Vždyť také ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny řídí ministr s příznačným jménem Nečas. Petr Nečas (ODS). To je podobné, jako když ministerstvo zdravotnictví v době rozkladu celého systému řídil ministr jménem Rubáš. MUDr. Luděk Rubáš (ODS). Ministr zdravotnictví v letech 1993-1995. Cikrtovné (30 Kč) a julíkovné (60 Kč) udělalo zbytek.

Nečasova kariéra bude dražší. Tak nevyvážený vztah mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jaký vzniká s novelou zákoníku práce, povede ve výsledku k jedinému. Že se odboráři naučí prosazovat své názory nejen píšťalkami a řehtačkami, ale i násilím. Poteče krev a budou hořet továrny. Lidé, kteří nemají co ztratit, bývají hodně radikální. V mnoha západoevropských zemích už to umějí. V Česku to uměli za první republiky a vůbec dělníky nezastavilo, že do nich nechala masarykovská demokracie střílet . Například do těch, kteří šli protestovat proti pracovním podmínkám v dolech do Duchcova 4. února roku 1931. Četníci dokázali pouze jediné - docílili další radikalizace všech, docílili opravdové třídní nenávisti a zjevná převaha jedněch nad druhými umožnila posléze vzestup levicového radikalismu, volební výsledek roku 1946 i převzetí moci v roce 1948. Trvalo to dlouho, mezitím se vystřídaly celé generace politiků neschopných nastolit sociální smír. Všichni si mysleli, že se dělníci nedokáží vzpeřít...

Dvacet let už se nevyučují na vysokých školách dějiny dělnického hnutí a zdá se, že je to škoda. Menšina si opět myslí, že může ovládat většinu silou. Silou, Katuško, silou... . Zaměstnavatelů je totiž vždy méně než zaměstnanců, toho by si měl být ministr práce vědom i dnes. Na třídní nenávist je zaděláno i nyní, nebude-li mít člověk pracující alespoň trochu slušný život za výsledky své práce. Ne naději. Ale realitu. A nebo dá ministr Nečas také příkaz ke střelbě?

ČMKOS: 27. 8. 2008 Informace o přípravě a rizicích tzv. koncepční novely zákoníku práce ZDE

Pozn. JČ: Dvě věcné připomínky: Asi není pravda, že v únoru 1948 vznikl v Československu komunistický režim pouze proto, že by se v třicátých letech četnickým střílením do dělníků zradikalizovala dělnická třída. - Kdyby se za komunismu na vysokých školách vyučovaly skutečné dějiny dělnického hnutí, asi by jejich zrušení byla opravdu škoda. Jenže to žádné dějiny dělnického hnutí nebyly, bylo to ideologické blábolení, které s historií nemělo nic společného.

Pozn. ŠOK k poznámce JČ: Vyvracet to, co nikdo neřekl, je oblíbenou manipulativní figurou. Neřekl jsem nikdy (a v tomto článku zvlášť), že třídní nenávist, ze které vznikla obliba komunistické strany před rokem 1948, vznikla pouze proto, že by se v třicátých letech četnickým střílením do dělníků zradikalizovala dělnická třída. Trvalo to déle a těch příčin bylo více. Všechny ale měly kořeny v té mocenské aroganci, kterou nyní předvádí tato vláda. Když napíšu Například, předpokládám, že laskavý čtenář čte například a nikoliv pouze. V šéfredaktorovi jsem se spletl.