|
18. 7. 2007
Velmi odlišné ceny vysokorychlostního internetuUživatelé vysokorychlostního internetu (broadbandového připojení) ve třiceti nejrozvinutějších státech světa mají k dispozici velmi odlišnou rychlost připojení a platí za to v různých zemích velmi rozdílné ceny, konstatuje zpráva OECD. Uživatelé ve dvou třetinách členských zemí OECD nyní používají broadband. Země, které si vybudovaly sítě optických kabelů, mají nyní nejrychlejší připojení za nejnižší ceny. V Japonsku mají uživatelé internetu rychlost připojení 100 Mbps, desetkrát více, než je průměr v zemích OECD. |
|
Cena za jeden megabit za vteřinu je v Japonsku 0.22 amerického dolaru, nejdražší je v Turecku, kde stojí 81.13 amerických dolarů. Ve Spojených státech stojí nejlevější připojení megabitu za vteřinu 3.18 dolarů a v Británii je to 3.62 dolarů. Uživatelé internetu v Japonsku také mají stejnou rychlost uploadu i downloadu, což není možné v systému ADSL (používajícím telefonních linek) ani prostřednictvím kabelového připojení. Švédsko, Jižní Korea a Finsko, také nabízejí uživatelům připojení s rychlosti 100 Mbps, protože i tyto země plně přešly na síť optických kabelů. Nejlevnější měsíční připojení na broadband je ve Švédsku, kde za trvalé připojení 256kbps zaplatíte 10.79 amerických dolarů měsíčně. Nejdražší připojení na internet je v Mexiku, kde stojí měsíční připojení na 1 Mbps 52.36 dolarů. Podrobnosti v angličtině ZDE Poznámka šok: Megabit není totéž co megabajt. Jeden bajt má 8 bitů. Toť první informace pro ty, kteří se s počítačem či internetem nekamarádí. Druhou informací je, že v některých případech - například i v Česku, je rychlost relativní, neboť není garantována za všech okolností a ve špičce k některým uzlům sítě může být i desetinová. Třetí informací je omezení FUP (Fair use policy), což je "dobrovolné" omezení spotřebitele množstvím stažených dat. Technologicky špatně vybavené firmy se tak brání stahování filmů a hudby - "sosačům". Po překročení limitu může rychlsot být provozovatelem sítě drasticky omezena. |
