Každému, co jeho jest...

23. 11. 2009

Článek, resp. rozhovor Teodora Marjanoviče s Ellen Tauscherovou v MfD o "novém" protiraketovém štítu ve mně vzbudil úsměv na tváři i důvod k zamyšlení. Úsměv proto, že se mi po jeho přečtení vybavil obraz hysterického dítěte, které zoufale křičí na svou "hodnou" tetičku, že mu nekoupila lízátko, které mělo slíbeno a ještě si dovolila pozvat na svačinu dítě od sousedů, od kterého tuhle dostalo nabančeno. Jak říkám, velmi úsměvné, míní Michal Crhonek.

Jenže vzápětí mě tato analogie přešla -- uvědomil jsem si totiž hloubku a důvod hysterie. Ti, kteří mluví v souvislosti s pozastavením či zrušením projektu americké protiraketové základny v Brdech, by si měli v prvé řadě uvědomit, co se vlastně stalo. Dle mého názoru vůbec nic zvláštního. USA se rozhodly postavit, protiraketový štít. Postupem času však jejich představitelé naznali, že v této chvíli není nutné ho realizovat. Je to samé, jako, když se rozhodnete koupit dítěti kolo a po nějaké době si uvědomíte, že pro něj není ještě vhodné. Jenže jste to už dítěti slíbili. No, nedivím se, že je plno pláče.

Proč vlastně "chceme" radar? Jeho účel měl být ochrana Spojených států před raketovou hrozbou z Asie, zejména Iránu. Nemohu se však zbavit dojmů, že zastánci radaru u nás se ani tak nebojí této hrozby, jako spíš doufají v jakési hmotné zpečetění vztahů se Spojenými státy. A hlavně -- konečně to můžeme těm "Rusákům" ukázat, heč!. Konečně máme něco, co vy ne!

Zaráží mě a upřímně až děsí naivita některých lidí, že se v USA bude brát primárně ohled na české zájmy. Nemůže a nechce. Nemůže proto, protože chce-li si udržet svoji pozici "vůdce party" musí jednat v rámci svých zájmů a nechce, protože není vhodné rozčílit svého dlouholetého partnera -- byť partnera v souboji, protože ať chceme nebo ne, vždy ovlivňoval, ovlivňuje a ovlivňovat bude dění světa.

Tato naivita však zároveň ukazuje, že jsme ani po dvaceti letech svobody a přístupu k informacím nepochopili, jak to ve světě chodí. Nejsme schopni jiného, než černobílého vidění světa, jiného dělení než na dobré a zlé. Na druhé straně ale požadujeme, aby s námi bylo jednáno jako s rovnoprávným partnerem. To nám bohužel nezaručí, žádný podpis ani žádné členství. Toto si musíme vydobýt. To, ale znamená nechovat se jako dítě. I když, každému, co jeho jest...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.11. 2009