Pedagogové na technice převážně zastávají názor, že rozhodující je věcná a výpočtová správnost bez ohledu na pravopisné nedostatky. Také já pomalu rezignuji (ostatně k tomu přispívá i můj penzijní věk), a smiřuji se s tímto stavem. Pod tlakem studentů rezignovala na objektivní a srovnatelné měření znalostí maturantů ministryně i poslanci, proč bych tedy já měl být výjimkou.

Nevím, zda mne v této situaci může potěšit fakt, že potíže s ortografickou podobou českých slov má i řada přispěvatelů Britských listů. Tak v pátek 22.6. 2007 jste si v nich mohli přečíst:

Zřejmě tak skrytě probíhá zlepšování konkurenčního postavení češtiny, které poutavě popsaly BL ve středečním čísle (21.6.). Přesto si myslím, že i když pan Vít píše, že "nikdo nedonutí ty děti aby si vzali knížku", měly by to být BL, které donutí autory, aby si vzali a otevřeli jednu knížku. Jmenuje se Pravidla českého pravopisu.

Pozn. JČ: Panu Ladrovi děkujeme. Chyby, na které upozornil v BL, opravujeme. Potíž je, že my nemáme profesionálního korektora, na to nemáme peníze, kromě toho by musel korektury provádět v noci, a i když se snažím z článků odstraňovat chyby (vím, kteří autoři si pletou i/y a kteří ne, na které si tedy musím dávat pozor), potíž je, že unavené oko šéfredaktora, který není profesionálním korektorem, v textu ty chyby už pokaždé nevidí, jakmile v něm jednou jsou. Bylo by skutečně dobré, kdyby autoři věnovali pravopisu svých textů víc pečlivosti. Stačí si článek před odesláním do BL vytisknout a přečíst na papíře.