Když v lednu roku 2006 vyhrál Hamas v palestinských parlamentních volbách demokratickou cestou, ještě to neznamenalo, že se frustrovaní palestinští voliči dočkají zásadních změn. Většina jich odmítla znovu volit hnutí Fatah na základě reálných pohnutek, neboť tento nebral v podstatě žádné ohledy na jejich potřeby a přání. Euforický rok 1993 a tzv. Dohody z Osla byly velkým příslibem pro palestinský národ, že se dočká svého státu, i když pouze na 22% území historické Palestiny. Avšak realita příslibů a nekonečného vyjednávání šla vniveč. Během následujících sedmi let se počet ilegálních židovských osadníků na území, které bylo přislíbeno Palestincům coby podloží pro nový stát zdvojnásobil.

Fatah v té době ovládal Palestinskou samosprávu a v podstatě působil jako prodloužená ruka americko-izraelských expandujících plánů. Zdání palestinské suverenity, udržované prostřednictvím "svrchované" vlády, mělo světu ukázat, že veškeré problémy, které se týkaly "mírového procesu" a "vytváření samostatného státu" leží na bedrech Fatahu. Ten byl však příliš srozuměn s US/izraelskou agendou územní expanze a s holou skutečností, že žádný samostatný stát vytvořen nebude. Fatah se v podstatě stal jakousi "fasádou", která měla krýt strategické plány okupantů.

Když Hamas vyhrál volby (díky sociálním programům, které tak leží v žaludku publicistům jako je Bohumil Doležal), Fatah v čele s Mahmúdem Abbásem se dal do kupy s Izraelem, USA a s bezpečnostními službami několika arabských států, aby společnými silami svrhli Hamas (což je nahý protiklad mesianistické vize USA dodržovat principy parlamentní demokracie). Spiklenecký plán spočíval ve fundování "bezpečnostních složek" v Gaze, vedených warlordem Mohamedem Dahlanem, zbraněmi v hodnotě desítek milionů dolarů. Této akce se zúčastnil zástupce americké národní bezpečnosti Elliot Abrams, který dříve finančně zásobil nechvalně proslulé bataliony smrti Contras, které v 80.letech rozsévaly teror v Nikaragui, a ve stejné době se snažil utajit zvěrstva, páchaná na civilistech národní gardou v Salvadoru, jež byla přímo podporována Washingtonem.

Od svého vítězství se Hamas snažil integrovat do politického systému, a to dokazoval i konkrétními činy: dodržoval jednostranné příměří přes rok a půl, zastavil sebevražedné atentáty proti Izraelcům, které od vypuknutí intifády Al Aksá v roce 2000 tehdy vrcholily.

Ze zprávy vyslance při OSN Alvara de Soto, uveřejněné tento týden v Guardianu, vyplynulo, že Abbás byl dlouho pod tlakem Spojených států, aby bojkotoval sestavení vlády národní jednoty s Hamasem. Dále zde bylo uvedeno, že Abbásův Fatah podporoval ekonomické a finanční embargo, uvalené na palestinská teritoria Spojenými státy, Izraelem a EU, které vedlo k masivnímu nárůstu chudoby milionů lidí. To vše s jasným cílem -- odstranit z politické arény Hamas. Přestože se ho vojska warlorda Dahlana snažila na přelomu roku násilně svrhnout, byl stále ochoten se podílet na vládě národní jednoty s hnutím Fatah, která byla ustanovena v Mekce. Dahlan se společně s Fatahem snažil podkopat jakoukoliv smysluplnou činnost nové vlády, a tak byl její osud předem zpečetěn.

Cílem izraelské vlády je ještě více izolovat Hamas a posílit pozici palestinského prezidenta Abbáse coby jediného partnera pro "rozumný dialog". Ten tento týden jmenoval novou, jednobarevnou vládu. Jejím cílem je spolupracovat s izraelskou vládou na "mírovém procesu", jehož konečným cílem je zabrat co nejvíce úrodné půdy na Západním břehu Izraelem a na zbytku nechat živořit přes dva miliony zbídačených lidí. Podmínky tohoto procesu Hamas odmítl akceptovat. Jde, mimo jiné, o uznání práva na existenci Izraele (tedy existenci státu, který po desetiletí odpírá právo Palestincům na suverénní stát), odmítnutí násilí (ignorace mnohem většího násilí US/izraelských jednotek a vzdání se odboje proti okupantům ), akceptování minulých dohod (dohody, uzavřené mezi Izraelem a hnutím OOP ve prospěch Izraele, které nikam nevedly).

Šéf Hamasu Ismaíl Haníja, ve vystoupení v televizi Al Džazíra před pár dny, odmítl Abbásovu politiku s tím, že "za současnou krizi je zodpovědný Izrael se Spojenými státy svou politikou vměšování a rozdmýchávání konfliktu". Prohlásil, že "byla nelegitimně svržena vláda, která vyjadřovalo vůli 96% palestinských voličů, jejímž cílem nebylo prosazovat islamistickou politiku, ale udržet jednotu palestinských teritorií v duchu národní pospolitosti." Dále uvedl, že "vláda národní jednoty bude pokračovat v duchu Dohody z Mekky a že Gazu bylo nutno vojensky obsadit kvůli řádění Dahlanových eskader a jednotek Fatahu." Nechci černobíle působit jako stoupenec Hamasu a advokát násilí, jím páchaným. Beru v potaz jeho existenci jako nevyhnutelný fakt a reflektuji na vzniklou situaci prezentací méně známých informací, které mohou nějakým způsobem tuto krizi osvětlit.

Palestinská novinářka Laila el-Haddad, autorka filmu o podzemní ekonomice v Gaze, žije v pásmu po většinu života. Podařilo se jí dostat z Gazy jedinou cestou do Egypta, kterou kontroluje Izrael. O své zážitky z válečné Gazy se podělila ve známém pořadu Democracy Now!: " Poslední měsíc v Gaze je poznamenán sílícím násilím, jemuž nelze utéct. Jediný přechod do Egypta není s to pojmout tolik uprchlíků. Čtyři dny jsem byla nucena zůstat ve svém bytě v Gaza City, nebylo radno vycházet. Na střechách byli snipeři a ulice ovládli maskovaní bojovníci. V tom zmatku bylo těžké rozeznat bojovníky Fatahu, Hamasu a Dahlanovy eskadry, násilností se dopouštěly všechny strany. Viním především politiku Izraele a USA, jejíž hořké plody dnes sklízíme. Nechali nás vyhladovět, štvali jednu frakci proti druhé a vyzbrojili bataliony smrti. Naše vina tkví v tom, že jsme minulý rok ve volbách zvolili "špatnou" stranu. Od té doby se vše jen zhoršuje."

Podrobnosti: ZMAG ZDE