Z údolí se vytratil život. A pak se to celé nějak zvrtlo a voda začala jít přes hráz a s ní i nějaké jachty a hráz se začala chvět. Nastal trochu zmatek, milionáři trochu střečkovali a lidé se šli podívat na kopec, co se bude dít. Stejně byli nezaměstnaní a jinou zábavu neměli. Kupodivu nejaktivnější byli ti, kdož našli dobrou panskou službu v jachtklubu. Jen dole pod hrází se sešikovala parta lidí v modrém, vedená velkým hranatým chacharem ve valašském klobúku a nastavila hroutící se hrázi a ženoucí se vlně s vyzývavými pohledy a transparenty s heslem "Voda teče do kopce" hruď. Někteří těsně před nárazem vypouští z modrých šatů bílé ptáky, kteří odlétají doleva. Šplouch, trochu rachotu a ticho.

Do údolí se začal vracet život, lidé nejdřív bydleli v naplavených jachtách, ale pak rozebrali hráz a postavili si domy a obdělali údolí. Nakonec je začali okrádat a vést bývalí pohůnci z jachtklubu a nastal normální život. Ty v modrém už nikdo nikdy neviděl, jen ve valašském klobouku si na konci údolí udělaly straky hnízdo. Bylo jim tam dobře.

Otevřel jsem oči a uvědomil jsem si, jak dopadne každý, kdo se postaví zjevně neodvratné katastrofě čelem. Zdá se mi, že Mirek Topolánek už spřádá plány na to, jak co nejslavněji padnout. Myslí si, že mu po jeho pádu, který je neodvratný, budou stavět pomníky jako oběti boje, ba dějinného zápasu, proti komunismu a levici vůbec, ale může se dočkat toho, že se z něho stane hrobník celé ODS a bude proklínán lidmi až do sedmého kolena, protože ono nakonec není nad rovnováhu...Byť někdy trochu přespříliš dynamickou nebo naopak poněkud podřímlou.

Už staré poučení z válečného Valašska říká, že když uklouznu před projíždějícím tankem, je lepší řvát "za stranu a za lidi" než "zas...ý náledí". Jen se bojím, že to tentokrát neprojde. Prostě, mám sen.