Ve sloupku nazvaném "Splašení Klausovi ústavní koňové" (sic!) Zvěřina Klausovi vytýká selhání při jmenování soudců Ústavního soudu, z nichž část zřejmě "nectí hodnoty, na něž prezident tak rád přísahá". Tím má Zvěřina na mysli skutečnost, že si sedm z patnácti soudců dovolilo hlasovat pro zrušení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví. Nejvíce Zvěřinu ze židle nadzvedla drzost jednoho ze soudců, který si pravicí prosazovanou tezi od nadúžívání sociálních práv ve svém nesouhlasném stanovisku dovolil označit za "floskuli".

Byl bych si myslel, že Klaus sklidí naopak pochvalu za jmenování i některých méně pravicově "kovaných" soudců s tím, že Ústavní soud by z podstaty své působnosti neměl být orgánem stranícím jedné ideologii či straně. Sloupek Martina Zvěřiny dal ovšem opět za pravdu Janu Čulíkovi v jeho názoru o bolševickém totalitním myšlení někerých českých novinářů, pro něž extra ODS non vita est...

Pozn. JČ: Politická zaujatost médií i státních institucí je kontraproduktivní. Občan musí mít přesvědčení, sleduje-li média či obrací se na státní orgány, že jsou schopny věci veřejného zájmu i jeho vlastní případné problémy posoudit nezávisle, sine ira et studio, nikoliv na základě mafiánského srozumění s nějakou ideologií či politickou stranou. Pojem soudce je přece, proboha, v normálních zemích, přímo spojen s pojmem absolutní politické nezávislosti. Soudci by samozřejmě neměli být ani levicoví, ani pracoví, to je paskvil spravedlnosti. Jenže od pádu komunismu mají mnozí Češi velký problém s pojmem objektivity, nezávislosti a nestranného profesionálního úsudku. I údajně politicky zabarvená periodika (Guardian, Daily Telegraph) vždycky prezentují každé téma tak, že ho zkoumají z dvou různých úhlů pohledu. Pověst pana Zvěřiny jako novináře by tolik vzrostla, kdyby se při psaní svých komentářů vždycky dokázal zeptat: "Jaký je protiargument proti tomu, co píšu, a zmínil jsem se o něm v tomto textu? Píšu férově?" - Vytvářet pro své čtenáře představu, že moje ideologie je jediné možné řešení na tomto světě, je kontraproduktivní, protože - právem - čtenáři nebudou takovému nesmyslu věřit. A pokud občan získá dojem, že státní orgány nejsou nezávislé a nejsou schopny posuzovat věci veřejného zájmu objektivně, důsledkem bude, dříve nebo později, jak o tom píše Darina Martykánová, revoluce.