Tedy podle pana Čulíka je cenzura jako svobodomyslnému nezávislému mediu věc nepřípustná, devalvující zdraví úsudek tzv."přemýšlivého" čtenáře - takto pan Čulík obhajoval ve svém článku, proč dostali na stránkách BL prostor lidé jako pan Castro nebo Koecher.

Ale - že by cenzura snad podle jistých lidí zase až tak nevadila, když by vedla k zamezení zveřejnění jisté informace (ať už o čemkoliv), která by mohla sloužit k "pravicové" ideologické manipulaci a snad i dokonce indoktrinaci obyvatelstva?

A ejhle, to samé zaznívá jaksi nezávisle právě teď, "zleva", cože si to stát dovoluje (ba co hůř, pan Žák nezpochybňuje kalkulaci celkové částky jako třeba záměrně zveličenou a tím i manipulující), když vůbec takovouto informaci zveřejňuje! Ó, jaká hrůza -- Rado, okamžitě bys měla vystavit ČT za tuto nebetyčnou drzost nějakou sankci!

Dále už pak pan Žák pokračuje ve vcelku známém archetypu uvažování. Stát silný nebo slabý, drahý nebo levný, efektivní nebo neefektivní, regulující ty údajně (všeho)schopné více či méně atd.

Myslím, že každý by chtěl stát efektivní a zároveň, co nejlevnější a teď se názory různí, jedni (a k těm asi bude spíše patřit pan Žák, jinak by náš současný stát neironizoval narážkami na Lenina, který by jej nejraději viděl, ale z podstatně jiných ideových pozic, stejně jako současní neoliberálové, odumírat na úbytě) by ho chtěli silný s více pravomocemi a jiní, aby pokud možno, co nejméně zasahoval do života občanů.

Nehodlám se pouštět do poměrně již otřelých a nikam nevedoucích úvah o tom, že se necítím svobodný tam, kde si povinně musím kupovat službu, kterou jsem si neobjednal a kterou nekonzumuji a to navíc od monopolního dodavatele, jenž ji poskytuje i pro ty, co ji sice konzumují, ale v nevalné kvalitě a za nepřiměřenou cenu, než by si ji dokázali sami opatřit u soukromého poskytovatele, anebo ba co víc, poskytli by si ji sami svými vlastními silami.

A ať už se jedná o státní monopol na základní školství (zcela zásadní odpor levice pro možnost domácího "rodinného" vyučování dětí na prvním stupni je v tomto více než signifikantní) nebo na výběr sociálního a zdravotního pojištění.

Pozor, neplést s daněmi - ty na policii, soudy, státní zástupce a armádu pod kuratelou státu platit chci a vím, že nikdo jiný je nedokáže zajistit lépe a hlavně stejně spravedlivě pro všechny, bez ohledu na výši vlastní daňové kontribuce (jak někdy ortodoxní konzervativci říkají, že např. v otázce volebního práva by mělo platit, čím více platíš státu na daních, tím více bys měl mít hlasů do voleb -- s čímž ovšem zase liberál nemůže souhlasit, neb by to vedlo k elitářství a oligarchizaci společnosti, a obé je navýsost antiliberální).

Ale alespoň pro mě to tím končí. I dálnice už nestaví jen stát -- o výstavbu a provozování dálničního úseku od italského Brenneru se dlouho ucházel soukromý investor a např. teď se má stavět přes 60km dlouhý tunel z Innsbrucku do Brixenu za většinové účasti soukromého kapitálu.

Ale to jen tak pro dokreslení, stát z výstavby infrastrukturních sítí nevylučuji pro neschopnost, ale spíše bych rád, aby byl postupem času díky ochotě a návratnosti investic soukromých investorů vytlačován dle onoho Leninova, ale jaksi ideově reverzního - prorůstání "revoluce neoliberální ekonomiky do efektivity fungování státu" až tak, že tam stát bude minoritní figurou a spíše doplňkem, resp. posílí jeho decentralizovaná úroveň po vzoru spolkových zemí, zemská (župa, kraj chcete-li) pravomoc a to až do té míry, že statnímu centralismu zůstane opravdu jen policie, státní zastupitelství, soudy a armáda.

Vše ostatní by pak dostaly na starost obce, včetně zdravotnictví (nakonec ty jsou zřizovateli nemocnic) a sociálních služeb a více než státní "povinné" odvody, před kterými se snaží každý, jak zaměstnavatel tak zaměstnanec unikat do sféry švarcystému, tak by pronikal více neziskový sektor a grantové a charitativní spolky a především které by přitahovaly onu primární a především dobrovolnou sociabilitu včetně nezbytné úrovně dobrovolné solidarity, např. díky institutu daňových asignací.

"Nedobrovolná solidarita" pak plodí stejně její legální obcházení maximální snahou, pohybující se leckdy až na hraně zákona, o optimalizací daní (ale to není jen kvůli daním jako takovým, ale především kvůli odvodům - a to slovo opravdu nezní nikomu, kdo poctivě pracuje, a je schopen si díky tomu i adekvátně vydělat, méně hrůzostrašně než slovo "daně" samotné, ba spíše naopak -- je to "sociální pojištění") a i jeho odvod snižovat a to především u živnostníků.

V každém případě jestli někde funguje stát s nízkými náklady a maximální efektivitou, pak je to již implementovaná vize "e-státu" v Estonsku, kterou tam zavedl úspěšný liberální reformátor Mart Laar. Pan Kartous tady měl onehdá hezký článek o Estonsku, možná by si to Estonsko zasloužilo i zmínit právě v těchto souvislostech, než jen poukazovat na historické reminiscence sporu se současným Ruskem a vzdouvat tak vášně v problému přesunutí památníku z náměstí na vojenský hřbitov. Zkušenost Estonska s fungováním e-státu je totiž přenositelná i jinam a tím inspirující i např. pro takový stát jakým je Česká republika, na rozdíl od nevratné historické zkušenosti.