|
30. 5. 2008
RozkladUž dlouho mně něco tak nenazvedlo, jako článek ČČK ohledně dárcovství krve. Jsem nositelem, nebo držitelem ( nevím jak je to správně )stříbrnné Janského plakety a ke zlaté mně chyběly asi dva odběry, leč vlastní zdravotní stav a složitá plicní operace tomu zabránila, píše Jiří Havlačka. O jaké prestiži to pan prezident píše? Před listopadem na chodbách zdravotnických zařízení visely cedulky kde se psalo " Čestní dárci krve budou, po předložení dárcovské legitimace, přednostně ošetřeni ". Naivně jsem si myslel, že jde o bonus za to, že dávám krev. Jednou jsem se to pokusil uplatnit na plicním oddělení kde byla děsná fronta. Sestra mně dořvala ať neotravuji, že pokud mám papír z transfuzky, že mně mají kvůli odběru vyšetřit tak jo, a jinak ať zalezu zpět do fronty a nezdržuji pitomostma. S hanbou jsem odešel, protože všichni spolutrpitelé byli rádí, že nějaký předbíhač dostal na frak. Ani se jim nedivím. Dnes už tam nejsou ani ty cedulky. |
|
Divím se však pánům signatářům toho článku proč se ohání takovými demagogiemi jako vystřiženými z RP z doby normalizace. Po revoluci už jsem chodil dávat krev pouze tehdy, když mně zavolali z transfuzní stanice, že to je k operaci. V té době už bylo všechno za peníze, za všechno se platilo a dnes je použití darovéné krve plně zpoplatněno. Cituji zptávu z VZP " Za transfuzní přípravky vyrobené z krve dárců zaplatila VZP v minulém roce více než 700 milionů korun. " V čem tedy spočívá ona velká prestiž dárců a co pro ně vyusilovali pánové z ČČK? Řeči jsou pěkné, ale výsledky jsou nulové. Jediné čemu rozumím je " dávejte krev, moulové, my už ji nějak zpeněžíme." |
