Za vlnou vlna jde a páteř vlně sráží,
při zteči Měsíce, se smutkem otroka,
a janičářů voj, bažina mladých stráží,
ta metropole z vln, jež usnout nedokáží
se křiví, vzpíná se a písek rozkotá.

A naskrz vzduchem chmurně bavlněným
tu vstává s cimbuřím zas zbrusu nová zeď,
a bijci pak sultánům pomyslným
se řítí s žebřů z pěn, rozstříklí s rozechvěním
a kleštěnci jim chladně nesou jed.

(přeložil Bruno Solařík)