF UK), takže následující mail se Vám může zdát amatérský, ale chtěl bych Vám jenom představit, jak se o závažných věcech diskutuje v o generaci mladší společnosti. Kdyby následující konverzace byla ojedinělým případem, tak by mne nenapadlo Vám o ní psát, ale je bohužel dost častým jevem, ba obecným, píše Michal Hejduk.

Celá výměna názorů začala tím, že jsem na facebook pověsil 17. 11. citát z Egona Bondyho:



"Láska a pravda nepřežily ani jeden rok a už se po nich ani nevzdechne
než snad aleluja, které pěje televize
Je láska vykopnutí národa do blažené náruče bídy
Láska, která je reklamou na volebním plakátě
nemá cenu ani toho papíru
Pravda je vždy relativní pojem
a je jiná pravda elity, jež tyje
a je jiná pravda zbavených práce a nadě...je
Pějte si svoje oslavné ódy na sebe samé
stejně jako to dělali ti před vámi
ale nedivte se, že vám je nebudeme žrát!
Egon Bondy, 1990"

Následovaly krátké bezvýznamné výhrady a následně mi přišel E-mail od bývalého spolužáka, který studuje či vystudoval jakýsi druh ekonomie (následující text nebyl nijak upravován):

Čau,

Hele, o svátku 17. listopadu jsi mě naštval. Přečti si následující argumentaci pls. Nerozumím totiž moc tomu, jak inteligentní člověk může žít v takovém zmatku:

Pokud totiž vezmeš kapitalismus, tak ten je založen na pár věcech. 1) svobodě, které si já vážím téměř nadevše 2) občanské společnosti a 3) na tržním principu.

Zajímavá je teď hlavně ta trojka. Protože:

Totiž pokud vezmeš čistý tržní princip, tak ten říká, že každý se snaží maximalizovat svůj užitek. Jak toho dosáhneš? Tím, že budeš dělat službu jiným a že tu službu budeš dělat dobře a budeš vlastně pracovat dobře pro jiné, aby se měli dobře. Když se tak chovat nebudeš, ostatní po tobě nic chtít nebudou a ty se mít dobře nebudeš. Takže tím, že maximalizuješ svůj vlastní užitek, maximalizuješ užitek i celé společnosti. Jednoduše, když se tak bude chovat každý, tak z definice se všichni budou mít dobře.

To je ale přeci bezva myšlenka ne? ... i pro tebe ne - že se lidé chovají tak, aby se měla dobře celá společnost.

Že to tak v reálu není úplně? Není. Proč to ale selhává v některých věcech, je to, že lidé nejsou etický a morálně dokonalí a existují biologické rozdíly. Lidé nikdy nebudou dokonalí. Pokud to bereš ale jako výtku vůči systému, pak ale vytýkáš to, na čem padá taky komunismus. A uspořádání společnosti (organizace) v jednotlivých systémech umožňuje neporovnatelně horší dopady u komunistů, kde se dostávají k moci naprosto pragmatičtí elitáři, kterým je úplně jedno, co dělají lidé, a jen dělají propagandu.

A druhá velká poznámka. Svoboda. Nechápu, jak si můžeš necenit svobody. Neznám společensky větší zvěrstvo, než někomu, kdo svým chováním neomezuje druhé, přikazovat, aby dělal něco, co nechce a nedělal, co chce. A nechápu, jak můžeš přecházet takové věci, které historicky mnohokrát pod systémem komunismu fungovaly. Jak prostě můžeš schvalovat to, že letci, co bojovali proti nacistům, byli stejnými metodami, jako to dělali nacisti, prezekvovaní ihned, co přišli zpět domů. Jak tisíce lidí nemohly studovat jen proto, protože rodiče nebyli ve straně apod. Jak lidé nemohli cestovat, nemohli říkat, co si myslí !!! Nota bene - nesvobodu má komunismus už v definici. Všechno všichni všem není svoboda.

Tím se dostávám k poslední poznámce. Čeští komunisti se nikdy nezřekli své minulosti. Ba naopak. Rádi by, aby se vrátila.

Takže závěrem. Bylo by fajn, aby se inteligentní člověk, což si myslím, že seš, podíval, chvíli zamyslel racionálně a zvážil situaci a nežil jak (promiň) dětinský idiot v nějakých naivních představách a tím i překrýval nezpochybnitelná fakta, hlavně historická. A nepřidával se tak na stranu demagogů, kteří kryjí svá vlastní historická pochybení a negativní záměry.

Neříkám, že kapitalismus je ideální. Lepší funkční systém zatím ale není. A už prosíme přestaň s téma komančema. Ses stejnej jak nácek... A ty já na FB nechci. Sorry. Važ si toho, co máš (svobodně dělat, co chceš, projevovat názor, cestovat, studovat, ... žít) a že máš možnosti se mít dobře a jiní taky.

Má odpověď mi trvala cca 2 hodiny:

Ahoj XXXXX,

bohužel tvůj e-mail mi potvrdil, že to nejsem já, kdo žije neustále v bolševismu. Černobílé vidění světa vládne v České republice bez výjimek a nevybírá si podle vzdělání. Tvůj urážlivý tón mi dost neimponuje a připomínáš mi rétoriku příliš aktivních příslušníků SSM.

Pokud usuzuješ, že se zastávám minulého režimu, z mého příspěvku na facebooku, stojí za to si jej přečíst znovu. Já jsem pro 17. listopad 1989, nejsem pro to, co se odehrálo poté - hlavně pod vedením tvého adorovaného čestného předsedy (pokud se tvé postoje od SŠ nezměnily).

Nejsem vzděláním ekonom. Jedno mi je však jasné a vyplývá to z fyzikálního hlediska. Pokud máš nějakou v systému se zachovávající fyzikální veličinu a někde dojde lokálně k jejímu nárůstu, musí někde dojít také k jejímu úbytku. Takže pokud se snažíš maximalizovat někde zisk, znamená to, že ho jinde musíš naopak minimalizovat. Zisk je totiž odvozen od hmoty a ta, jak víme, nevzniká sama od sebe. Určitě tento princip zatím vedl k nebývalému pokroku, ale také k nárůstu neetického ochuzování většiny obyvatelstva Země. Ač takový růst bídy není třeba markantní v naší společnosti, v jiných je - slumy v obou Amerikách i v Asii. Nechá-li se volná ruka trhu působit bez omezení, dochází k monopolizaci ekonomiky. Tyto monopoly se pak chovají stejně jako mocností. A jak víme i z minulého režimu, absolutní moc korumpuje absolutně. Je zajímavé, že tento jev monopolizace se dá najít vlastně i v růstu krystalických struktur - a už jsme zase u fyziky.

Marx, jenž byl prohlášen v Anglii v anketě BBC za největšího myslitele tisíciletí a v Německu v roce 2003 veřejností za třetího nejlepšího Němce všech dob, rozpoznal systémové nedostatky tehdejšího kapitalizmu. Určitě ses přinejmenším učil o pojmu "nadhodnota". Komunistický manifest vznikl tehdy jako součást snah o nápravu tehdejší společnosti, v níž se o široce dostupných svobodách nemohlo vůbec mluvit, o demokracii už vůbec ne. Demokracie a kapitalizmus jsou dvě odlišné věci ze dvou různých kategorií - existence prvního není nutnou podmínkou existence druhého a naopak. Tvrzení opaku je jako míchání jablek s chobotnicemi, což ty ve svém mailu činíš. Odnož hnutí komunistů, která se odvozuje od Manifestu komunistické strany, si kladla za cíl oprostit člověka od materiální závislosti na buržoazii a tím ho učinit svobodným. Snažila se zvětšit podíl proletariátu, kterého byla a stále je většina, na moci a tím učinit společnost demokratičtější. Tehdy se takového cíle mohlo dosáhnout jenom revolucí. Revoluce tehdy byla běžným prostředkem k získávání práv - jenom si zopakuj, kolik jich bylo v 19. století nejen v Evropě. Ve 20. století úlohu revolucí do značné míry nahradily války. V Rusku válka rozvrátila společnost do takové míry, že se zdálo, že nastal konec jedné dějinné epochy.

Komunizmus je stejně obecný pojem jako demokracie. Kdekdo se k němu může hlásit, kdekdo se může domnívat, že ho uskutečňuje správně, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Navíc demokracie je ještě obecnější pojem, který stojí nad pojmy otrokářství, kapitalizmus, socializmus, komunizmus. V předešlém odstavci jsem napsal, že Marx chtěl udělat člověka ještě svobodnějším. On demokracii chtěl - na rozdíl od Mussoliniho nebo Hitlera, kteří nikdy o občanskou společnost nejevili zájem. Marx ani ve své době neměl monopol na pojem "komunizmus". Těch myšlenkových směrů bylo hodně. Některé byly tak radikální, že chtěly návrat do prvobytně pospolné společnosti. Ve 20. století se ujaly moci přinejmenším 3 proudy z těch mnoha, které v historii vznikly: ruský komunizmus prostého vesnického "mužika", orientálně despotický kormidelníka Maa a nacionální pragmatický Tita. Můžeš si přečíst třeba článek ZDE.

Současná KSČM se převážně hlásí k idei eurokomunizmu, který vznikl, protože se levici v západní Evropě po 2. sv. v. "hnusil nezkrocený kapitalizmus a z reálného socializmu na Východě se jim chtělo zvracet". Eurokomunisté na západě se hlásili vždy k dialogu s oponenty a k široké rozpravě ve společnosti. Věděli, že se musí jednat i s Východem, nechtějí-li skončit jako prach po atomovém výbuchu. Za stejný přístup získal Nobelovu cenu bývalý jihokorejský prezident Kim Té Džung. Něco o eurokomunizmu se dočteš v článku, na který se odkazují v předešlém odstavci.

Situace KSČM je dost složitá. Ačkoliv bývalá garnitura neovládá vedoucí pozice, je nejvíce slyšet. Strana je natolik demokratickou, že nepřistoupila k jejich vyloučení, i když by se to pro úspěch ve volbách hodilo. Navíc média o napravenou KSČM nestojí. Strana se po revoluci hned omluvila za přehmaty a tuto omluvu několikrát zopakovala během 90. let. Nikdo ji však nechce poslouchat. A když už média dělají, že slyší, nevěří. Vysocí představitelé přispěli na pomník Milady Horákové. Pokud to byl jejich politický kalkul, tak byl vysoce neefektivní, protože většina společnosti se o Miladu Horákovou už vůbec nezajímá. Stejným způsobem si ani ty tento můj dopis asi nepřečteš celý, protože přece "víš, že komunisti jsou nacisti". Strana se nedistancovala od minulosti absolutně, protože nepovažuje minulé období za černý monolit. Proč by se neměla hlásit k poctivé práci svých předchůdců v minulém režimu? Minulý režim zajistil vzdělanost v širší míře, než tomu bylo za první republiky, zpřístupnil lékařskou a sociální péči všem. Byl výborný v péči o děti: viz ohromné množství filmů a knih pro děti, zdravotnickou péči v Motole na světové úrovni. Otázkou je, zda se může těmito úspěchy bývalá KSČ chlubit: alespoň zčásti ano, přece vymezovala z rozpočtu prostředky. Byly inscenované politické procesy, ano, ale nikoliv celých 40 let. Komunisti zahájili Pražské jaro. Někteří se podepsali i pod Chartu 77. Současná KSČM se chce hlásit k tomu dobrému, co bylo, a ponechat si v paměti chyby své předchůdkyně. Komunistická se zve proto, že má v úctě své ideové předchůdce a oběti represí z 19. a 20. století (i z východního tábora). Chceš-li vědět o problémech KSČM více, přečti si tento článek.

Charta 77 akcentovala dodržování "socialistické zákonnosti". V listopadu 1989 se volalo po nápravě socializmu. Třeba se koukni na některé plakáty. Havel prohlašoval, že chce socializmus. Sám však nedávno řekl, že nechtěl říkat "kapitalizmus", protože by se veřejnost zalekla. Na Václavském náměstí bylo 19. 11. (snad to datum je správně) také hodně komunistů (i členů KSČ :-) ). Lidé chtěli změnu hodnot. Občanskou společnost. Veřejnou rozpravu. Prosperitu. Nakonec se ale dožili tunelářů a rozdělení státu bez referenda a národní nesnášenlivosti pod řízením nastupující vládní třídy. Nyní jsme svědky rozdmychávání rasové nenávisti a strašení návratem minulosti, jen aby se odklonila pozornost od neschopnosti a korupce politiků.

Stejně jako vnímám pozitivně den 7. listopadu 1917 tak také vnímám pozitivně 5. ledna 1968, a 17. listopadu 1989. Bohužel události následující byly většinou zklamáním. Vyjadřovat zklamání není projevem zabedněnosti, ale zachováváním realistického postoje. Nechci se totiž stát dalším, který radostně mává mávátky na oslavě "Velké listopadové". Netajím se tím, že chci jinou společnost. Chci ji ale ve všech ohledech lepší než dnešní - právní i ekonomickou svobodu každého, ohled k životnímu prostředí a civilizovanou rozpravu o možnostech vývoje. Bohužel, splnění těchto cílů je v nedohlednu a toho třetího v pořadí se od tebe asi nedočkám. "

Je možné, že místy nemám pravdu, ale je normální, aby 20 let po revoluci byl každý, kdo vyjádří skepsi vůči současnému vývoji společnosti, obviňován z myšlenkových zločinů? Kde se u vysokoškoláků vytratil kritický postoj? Copak jsme ve středověku, že nám stačí jenom víra?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.11. 2009