Vědecký výklad: Poctivé studium pro poctivé hlupáky

23. 11. 2009 / Wenzel Lischka

Většina občanů České republiky nežije v České republice, ale někde na Měsíci nebo v televizi. Tak například, sháníte snad právníka proto, aby měl nastudováno 50.000 platných zákonů, a abyste mu platili za to, že váš spor v kličkách jejich paragrafů utopí a prohraje? Nebo potřebujete právníka, který má důležité známosti, a který vám za vaše peníze spolehlivě zařídí, že kauzu vyhrajete?

Obyčejný občan díky svému občanskému (sobeckému) postoji žádné důležité známosti nemá. Od toho je obyčejným občanem. Zakládá si na své individuálnosti, není schopen se nijak smysluplně sdružovat, a tak se musí obrátit na studované právníky druhé kategorie.

Nějak jsme zblbli. Na otázku TV Prima v nedělní Partii (8. 11. 2009) "Věříte naší justici?", se ozvalo 98% diváků, kteří jí nevěří a pouze 2%, kteří jí věří. Nevypovídá o vysoké mravní úrovni občanů ČR? Je zřejmé, že v justici věří ti občané, kteří z ní profitují, a ostatní v ní vůbec nevěří, a proto se raději chovají slušně, aby se jí nedostali do drápů. Poctivý občan, kdyby věřil, že justice je spravedlivá, tak by se jí nijak nebál, a pak by zlobil, podváděl, lhal a kradl! Naše justice je tedy v naprostém pořádku.

Otázka poctivého akademického vzdělávání nyní lomcuje naší rozhořčenou a mediálně vláčenou veřejností. Nějak duševně zaostáváme a zapomínáme, že existujeme v ekonomické společnosti - že žijeme jen ekonomikou.

Jestliže vyznáváme ekonomiku (podvod), tak mysleme ekonomicky. Děláme ze sebe navzájem hlupáky, a když se to konečně zpětnou reakcí dobře daří a okruh se uzavírá, tak se rozčilujeme. Občané, to není demokratické!

Rozhořčovat se nad nepoctivostí v demokratickém režimu je naprosto nedemokratické, nemorální a především velmi hloupé. Demokracie je přece podvod, který je založen na soutěžení a hazardu. Kdo chce ve falešné loterii žít, je nucen shánět peníze -- a musí podvádět, neboť poctivou prací ještě nikdo nikdy nezbohatl. Pokud se vám tedy nelíbí, že v podvodné hře někdo podvádí, máte svobodu a můžete přece podvádět ještě více než on. V tom je přece ta svoboda a demokracie.

Nyní se občansky trápíme podvodným získáváním akademických diplomů a titulů, ke kterému dochází na našich univerzitách. Zlobíme se nad podobnými jevy, protože v nás přežívá hluboce zakořeněné totalitní myšlení. Když se nám ekonomika vyplácí, zpíváme demokraticky. Když na nás dojde, kvičíme jak podsvinčata socialisticky, ne-li hůře.

Nenamlouvejme si hloupě, že našim řádným studentům jde o nějaké vzdělání, o získání teoretických informací, zatímco těm neřádným jde pouze o diplom a titul, aby si mohli udržet své posty nebo získat ještě lepší. V naší demokratické společnosti jsou jediným motivem studia peníze. Všichni uznáváme, že jsou výlučným motorem veškerého našeho života, a když jejich ekonomika konečně pořádně funguje, tak se náhle nejapně zlobíme. Stále trpíme totalitními přežitky.

Vzděláváme se proto, abychom dosáhli lepšího postavení a finančního ohodnocení. To znamená, že jsme tedy neschopní a duševně nedostateční, jinak bychom se přece nemuseli nějak vzdělávat a získávali bychom peníze, postavení a moc přímo.

Pokud je někdo úspěšný, má moc, postavení a peníze, tak vlastně dosáhl cíle úředního vzdělávání bez jeho absolvování. Právem mu tedy dodatečně patří diplom a titul, jako třešnička na šlehačkovém dortu. Tím, že takový praktik nechodil do školy, naše společnost navíc ušetřila značné finanční prostředky, které by musela investovat do jeho teoretického vzdělání. Pokud by studoval, neproduktivně by ztrácel čas a parazitoval, zatímco takto může být ekonomicky činný.

Je tedy naprosto správné schopnému a chytrému člověku udělit akademické náležitosti zpětně - bez zbytečného vzdělávání, které by z něj udělalo jenom neschopného hlupáka. A mimoto, platy učitelů jsou u nás podřadné. Každý si rád přijde na nějakou tu korunu bokem. Proč se nevybírá při každé návštěvě školy poplatek 30,- Kč jako u lékaře? Každý by si pak rozmyslel, jestli mu jde o poznatky nebo o poplatky.

Inteligentní lidé se nepotřebují nijak školsky vzdělávat. Musí tak činit jen duševně zaostalé osoby. Tyto potřebují náročným studiem, filtrováním a ověřováním získat úřední potvrzení, že nejsou hloupé, aby se pak mohly společensky a profesně nějak uplatnit. Stejně jim to však není vůbec nic platné, protože takového teoretiky vždy nakonec obelstí kdejaký obyčejný primitivní nevzdělanec.

Pokud někoho zajímá vzdělání jako takové, může se přece amatérsky samostudiem vzdělávat sám, a nemusí kvůli tomu chodit do škol a shánět diplomy a tituly. Pozor, vzdělání je jedním z nejzávažnějších způsobů diskriminace a genocidy. Do skutečné demokracie nepatří. Třídí občany na vzdělané a nevzdělané -- čímž podněcuje třídní nenávist.

Jestliže někdo zpochybňuje udělené akademické tituly některých studentů, podněcuje tím extremismus a třídní nenávist mezi finančně nesourodými vrstvami naší společnosti. Jakýkoliv zájem je vlastně nějakou diskriminací. Předmět našeho zájmu nás spolehlivě třídí na génia či idiota.

Náš školský systém zapáchá ubohou totalitou. Je pouze jednostranný. Z hlupáků se vzděláváním snaží udělat umělé inteligenty, a z přirozených inteligentů dělá hlupáky. Zahlcováním mysli informacemi usmrcujeme živé vědomí schopné samostatného přímého poznání. Ve skutečnosti v naší inteligentní a akademické společnosti nesmíte mít vůbec žádný vlastní originální názor. Pokládá se to za sobecké a zločinné. Smíte zastávat jen momentálně a mediálně přípustné cizí názory.

Z masy nastudovaného učiva si po skončení školy pamatujeme maximálně 10% teoretických znalostí a maximálně 2% jich použijeme v praxi. Je tedy daleko výhodnější, když vám někdo v praxi předá 4% praktických znalostí, a budete toho znát a umět dvakrát více. Budete schopni reagovat na konkrétní potřeby praxe okamžitě, zatímco člověk teoreticky důkladně vzdělaný s vědomím toho, co zná a nezná, není schopen rozhodnout vůbec nic. Nedivme se potom, že vzdělanost a byrokracie umořuje veškerou lidskou vitalitu, spontánní společenský a ekonomický rozvoj, a že zákonitě vede do krize.

Cílem vzdělání jsou peníze. Pokud je někdo vlastní, je již dostatečně disponován a kvalifikován, aby zastával ve společnosti vedoucí a prominentní místo. Pokud finance někdo nemá, musí se tedy vzdělávat, aby je napřed možná problematicky získal. K otázce vzdělání, diplomů a titulů nelze přistupovat s totalitními předsudky, nedemokraticky a jednostranně.

Neposledním faktem mluvícím ve prospěch zpětně zakoupených titulů je dosazování politických kádrů, kteří nejsou v daném oboru nijak vzděláni, na vedoucí místa. Je to oblíbená praxe z dob komunistického režimu, která se dnes dobře osvědčuje i v režimu demokratickém. Pokud je vyžadován vysokoškolský titul, u trafikanta nezáleží na tom jaký. Pokud vede takový přidělenec nějaký úřad a oboru, který spravuje, nerozumí, nedochází ke střetu zájmů.

Co to jsou vlastně ty akademické tituly? Je to náhražka titulů šlechtických, která z vás činí lepší lidi. Slyšeli jste, že by se v raném feudalismu povyšovalo do šlechtického stavu za nějaké vzdělání? To je k smíchu! Šlechticem se tehdy nestával ustrašený člověk studovaný a bojácný, ale čestný, odvážný, spolehlivý, oddaný, věrný a statečný. Nic takového však o našich kapitalistických šlechticích, akademických diplomech a titulech říci nemůžeme. Ve škole se takovým výše uvedeným vlastnostem nazpaměť nenaučíte.

Dnes panují peníze, které spolehlivě šlechtí a třídí občany na vrchnost a nevolníky stejně jako se v dobách feudalismu společnost třídila na základě cti a oddanosti panovníkovi. Kritéria se však změnila. Dnes vládnou peníze. Kdo je ctí a oddaně jim slouží, ten stoupá po společenském žebříčku nahoru, geneticky se selektuje, a je tedy moderním šlechticem. Právem mu tedy k jeho postavení patří všechna příslušná privilegia a tituly...včetně šlechtitelské degenerace.

V neposlední řadě příčinou zanikání biologického života na naší planetě jsou teoretické informace a proto jejich veškeré vytváření, šíření a studování by mělo být ve skutečné demokracii, až ji vybudujeme, přísně zakázáno a humanitárně trestáno trestem smrti - kterou obvykle ty teoretické informace samy o sobě, avšak vždy trýznivě vlekle, působí. Prokazatelně přímé udělování diplomů a titulů bez studia nejenže pomáhá zachovat život osob, kterým byly tituly uděleny, ale pomáhá zachovávat i život na naší planetě vůbec. Nehorázné přehmaty takto rychlokvašených odborníků totiž v mnoha oborech selektují životaschopný genofond lidstva mnohem účinněji a rychleji, než samotná matička příroda.

Vytisknout