Byl to plný rok.. připomínám si to teď často, kdy postupně vyplouvá, co vzniklo z toho, o co jsme usilovali -- o demokracii, svobodu....naše (HOS) heslo, které jsme nesli i v průvodu 17. 11. 1989 bylo: "Demokracii pro všechny" -- no, možná symbolicky, jsme je nechali na nějakém dvorku v Mikulandské ulici, když jsme se chtěli ve zdraví vrátit domů ke svým blízkým a policie uzavřela prostor a nechtěla nás pustit. Jo -- dnes teprve to možno propojit -- že na tom dvorku v Mikulandské jsme tu demokracii snad zanechali. I když se nám zpočátku zdálo, jak se nám pěkně rozvíjí, ale ve skutečnosti jsme hlavně byli naplněni nadějí. Na změnu. Postupně leckomu docházelo, že lidi se ale jen tak nezmění.

Nadvládu a svévoli přebírají jiní -- někdy ti stejní, jen překabátění. Mnozí z těch, kteří měli (pro svou kariéru) "červené knížky", dnes mají (pro svou kariéru) "modré ptáky". I další, kteří uplatňují své autokratické přístupy a mnozí "ve spojení s cizí moci" (tentokrát z jiné světové strany). Ano, nejsem zdaleka sama, koho napadají tato slova trestního zákona. No -- těžko by se jim prokazoval úmysl -- tváří se jak beránci, kteří nás chtějí spasit, tentokrát ve spojení s dalším "velkým bratrem".

Kde jsou dnes disidenti? O některých, v které jsem vkládala naděje, dnes vychází najevo, že např. Vondra lobuje za Bushovu politiku, Havel propaguje "humanitární" (!?) bombardování a rozšiřování vojenské převahy nad světem (to v jeho knihách, které jsme mnozí tak vyhledávali, nebylo!). Jiřina Šiklová řekne, že "radši americká vojska než ruská".(žasnu údivem). Jen Petr Uhl se vyjadřuje jasně proti radaru. Prosím, ozvěte se další, kteří stále ještě, jako v dobách Charty 77 chcete hájit a hájíte demokracii, svobodu -- oproti prosazování mocenských a osobních zájmů.

Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že "revoluce" v r. 89 je za skutečnou svobodu a demokracii. Jen jsme se asi mnozí hodili jako figurky na šachovnici. Jestli ze mně někdo dělá figurku na šachovnici, tak s tou šachovnicí aspoň třesu.

Zřejmě jsem byla naivní, když jsem vstupovala do Strany zelených. Naivní v představách, že politikou, tak jak v současnosti funguje, se něco může změnit, pro dobro lidí a planety. S programem SZ se ale zcela ztotožňuji. Musím však silně nesouhlasit s autokratickou politikou Martina Bursíka, který zřejmě, po té, co si nechal na nedávné republikové radě veřejným hlasováním (!) potvrdit svoji důvěru (ani mnozí, kteří reptají, neměli odvahu zvednout veřejně ruku po vyslovení nedůvěry, nebo také patrně zvažovali, zda je již na to vhodný čas, a jak to už bohužel bývá, někteří asi nechtěli riskovat ztrátu svého zaměstnání, nějak provázané se SZ), tak zjevně nehodlá respektovat usnesení nejvyššího orgánu strany mezi sjezdy -- republikové rady. Lidi mi říkají" "ten váš Bursík je strašnej, von lobuje za radar víc než Vondra!".

Poznávám pořád víc a víc, jak je to v politice (zvlášť v současném systému a při stádnosti a malé soudnosti lidí..) těžké. (Pro autokratické politiky jakoby lehké -- ale všeho do času).

Leccos jsem ochotna zkousnout -- v podobě kompromisů, ale myslím i cítím, že "přetek hrnec"! Po hlasování vlády, po té, kdy se členové vlády rozhodli, že nám ani nebudou říkat, jak hlasovali, kdy Bursík lobuje pro radar (konečně, předtím na to měl svého oblíbeného přítele Schwarzenberga, teď už byl nucen se vyjádřit sám)....stále mi přicházejí argumenty pro myšlenku i pocit, že na tomhle museli být ti "mocní" (ne-mocní mocí) světa domluveni.

Pomoci Zeleným do vlády, zajistit si tak větší přísun hlasů, prosadit za zelené Schwarzenberga, který je prodlouženou rukou jeho kamaráda Vondry (potažmo současné americké vlády). Tedy zneužít mnoha členů SZ, kteří v dobré víře pomoci Zemi, tomu dělají stafáž, už pouhým členstvím. (Moje intuice mi něco takového říkala od doby, kdy jsem začala pozorovat, že se SZ chystá zapojit do své politiky pana Schwarzenberga -- tehdy jsem tomu nerozuměla, postupně bohužel přicházejí argumenty pro mé tehdejší správné tušení).

Pořád jsem se držela, abych navenek neprojevovala svou lítost a zklamání nad tím, jakým směrem se SZ ubírá, a nespojovala své aktivity v iniciativě Ne základnám a zároveň své členství v SZ (když je tolik rozporných názorů, nechtěla jsem dráždit, i když dle mého je Program SZ v souladu s cíli Iniciativy Ne základnám). Do teď jsem projevovala své názory na dění v SZ jen uvnitř strany.

Od začátku, co nám byl sdělen úmysl do ČR umístit radar, jsem apelovala na Martina Bursíka i Kateřinu Jacques, aby se k tomu vyjádřili. Kateřina říkala, že je proti -- věřím tedy, že bude ve sněmovně hlasovat proti smlouvě o radaru. Martin dlouho říkal, že radar "není téma". Když už bylo hodně zjevné, že radar je Téma (!), tak obracel hlavu stranou a mumlal něco o Bukurešti. Nabízí se dedukce, že nás chce "opíjet rohlíkem", s nějakým "začleňováním".

Ale Zelení ve svých usneseních nepožadují nějaké (postupné- budoucí) začleňování, ale začlenění do NATO si stanovili jako podmínku souhlasu se smlouvou.

Dlouho jsem se zdržovala takovýchto vyjádření navenek. I když Martin Bursík se tolikrát veřejně snažil diskreditovat členy, kteří nejednali podle jeho přání, nejvíce Olgu Zubovou, která i ve své nemoci se snažila dojet na hrad... a Matěje Stropnického. Nevyznávám zásadu "na hrubý pytel hrubá záplata", spíše "ty po mně kamenem, já po tobě chlebem". Dnes však je doba vážná. A že ve Straně zelených jsou názory různé. Již také dost vyplouvá navenek.

Vím, že je nás dost uvnitř SZ, kteří jsme proti radaru, ale bohužel nevíme kolik. Takovému demokratickému zjištění se předseda a jeho přívrženci mohutně bránili a nad námi ovečkami, se jim podařilo zvítězit překažením snah o vnitrostranické referendum. Jak už to bývá, posuzování souladu s předpisy není zcela bez vlivu lidských a politických faktorů, a tak Ústřední revizní komise rozhodla a vnitrostranické referendum se nekoná.

Na zelenými poslanci slibovaný návrh zákona o celostátním referendu také pořád, i přes připomínání různými členy, marně čekáme. Transparentnost, která je v SZ tolik hlásána, se také moc nekoná. A ovečky jsou nabádány ke klidu, s připomínáním krajských a senátních voleb. Mnozí jsou na volbách osobně zainteresováni, tak se někteří z nich raději nechtějí moc projevovat. Nechtějí tak zvaně poškozovat zájmy strany. A já jsem přesvědčena, že zájmy strany poškozujeme právě tehdy, když se zpronevěřujeme jejímu programu.

Spousta lidí postupně procitá (mnozí, bohužel, až když se jim sahá přímo do jejich peněženek!) Je třeba se spojovat, proti svévoli, snahám klamat občany. Nehledě na politickou příslušnost nebo spřízněnost. Seznamujme se s informacemi z různých zdrojů, nejen z mnoha provládních médií, diskutujme s lidmi -- má to význam. Poznávám to denně.

Jak jsme si říkávali ve škole: "je blbej, nebo navedenej", napadá člověka každou chvíli podobná otázka -- a poznávám, že opravdu mnoho lidí jedná v dobré víře, ale pod vlivem jednostranných informací. My čtenáři Britských listů si informace hledáme, ale mnoho ostatní spoluobčanů ne. Mějme s nimi, prosím, trpělivost.

Hovořme s nimi v klidu, se snahou o pochopení a nabízejme zdroje informací Z ciziny i z domova (neopomeňme trokavec.cz -- spousta informací přímo o radaru, od renomovaných odborníků). Kdekdo procitáme postupně, a zbavujeme se iluzí.

Přeji lásku a sílu občanům této země. A hlavu vzhůru! (nebo vám ji useknou! :-) )