Dnes již jinde nedostupné údaje - volební preference politických stran - jsme seřadili do (snad) přehledné tabulky. U volebních výsledků 1998 jsme pro porovnatelnost připojili k výsledkům US výsledky DEU a sečetli jsme výsledky KDU-ČSL, US-DEU do kolonky, která v tu dobu neexistovala - "Koalice celkem". Časový snímek je za léta 1992 - 2002, tedy dost dlouhý, aby z něj šly vyvozovat závěry. Politické, žurnalistické i voličské.

Nechci se zde pouštět do srovnávací analýzy metodik výzkumů jednotlivých agentur (CVVM - STEM - TSF), ani porovnávání jejich objektivity. V tom totiž přes zmatení pojmů i metodik ten největší "zakopaný pes" není.

Nejdříve si dovolím jedno odborně urážlivé a laicky drzé tvrzení. Rozdíly dané metodikou by měly při správně zvolených respondentech kopírovat dlouhodobý trend. Jeho výsledkem by měla být po dvanáctileté historii sociologických pracovišť shoda s "tvrdými daty" v řádech procent, daná statistickou chybou. Nebo alespoň podobnost křivek, které se můžou od volebních výsledků v číselné podobě lišit. Ono je ale všechno jinak. Agentury s největší pravděpodobností mají své vlastní politické sympatie, své "koně" , na které občas trendově sázejí a zpětnou vazbou přes mediální ohlas svých tiskových zpráv ovlivňují voličovy přreference a tím i výsledky, které by měly pouze zjišťovat. Moje babička blahé paměti říkávala, že "čert sere na větší hromadu". Volič volí konzervativně, volí podvědomou známost či znalost. Tu mu zprostředkovávají v největším množství média. Agentury zase médiím zprostředkovávají hřiště - "neklid". Virtuální pohyby. Virtuální "hodnocení". Virtuální "trest" za virtuální "vinu". Virtuální "odměny". Novináři je zpracují se stejnou povrchností, jako vše ostatní, okoření svou vlastní nebo vydavatelovou omáčkou a podají čtenáři. Čtenář přečte "zjevenou pravdu" a "orientuje se" podle ní. Ne nadarmo se jmenuje nejmanipulativnější příloha LN "Orientace".... Kruh se tak uzavře. A k tomu slouží v Česku průzkumy veřejného mínění.

Já osobně jsem si pro své analýzy vypracoval za ta léta, co se zabývám analýzou pohybů, motivů a důsledků těchto pohybů na politické scéně České republiky politicko-korekční koeficienty, které jako klouzavé průměry za několik měsíců přičítám či odečítám od jednotlivých výsledků preference politických stran u výsledků jednotlivých agentur (jeden z nich, platný na období po volbách 2002 je součástí tabulky). Jen tak se lze vyvarovat dalekosáhlých žurnalistických blamáží, na které "dojíždí" řada politických komentátorů v České republice. Z tohoto "korekčního koeficientu" je patrné, jak moc se liší průzkumy veřejného mínění od opravdového chování voličů. Paradoxně, v období před posledními volbami kopírovala CVVM dlouhodobé trendy nejlépe u ODS, i když Václav Klaus či Mirek Topolánek mi patrně nebude věřit... Nejvíce nadhodnocovala Unii svobody, nevíce dlouhodobě podhodnocovala ČSSD a KSČM. U "skalních" voličů KDU-ČSL nejde nic účelově rozkmitávat, neboť katolické kostely tu byly několik staletí před CVVM a budou ještě hodně dlouho po CVVM. Počet křesťansky volících se stabilizoval poté, co jejich politický optimismus schladila účelová hra tajné služby v aféře Bartončík. Osm až deset procent křesťansky volících občanů je v české společnosti ona pověstná Luxova "klidná síla".

Srovnání, které čtenáři nabízím, porovnává data výsledků faktických (absolutní počet voličů a odevzdaných hlasů) s jejich pokřivenými mediálními odrazy (různými čísly, povětšinou procenty). Dlouhodobé trendy nejsou exaktními údaji, ale empiricky získané grafické průměty tendencí, které utvářejí přes všechnu mediální masáž stabilní politické prostředí. Své kořeny mají v širší racionalitě odpovědí na celou sérii otázek, mapující hodnotové žebříčky, sociální tužby a intelektuální očekávání voličů. Jde o hlubinnou stabilitu politické orientace občanů, neboť volby přestaly být už hodně dávno vášnivým, romantickým, emocionálním a iracionálním bojem "proti rudému nebezpečí". Své využití najdou trendy v dlouhodobějších programově koncepčních úvahách, nikoliv v aktuálním politickém kalkulu. Hloubavější pobvahy mohou hledat sezónní zákonitosti, stejně tak i jiné tématické či mediální příčiny poklesu, přeskupení či vzestupu některých krátkodobějších očekávání voličů i sociologů...

Zásadní zkreslení totiž vytváří samo číslo, uváděné v procentech ("procentních bodech" - nevíte, kdo tenhle terminologický nesmysl vymyslel?), aniž je většinou prostému čtenáři média sdělen základ, od kterého se procento odvíjí. Daleko objektivnějším údajem byl pravděpodobný počet voličů a z něj vypočítaný počet křesel ve sněmovně. Počet oprávněných voličů totiž není při každých volbách konstantní (je méně prvovoličů, neb se rodí málo dětí, je více voličů ve věkových kategoriích, které preferují dlouhodobě určitou politickou stranu). Údaje se liší i pro různé volební účasti, neboť strany blíže středu politického spektra mají daleko "línější" a méně motivované voliče, než strany "okrajové", či dokonce extremistické. Údaj, kolik bude mít republika oprávněných voličů v ten který rok či měcíc není tajný... Laické porovnávání "procent" a procent, ke kterému dochází po přečtení několikařádkových tiskových zpráv, převzatých jako "zjevená pravda" editory většiny deníků a televizního zpravodajství je tak tou největší manipulací. 100% základ je totiž naprosto rozdílný a výsledky nesrovnatelné...

Druhou manipulací je nezapočítání tzv. lžiskóre - nepravdivé odpovědi respondenta, který nechce přiznat, že bude volit určitou stranu a který řekne tazateli stranu jinou, například méně kontroverzní. Největší rozdíly měla SPR-RSČ a dnes jsou to komunističtí voliči, kteří v míře větší než malé deklarují svou sympatii k volbě ČSSD, aniž ji potom volí.

Třetí manipulací je nezapočítání koeficientu modifikujícího výsledky na základě nějaké krátkodobé "investigativní" kampaně. V přůběhu mezivolebního období je tak výsledek rozkmitán krátkodobými PR akcemi, kterých je během roku nepočítaně. Při krátkodobé periodicitě průzkumů a nezapojení klouzavého průměru vše vypadá jako rozsáhlý pohyb "v náladách voličů". Opak je pravdou. Získat 5 % přízně dá politikům velmi mnoho "práce"...

Čtvrtou manipulací je sama otázka, která navozuje dojem nutnosti linearity politického vývoje tím, že předestírá respondentovi volby jako aktuální "téma dne". Uzavřená otázka "Kdyby byly příští týden volby, volil byste kterou z těchto stran...?" je matoucí a zavádějící v upřednostňování krátkodobé paměti voliče před dlouhodobou zkušeností s politikou té které strany. A krátkodobá paměť zacykluje diskuzi v krátkodobých tématech - například i v poklesu preferencí jedné ze stran. Otevřená otázka zase manipuluje s mediální známostí strany. Největší problém se svou identitou mělo kdysi sdružení Levý blok. Voliči si ho pletli s a mnozí ani nevěděli, že jeho součástí je i KSČM. Tak lze také někdy klamat veřejnost a "posadit" politiky a jejich strany na "sestupnou trajektorii" v poměrně masovém měřítku.

Výsledek? Při trvalé jednostranné masáži předčí výsledky mnohdy očekávání, zvláště u tzv. středových voličů, kteří vynikají názorovou neukotveností a voličskou labilitou. A protože se politický střed už několik let úspěšně zalidňuje, dostává se politika do takto manipulativních turbulencí každou chvíli...

Pátou manipulací je až trestuhodně nevyvážený vzorek obyvatelstva v souboru respondentů, ve kterém chodí k volbám snad téměř všichni. Ten se podílí na manipulaci s výsledky asi nejvíce. Protože v listopadu 1998, pět měsíců po volbách do sněmovny, ke kterým přišlo pouze 74 % oprávněných voličů, pouze 17 % respondentů průzkumu IVVM svoji účast ve volbách vyloučilo a tím se vyloučilo i ze zahrnutí do následujícího "zkoumání". Zbylých 779 respondentů odpovídalo na otázku "Kterou stranu byste volil". Ti, kteří nevěděli, kterou stranu by volili (19% nerozhodnutých), ještě na druhou "Která je vám nejsympatičtější". Takto sečtená procenta volebních preferencí a stranických sympatií pak dala výsledek, který po určité trajektorii navazoval na "tvrdá" data - volební výsledky těch, kteří k volbám PŘIŠLI a ZVOLILI jednu z 18 volebních stran. Výsledek seděl skoro na chlup...

V roce 2002 je výsledek daleko markantnější a manipulace naprosto zásadní. Voleb se zůčastnilo pouze 58% voličů, ale průzkum CVVM stále a naprosto absurdně počítá pouze s 18-20 % nevoličů. Přitom na otázku volební účasti odpovědělo záporně 26% respondentů a 6 % nevědělo... Při osmdesátiprocentní účasti by výsledek stran "středu" politického spektra byl naprosto jiný - nejsilnější ČSSD by ukázala pravici i krajní levici své zuby. Sestavení vlády by nebyla trapná fraška a sestavit by se dala i dvoučlenná koalice. Většinová. Podobný výsledek se ale stal naposledy v roce 1998. Tehdejší účast 74 % voličů dala možnost k sestavení bezpečné středové vlády. Ne tak v roce 2002. Přes naprosto zcestná východiska výsledky tří povolebních průzkumů z konce minulého roku "logicky" navazují na výsledky voleb. Neuvěřitelné... Zač ti lidé v Akademii věd vlastně berou peníze?

Teprve v únoru 2001 se nástupce po "Institutu" Elišky Rendlové, agnetura CVVM SoÚ AV ČR a agentury soukromé - SofresFactum a STEM "v zájmu srovnatelnosti a větší srozumitelnosti jednotlivých výsledků" dohodly na terminologickém sjednocení při publikování informací o politických preferencích občanů. Od té doby zní zmatení jazyků alespoň unisono.

Tyto informace už ale čtnářům nikdo nesdělí, novináři o této dohodě ve valné většině také nevědí (informace byla sdělena malým písmem pouze v tiskové zprávě CVVM 22. 3. 2001), rozdíl mnohdy nechápou (matematika a statistika nepatří mezi oblíbené předměty na humanitních fakultách ani na gymnáziích...) a tak k zmatení pojmů a významu jednotlivých čísel s chutí přispívají novináři "zcivilněním" jazyka strohé tiskové zprávy. Čeština je přeci krásný jazyk, který dovoluje takové množství posunů významu. Zvláště když se hodí do komentátorova krámu.

Na této adrese budou Britské listy trvale zveřejňovat níže uvedené výsledky publikovaných průzkumů volebních preferencí jednotlivých stran na desetileté časové ose, neboť to už "sociologové" z agentur nedělají. Spoléhají totiž na mysteriózní ztrátu voličské paměti, které je tato postmoderní doba plná... Zveřejněné výzkumy pocházejí z IVVM - CVVM, neboť tato instituce má výsledky dlouhodobě přeci jen nejblíže realitě.

Stranické preference 1992 - 2002

GRAF-PRŮZKUMY   GRAF-TRENDY   DOWNLOAD [zip 77 kb]
GRAFY V SAMOSTATNÉM OKNĚ     TABULKA V SAMOSTATNÉM OKNĚ

POZNÁMKA REDAKCE: Ti z vás, kteří by chtěli přispět jinými vzorky dat, srovnávající za dostatečně dlouhý časový úsek předpovědi politického počasí s tvrdou realitou světa kolem nás, případně ti, kteří by chtěli přispět fundovanými a nemanipulačními rozbory, jsou na stránkách BL vítáni.