Asanace ještě po sedmnácti letech

Trestní řízení trvá od podání trestního oznámení nikoli 16, ale v srpnu tomu bude už plných 17 let, a zdaleka mu není konec. Po dalším případném odsouzení bude nejspíše následovat další, již třetí dovolání k Nejvyššímu soudu proti celkově pátému rozsudku, pak ústavní stížnost a nakonec stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Snad mi bude do konce života na vše stačit čas.

Po mé omluvě pro nemoc v roce 2005 bylo odvolání odděleno do dvou samostatných projednání. Jinak jde stále o kauzu jedinou. Já jsem byl odsouzen odvolacím Městským soudem v Praze dne 14. 4. 2006 k trestu 4 roků nepodmíněně stejně jako spoluobžalovaný dne 12. 1. 2006.

V mém případě, dne 26. 4. 2007 NS ČR svým usnesením pod sp. Zn. 6 Tdo 1474/2006 zrušil rozsudek odvolacího Městského soudu ze dne 14.4. 2006 ve výroku o trestu, z důvodu nepřiměřené délky tr. řízení. Cituji podstatné výhrady NS:

“ ...... je zřejmé, že zásadní průtahy byly způsobeny orgány činnými v trestním řízení.“

a nařídil v opakovaném odvolacím řízení věc v příslušném rozsahu znovu projednat a doplnit dokazování.

V případě spoluobžalovaného, dne 26. 4. 2007 NS ČR svým usnesením pod sp. zn. 6 Tdo 1475/2006 rovněž zrušil odvolací rozsudek Městského soudu ze dne 12.1.2006, ovšem ze zcela jiného, pikantnějšího důvodu, cituji:

„Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Praze v souladu se zákonem, když dne 12. 1. 2006 rozhodl o konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného Mgr. Jiřího Šimáka. Předně u obviněného nebyla nejen zachována zákonem stanovená pětidenní lhůta pro přípravu k veřejnému zasedání, ale předvolání mu nebylo před jeho konáním ani doručeno, jak je zřejmé z konstatovaných poštovních doručenek.“

K projednání dalších dovolacích důvodů se tak NS ani nedostal, odvolání anuloval a nařídil opakování celého odvolacího řízení znovu od počátku.

Neunikl mi příspěvek MUDr. Miroslava Šuty v BL: „Nejde mi o cenzuru, ale o vyváženost“, ze dne 17.7.2007, jako obvykle s ideologicky vytříbeným a nekonfliktním slovníkem, ve kterém zmiňuje jako příklad pro své argumenty, pod odkazem článek o mé kauze.

Snad ve výše uvedeném textu najde MUDr. Šuta požadovanou vyváženost argumentace i druhé strany (státních orgánů), „oproti jednostranné agitce estébáků“. Doufám že pro něj je Nejvyšší soud ČR důvěryhodnou stranou. Jestliže chce MUDr. Šuta slyšet též názory obětí (?), ať si odskočí do Lidovek, neboť v BL neměl potřebu se vyjádřit, mimo nás a mluvčího ÚDV, nikdo z dotčených touto kauzou. BL by je jistě uveřejnily.