18. 7. 2007
Lotyšsko z pohledu Karla Havlíčka BorovskéhoMám za to, že lidská svoboda je více nástrojem řečníků, než aby se brala doopravdy jako samozřejmost. Co by to bylo za potentáta, který by nebral do úst lidskou svobodu? Jenže bylo překvapující se kolem roku 1980 dozvědět, že i Francie má pro své občany zákon podobný tomu komunistickému u nás: Francouz po návratu do Francie musel své nespotřebované valuty nabídnout bance k odkupu. Přesné znění si však nepamatuji. Také o poctivosti předpokládáme, že je nám samozřejmostí, ale nalezenou bankovku si mnohdy vezmeme, i když nám nepatří. |
Někteří lidé svobodu nedoceňují: obhajují zaniklý půltisíciletý kolonialismus poukazem na zmatky, které v osvobozených zemích Afriky vznikly po odchodu Evropanů. Jenže chybou kolonialismu nebyl jeho zánik, ale jeho vznik. Potíže po odchodu odlišných lidí byly následkem dávného založení kolonialismu, zavedením odlišností nevhodných domorodému národu, pro něž nebyl svým vývojem vybavený. Svobodu lze brát jako jednu ze základních podmínek při provozování civilizací. Článek "Sověti prý investovali do ekonomiky Lotyšska 60 miliard dolarů" od A. Gajdamackého chci doplnit pohledem na lotyšské dějinné záležitosti uvedeným Karlem Havlíčkem Borovským v díle Obrazy z Rus. Vyšlo v 19.století.
Jak Němci učení Páně vyrozuměli, toho máme až podnes (nepočítaje neslýchané ukrutnosti, které Slovanům Polabským a nám pro víru natropili) nejráznější důkaz v tak nazvaných Ostsejských provincech. Rytířové němečtí obrátili tamnější Litvíny, Lotyše a Čuchonce na křesťanskou víru, zároveň si však tyto tiché a předtím svobodné národy k neslýchanému otroctví podrobili, v kterém až podnes vzdychají. Tak tito dobrodincové oněm národům po smrti sice cestu do nebe otevřeli, zato však jim na světě hotové peklo způsobili. Nikde v celé Ruské říši není stav sedláků tak bídný, tak utlačený, tak otrocký jako právě v těchto Ostsejských provincích, kde Němci pány jsou: a němečtí spisovatelé jsou ještě tak nestydati, že Rusům a vůbec Slovanům zotročilost a chlapství vyčítají?! Mezi Slovany rabstvo a chlapství nikdy nebylo; jako až podnes u Srbů bývali si Slované vespolek vždy všichni rovni, jenom zasloužilé a rozumnější poslouchali, nazývajíce je staršími. Teprv od jiných národů naučili jsme se znáti, co jest otroctví, a sice z jedné strany od Tatarů, z druhé od Němců. Tuto trochu dlouhou úvahu, myslím, že jsem neučinil bez potřeby: abychom si totiž jak náleží pomysliti uměli a těch, jenž Rusům za hlavní vinu to pokládají, čemu je sami naučili a v čem se ještě posavad žákové svým mistrům ani nevyrovnali . ---------- Jako při jednotlivých lidech vidíme, že se slabochové rádi příkladem jiných a mohutnějších řídí, a že silnější duchové rádi smýšlení své ostatním vnucují: zrovna tak děje se mezi celými národy. Každá liška svůj ohon chválí, a každý by rád, aby se jiní dle něho spravovali. Tak pozorujeme patrně v dějinách rozličných národů, že vždy národ, jenž naď jiným národem zvítězil, podmaněnému vnucoval neb vnutil své státní zřízení, své náboženství, svůj jazyk, své obyčeje: ba již poroba sama sebou smutný ten následek vleče, že se poddaný rád ve všem dle pána svého řídí, chtěje se mu tak vyrovnati. Abychom jen jediný, ale rázný toho důkaz viděli, poukazuji zde na národ litevský. Tento národ, jednoho času přeslavný a mohútný, měl tenkrát svou národnost zcela zachovanou, svůj jazyk, své náboženství, svou vládu domácí, své obyčeje. Přišli němečtí křižáci a vnutili mu co vítězové jinou, svou vládu a katolické náboženství. Že se to po dobrém nestalo a jaké ukrutnosti se přitom dály, o tom nám praví historie. Když ale později v čas reformace tito němečtí rytířové-křižáci pouze z špatných sobeckých ohledů (aby totiž statky, kterými jen osobně vládli, úplně co své a svých budoucích rodin jmění obdrželi) protestantského náboženství se uchytili, museli ubozí Lotyšové rovněž katolickou víru opustiti a protestantské náboženství pánů svých přijmouti. Teď padla celá zem pod vládu Rusův, a sázím se, že ti chudáci Lotyšové zas budou časem svým nuceni přijmouti víru pravoslavnou, jako se k tomu již některé počátky činí. Britskolistový článek přinášející názory ruských novin Versija si všímá ekonomie průmyslu. Kdežto Havlíček zmiňuje stav zemědělství; ono tehdy bylo rozhodující pro ekonomii. Také uvádí náboženské souvislosti; zda katolictví, protestantství či pravoslaví. Ty dnes byly nahrazeny posuzováním vlivu hospodaření kapitalistického nebo komunistického. S odstupem času budeme na zlé minulosti zapomínat. Ještě kdybychom si tak mohli říci: konec dobrý, všecko dobrý.
Civilizace neví kudy kam; pokud soudí, že to ví, tím horší. Loď se potápí! Kolik máme k pevnině? Pět kilometrů! Kterým směrem? Dolů! |