ODS se dnes naplňuje její letitý sen o vyluxování celé pravice pod svá křídla. Kdo si ještě pamatuje intelektuálně osvěžující diskuze mezi členy ODS a ODA z počátku devadesátých let? Haykovci proti Friedmanovcům. Po vypadnutí ODA a US-DEU z první politické ligy, zbyli ve sněmovně napravo jen lidovci a ti nejpozději od smrti Josefa Luxe, nejsou důstojnými soupeři ODS na poli myšlenek. Lidovci dobrovolně rezignovali na předkládání ucelených koncepcí veřejnosti a spokojují se s populistickými návrhy, zjednodušeně řečeno, více veřejných peněz pro úplné rodiny. Většinu energie pak strana utrácí soubojem o ubývající počet veřejných postů a udržení svého předsedy mimo soudní síň. Absence koncepční diskuze pravici chybí činí ji sterilní. Na pravici není nikdo, kdo by, slovy pana prezidenta, konzervativní „myšlenkové schéma ODS“ seriózně a vlivně oponoval ať již z politických nebo ideologických pozic.

Podobná situace je i na levici. Milošovi Zemanovi se podařilo vyluxovat podivné spolky moravistů, sládkovců a zemědělců. Komunisté sice pilně zasedají ve svých orgánech, ale veřejnosti jen výjimečně předkládají srozumitelné návrhy. I na levici vidíme zvláštní programovou malátnost způsobenou absencí programové soutěže ČSSD s přiměřeným konkurentem. Komunisté usilují o dlouhodobou spolupráci s ČSSD a tak s ní soupeří na půl plynu pouze v akcentech.

Pravice má oproti levici velkou výhodu v existenci několika solidně fungujících vzdělávacích institucí. Jsou však k ODS z mnoha důvodů vstřícné a jejich občasná kritika směřuje jen k okrajovým tématům jak v oblasti ekonomiky, tak společnosti. Stejně jako několik komentátorů v médiích, nemohou tyto instituce zastoupit chybějícího politického konkurenta.

Politická síla zelených, jejich program či jejich dílčí návrhy, nejsou v současné době dostatečně výrazné a pro veřejnost přitažlivé, aby ODS a ČSSD vytrhly z programové ospalosti. Založení programové platformy v ODS může tak být vzorem i pro ČSSD. Pokud si tyto strany chtějí udržet dlouhodobou podporu přes třicet procent a hegemonii na jednom z pólu české politiky, pak je přirozené, že se vedle personálních, nevyhnou i ostrým programovým diskuzím, které budou pestřejší než dnes. Tlustého projektu by měli přát úspěch nejen členové a sympatizanti ODS. I levice by potřebovala svého Tlustého.