Na prvý pohled se může zdát, že jde o absurdní požadavek šedesát dva let od ukončení druhé světové války. Pro Rakousko však jde o letitý problém, který nyní vyvrcholil, když v nejnovější výroční zprávě Wiesenthalova centra ve Vídni bylo obviněno z odmítání pronásledování válečných zločinců. Z ní vyplývá, že dva z jedenácti nejhledanějších žijí na jeho území, z nichž Milivoj Asner byl v době fašistického ustašovského režimu policejním šéfem v chorvatském městě Slavonska Pozega. Přes chorvatskou žádost nebyl vydán, což již začátkem roku kritizoval ředitel Centra Simona Wiesenthala v Jeruzalémě Efraim Zuroff. Druhou osobou, kterou odmítly rakouské úřady vydat, byla bývalá dozorkyně koncentračního tábora Erna Wallischová .V žebříčku zemí, které odmítají kooperovat s pronásledováním válečných zločinců, se tak Rakousko zařadilo po bok Argentiny a Ruska, které nemají v tomto směru právní předpisy.

Zvláštní skupinu pak tvoří země jako Sýrie, které tyto záležitosti zcela ignorují. Rakousko v kritice není osamoceno a negativně je ve zprávě Wiesenthalova centra posuzováno i Německo, Austrálie, Kanada, Polsko a Chorvatsko. Především proto, že v sledované době od dubna 2006 do března letošního roku byla zaznamenána "slabá politická vůle, nedostatečné rozbory a expertizy" v této oblasti.

Proti tomu zpráva chválí Spojené státy a zvláště její "Office of Special Investigations" při zbavování občanství a vyhoštění mnoha nacistických válečných zločinců. Rovněž kladně je oceňována Itálie, která podle zprávy v loňském roce odsoudila více než deset pachatelů holocaustu. Že se jejich pronásledování vyplácí, potvrdil Zuroff, protože od začátku roku 2001 bylo odsouzeno 67 nacistických zločinců, proti dalším 49 byla vznesena obžaloba a proti desítkám dalších zahájeno řízení. V samotném Rakousku se narodilo 328 nacistických válečných zločinců, zařazených do operace centra "Poslední možnost" v září 2003. Většina však zřejmě je již mrtvá.

Ministryně spravedlnosti Bergerová, která oznámila vyhlášení odměny na hlavu dvou největších rakouských válečných zločinců, kteří nebyli souzeni, prohlásila v rozhlase, že "jde více než o symbolický akt. Jde nyní možná o poslední možnost, jak je chytit". Rakousko tak změnilo svůj postoj poprvé od konce války. I když v minulosti byli uvedeni v mezinárodních dokumentech žádajících jejich zatčení, nikdy však nebyla vyhlášena na jejich hlavu odměna. Rakousko tak oznámilo světu pozitivní signál, že se bude snažit napravit chyby z minulosti.

Pokud jde o nyní hledané zločince, pak Aribert Heim alias "Dr.Tod -- Smrt" působil jako lékař v řadě koncentračních táborů. V Mauthausenu zavraždil stovky židovských vězňů smrtícími injekcemi do srdce. Prováděl na svých obětech za živa vivisekci a odnímal jim k životu nutné orgány ke svým pokusům. Po válce pak pracoval zcela legálně v Německu jako ženský lékař až do roku 1962, kdy byla odhalena jeho válečná minulost. Poté se mu podařilo uniknout zřejmě do Španělska a později do jižní Ameriky. Je hledaný již na základě německého zatykače a policie Bádensko-Virtemberska na jeho hlavu vyhlásila odměnu ve výši 130 tisíc euro. Druhý hledaný Alois Brunner je obviněn, že organizoval deportace Židů s "účelem je usmrtit" Na svědomí má nejméně 130 tisíc lidských životů .Činil tak především v Řecku, Francii a Maďarsku.V Rakousku byl známý tím, že "osvobodil Vídeň do Židů".

V době, kdy již bylo zřejmé, že Německo prohrálo válku, ještě svou činnost zintensivnil. V červnu 1944 těsně před osvobozením Paříže nechal zde zatknout na 1 327 dětí a poslal je do plynu. V únoru 1945 odhalil na Slovensku židovské podzemní hnutí a nechal deportovat do Osvětimi 12 tisíc Židů. Byl nejbližším spolupracovníkem Adolfa Eichmanna a dočasně řídil i jeho "Centrálu pro židovské vystěhování". Je považován vedle Eichmanna, který byl Izraelí odsouzen a popraven v roce 1962, za jednoho z hlavních válečných zločinců. Zřejmě se skryl v Sýrii, odtud s ním přinesl v roce 1985 rozhovor německý časopis "Bunte". Poslední pokus o jeho vydání do Rakouska učinil Kurt Waldheim ještě ve funkci spolkového prezidenta. Pobyt v Sýrii byl však tamními úřady opětovně dementován.

Rozhodnutí Rakouska jednoznačně uvítaly židovské organizace, protože až do nynějška bylo považováno za "ráj pro nacistické válečné zločince". Ti mohli zcela beztrestně hovořit o svých zločinech. Nyní, jak zdůraznil vídeňský list "Der Standard", rakouské právo se dostává na úroveň Evropské unie. To znamená, že v budoucnosti budou všechny zločiny proti lidskosti i v Rakousku podle mezinárodního práva souzeny.