Jak Němci učení Páně vyrozuměli, toho máme až podnes (nepočítaje neslýchané ukrutnosti, které Slovanům Polabským a nám pro víru natropili) nejráznější důkaz v tak nazvaných Ostsejských provincech. Rytířové němečtí obrátili tamnější Litvíny, Lotyše a Čuchonce na křesťanskou víru, zároveň si však tyto tiché a předtím svobodné národy k neslýchanému otroctví podrobili, v kterém až podnes vzdychají. Tak tito dobrodincové oněm národům po smrti sice cestu do nebe otevřeli, zato však jim na světě hotové peklo způsobili. Nikde v celé Ruské říši není stav sedláků tak bídný, tak utlačený, tak otrocký jako právě v těchto Ostsejských provincích, kde Němci pány jsou: a němečtí spisovatelé jsou ještě tak nestydati, že Rusům a vůbec Slovanům zotročilost a chlapství vyčítají?! Mezi Slovany rabstvo a chlapství nikdy nebylo; jako až podnes u Srbů bývali si Slované vespolek vždy všichni rovni, jenom zasloužilé a rozumnější poslouchali, nazývajíce je staršími. Teprv od jiných národů naučili jsme se znáti, co jest otroctví, a sice z jedné strany od Tatarů, z druhé od Němců.

Tuto trochu dlouhou úvahu, myslím, že jsem neučinil bez potřeby: abychom si totiž jak náleží pomysliti uměli a těch, jenž Rusům za hlavní vinu to pokládají, čemu je sami naučili a v čem se ještě posavad žákové svým mistrům ani nevyrovnali

. ----------

Jako při jednotlivých lidech vidíme, že se slabochové rádi příkladem jiných a mohutnějších řídí, a že silnější duchové rádi smýšlení své ostatním vnucují: zrovna tak děje se mezi celými národy. Každá liška svůj ohon chválí, a každý by rád, aby se jiní dle něho spravovali. Tak pozorujeme patrně v dějinách rozličných národů, že vždy národ, jenž naď jiným národem zvítězil, podmaněnému vnucoval neb vnutil své státní zřízení, své náboženství, svůj jazyk, své obyčeje: ba již poroba sama sebou smutný ten následek vleče, že se poddaný rád ve všem dle pána svého řídí, chtěje se mu tak vyrovnati.

Abychom jen jediný, ale rázný toho důkaz viděli, poukazuji zde na národ litevský. Tento národ, jednoho času přeslavný a mohútný, měl tenkrát svou národnost zcela zachovanou, svůj jazyk, své náboženství, svou vládu domácí, své obyčeje. Přišli němečtí křižáci a vnutili mu co vítězové jinou, svou vládu a katolické náboženství. Že se to po dobrém nestalo a jaké ukrutnosti se přitom dály, o tom nám praví historie. Když ale později v čas reformace tito němečtí rytířové-křižáci pouze z špatných sobeckých ohledů (aby totiž statky, kterými jen osobně vládli, úplně co své a svých budoucích rodin jmění obdrželi) protestantského náboženství se uchytili, museli ubozí Lotyšové rovněž katolickou víru opustiti a protestantské náboženství pánů svých přijmouti. Teď padla celá zem pod vládu Rusův, a sázím se, že ti chudáci Lotyšové zas budou časem svým nuceni přijmouti víru pravoslavnou, jako se k tomu již některé počátky činí.