30. 5. 2008
Jak probíhá hladovkaRozhovory s Janem Tamášem a Janem Bednářem o hladovce proti americké radarové základněV úterý 13. 5. 2008 zahájili Jan Tamáš a Jan Bednář časově neomezenou protestní hladovku proti plánu Spojených států umístit na území ČR svou vojenskou základnu. Hladovkující podmiňují ukončení hladovky splněním jednoho ze tří bodů: ukončení jednání o radaru Spojených států, vypsání referenda o této otázce, nebo zahájení diskuse s veřejností. Oba hladovkující jsou již 11 let aktivními členy Humanistického hnutí. Jan Tamáš je v současnosti předseda Humanistické strany. Aktivity v Humanistickém hnutí vykonávají ve svém volném čase. |
Hladovka probíhá ve veřejně přístupném prostoru v Praze, nedaleko náměstí I.P. Pavlova na adrese Bělehradská 12/98. Tento prostor Humanistické hnutí dočasně využívá jako centrum pro nenásilné kampaně. Oba hladovkující tráví v centru většinu svého času a spí v provizorní ložnici. Ve dne komunikují s aktivisty po celém světa a aktualizují webové zpravodajství. Snaží se ale v omezené míře zvládat i normální pracovní zakázky. V centru probíhají tiskové konference, debaty a umělecká vystoupení. Centrum je otevřeno od 10 do 20 hodin. Vedle hladovkujících je možno v centru potkat dobrovolníky, kteří se starají o nenásilné kampaně, a návštěvníky, kteří přišli hladovkující podpořit. Centrum navštívili i osobnosti z oblasti politiky a umění, např. předseda ČSSD Jiří Paroubek, poslanec Lubomír Zaorálek, poslankyně Kateřina Konečná, starosta Jan Neoral, režisér Zdeněk Troška, herečka Táňa Fišerová, zpěvačky Yellow Sisters nebo publicista Petr Uhl. S hladovkujícími se sešel také ministr Karel Schwarzenberg. K hladovce se připojili lidé v řadě dalších měst České republiky a Evropy. Tito lidé drží solidární hladovky nebo se podílejí se na kampaních proti plánům na vojenské ovládnutí vesmírného prostoru. Hladovkující si povolili pití džusů a zeleninových šťáv. Zdravotní stav hladovkujících je monitorován lékaři. Dne 23.5. vyzvali lékaři Jana Bednáře k ukončení hladovky kvůli nebezpečně vysoké hodnotě bilirubinu, která ukazuje na špatnou funkci jater. Bednář se rozhodl v hladovce pokračovat, neboť podle něj nebyla splněna žádná ze tří podmínek, které si pro ukončení hladovky stanovili. Média první týden informovala o hladovce pouze zlomkovitě, po týdnu se objevily delší články v deníku Právo a na serveru Novinky.cz. V posledním týdnu se dostaly zprávy o hladovkujících do většiny hlavních českých deníků i veřejnoprávní televize. Dnes 30.5. hladovka pokračuje a trvá již 18. den. RozhovoryJan Tamáš, 31 let, IT konzultant, PhD v oboru technická kybernetikaNěkteří kritici hladovky tvrdili, že hladovka je špatně načasovaná. Proč jste začali s hladovkou právě teď? Myslíme že načasování je dobré. Začali jsme zhruba 14 dní předtím, než má být smlouva podepsána, to nikdo neví přesně, ale očekává se, že to bude první polovina června. A kdy říci "Nechceme to!" než těsně před tím podpisem? Měli bychom to říci všichni. Když bychom to řekli až potom, co to podepíšou, tak by nám mohli říci: "A kde jste byli doteď?" Cílem je vytvořit prostor pro diskuzi, která zde chybí. Byli jsme svědky vládní propagandy ve prospěch radaru. Byli jsme svědky různých očerňovacích kampaní, které se snaží marginalizovat kohokoliv, kdo je proti radaru. Ale neproběhla diskuze mezi odpůrci radaru z řad občanů a politiky, kteří ho prosazují. Probíhá sem tam diskuze mezi politiky, ale to podle mne není dostatečné. Asi jste počítali s jistou podporou u nás i v zahraničí, ale je něco co vás od začátku hladovky mile překvapilo? Řada věcí. Např. dopis, který napsal kongresman Kucinich prezidentu Bushovi, kde ho vyzývá, aby odložil návštěvu Condoleezy Rice. Nebo podpora od místopředsedkyně Evropského parlamentu Luisy Morgantini. Dále velká podpora od Noama Chomského. A podporuje nás řada dalších významných zahraničních osobností Týdeník Nation o nás uveřejnil článek na titulní straně svých webových stránek. V New Yorku proběhla demonstrace na naši podporu. Jaká je podpora od jednotlivců zde v Čechách? Chodí nás sem osobně podporovat řada lidí. Hned první den přijel pán z Moravy a přivezl nám pramenitou vodu. Lidé nám nosí džusy, všechno co pijeme jsou dary. Několik lidí nám přineslo své vlastní knihy s věnováním. Chodí dopisy, pohledy. Nějaké nepříjemné překvapení? Ani ne. Spíš čekáme nějakou protiakci ze strany proradarových médií. Například Respekt s námi chtěl udělat rozhovor. Na to jsme kývli, ale když přišli, ukázalo že půjde o spíš o portrét nás dvou. A navíc těch dvou, kteří vystupují jménem sedmdesáti procent obyvatel. Což není pravda. My jsme nikdy neřekli, že vystupujeme jménem sedmdesáti procent obyvatel. My poukazujeme na to, že zde jsou dvě třetiny obyvatel proti radaru, ale to ještě neznamená, že já jsem jejich mluvčí. Navíc oni by nám dali k autorizaci to, co jsme řekli, ale to, co by bylo kolem, už ne. A to se stalo už před rokem a půl, kdy naše věty obalili tak, že jejich význam dali do zcela jiného kontextu. Takže jsme rozhovor s Respektem zatím odmítli a poskytneme ho jedině v případě, že budeme moci autorizovat celý článek. Změnily se nějak tvoje pocity, postoje nebo očekávání za dobu co držíš hladovku? Posílil se ve mně pocit, že to má smysl. Byla zde řada odpůrců současné administrativy Spojených států, kteří ale nevyjadřovali svůj názor příliš pevně. Např. postoj slovenského premiéra vůči radaru byl odmítavý, ale po summitu NATO je ticho po pěšině. Hladovka je taková bomba, kterou jsme hodili do veřejného prostoru a tím dosti razantním krokem otevřeli diskuzi. Myslíme, že to bude inspirace pro ty, kteří mají stejný názor jako my, jen dosud neměli dost odvahy nebo síly dát svůj názor jasně najevo. Doufáme že naše akce umožní začít pojmenovávat věci pravými jmény. Evropa například dosud nezaujala k radaru žádné stanovisko, což je naprosto absurdní. Jde o systém, který se staví uprostřed Evropy. Teď píšeme dopis europoslancům, protože si myslíme, že debata na evropské úrovni chybí. Také by se mi líbilo, kdyby tahle akce nakopla těch zhruba 6,5 milionu Čechů, kteří to tu nechtějí. Kde jsou? Co dělají? Kdyby jedno promile z nich začalo něco dělat, tak Topolánek musí do týdne podat demisi. Samozřejmě v rámci nenásilného boje. To znamená psát dopisy, navštěvovat poslance, popřípadě svojí přítomností zastavit chod nějakého úřadu. Těch možností jsou mraky. Ale přeci není možné nechat si líbit, že pan Topolánek a pár jeho kamarádů si tu něco postaví, my to tu nechceme, prakticky nikdo v Evropě to tu nechce, a my si jen řekneme: "Nedá se nic dělat, oni si stejně udělají, co chtějí." To je takové myšlení, které jsme měli ještě za komunismu. Ale demokracie je o něčem jiném! V demokracii jsou občané aktivní a utváří společnost. Nenechají někoho s pochybnými úmysly rozhodovat za ně. Jan Bednář, 29 let, grafikCo tě v průběhu hladovky příjemně překvapilo? Vidím výsledky. I když se snažím být na nich nezávislý. ... Výsledkem je hlavně to, že to je silné téma, které v lidech rezonuje. Příkladem byl třeba článek na novinky.cz, který o nás vyšel, kde bylo téměř 7000 příspěvků v diskuzi, což je abnormálně mnoho. Když je hodně příspěvků, tak to bývá kolem 2500. Je něco, co tě překvapilo nepříjemně? Asi nic, ale je smutné, že zahraniční media informují o našem protestu mnohem více a objektivněji než ty naše. Převážná část českých médií mluví hlavně o našem zdravotním stavu, ale už nedávají prostor našim myšlenkám, proč držíme hladovku. Změnily se nějak tvoje pocity, postoje nebo očekávání, za dobu co držíš hladovku? Uvědomil jsem si, že do toho nemůžu jít s žádným očekáváním. Hodně lidí říkalo, že hladovka nic nezmění, že to u nás nemá tradici, že nás lidi odsoudí. Ale řekl jsem si, že se nemohu řídit podle toho, co říkají druzí, ale podle toho co sám cítím. Dělám to proto, že to pro mne má morální hodnotu, skoro bych řekl morální povinnost. Hladovka je vážná věc, ale současná situace je tisíckrát vážnější. ... Lidé mají starost o naše zdraví, ale hlavně by měli mít starost o současnou situaci a jakým směrem se ubíráme. Naše zdraví se začíná zhoršovat, ale hlavně se stále zhoršují podmínky, ve kterých žijeme. U vlády je malá skupina, která proti vůli většiny jedná s malou vládnoucí skupinou v USA, která také nemá podporu většiny Američanů. To vše probíhá za podpory zbrojařských koncernů prosazujících tak své zájmy. To mi velmi připomíná minulý režim před rokem 89 a nemohu se ubránit pocitům, že se opakuje historie a opět se dostáváme do stínu okupace cizí moci. Naše hladovka není obrácena jen k vládě, ale i k lidem, aby se jejich dosud jen tichý protest změnil v aktivitu, aby dokázali svůj názor vyjádřit hlasitěji. Chceme, aby nejen průzkumy ukazovaly, že je sedmdesát procent lidí proti. Lidé se teď začínají ptát, co já mohu dělat? Oni drží hladovku, oni riskují svůj život, a já? OdkazyInformace o hladovce a radaru ZDE
Kampaně v Evropě
ZDE
|