Opravdu nevím, jaký je rozdíl např.mezi strojírenským projektantem, který za reálsocialismu nebyl vykořisťovaný, za plat 3.000 hrubého a dnešním projektantem v AutoCadu za 30 000 hrubého a více. Daně tehdy byly pro toho člověka asi na úrovni 20% hrubé mzdy (byl-li bezdětný tak měl ještě vyšší), dnes má takový člověk nejvyšší sazbu 32% sazbu a podobně jako tenkrát, má bonusy za vyživované dítě a ženu v domácnosti, za to, že si spoří na důchod, za to, že si sám koupil na hypotéku nebo na stavební spoření vlastní bydlení atd. Ať každý posoudí, jestli dotyčný, co vyměnil socialistické kreslící prkno za kapitalistický počítač a vyrostl od roku 1989 platově o nějakých 1000% a více je "vykořisťovaný" dnes, anebo byl spíše vykořisťovaný socialismem dříve. Já osobně se 100%-ně kloním k tomu druhému.

Jo, jestli Müllerovi dělníci z ČKD, když tam přišel Havel agitovat v prosinci 1989, aby podpořili požadavky na odstoupení vlády KSČ, kteří říkali: "Jo, podpoříme, ale pozor, aby bylo jasno, děláme to kvůli ideálům "pravdy a lásky", protože my tu bereme 8tis. korun a máme se setsakramentsky dobře", tak jestli postrádají oni teď takové platy, které by dnes měly být asi 2,5 násobkem současného průměru, tedy skoro 51tis. hrubého, tak to musí být zklamáni, protože dnešní plat co mají, nepoměrně nižší z hlediska parity kupní síly než co měli dříve, ten je korektní z hlediska trhu, ten co měli dříve, jim právě dotovali v rámci "mzdového apartheidu" mezi dělníky a THP, právě ti THP. Tedy, jako jsou restituce jen narovnáním dřívějších křivd na právoplatných majitelích, pak dnešní tržní platy v jednotlivých profesních segmentech jsou restituční analogií na pokřiveném a domestikovaném trhu práce někdejšího socialistického státního samoděržaví.

Takže jestli mě dnes někdo obírá, pak je to stát, a to 161 dnů v roce, jak spočetl Liberální institut a pak dělám po "zbytek" roku už jen sám na sebe. A že má ze mě moje firma, řekněme 40x více než mám plat já, je naprosto v pořádku, on totiž veškerý zisk není jen moji zásluhou, že ho obchodní činnosti vytvářím, ale je asi jen z 1/10 mojí aktivitou a zbývající 9/10 je to patentovaná technologie firmy, jejich markentingem (takže zase a jen kapitálem, který kdo jej nemá tak nemá šanci uspět na trhu reklamy a public relations) a dlouhodobými investicemi do vývoje. Nic takového bych já sám nebyl shopen zvládnout bez jejich pomoci, proto to, co objevím na své výplatní pásce je adekvátní mé osobní kontribuci k celkovému zisku společnosti.

Stať pana Víta je jen nářkem po někdejší nivelizaci a platových deformacích vyházejících z principu "třídní boje"a nostalgií po socialistismu, kde byl proletariát konfrontován s vlastní nechopností nahradit "vyakčněné elity" poslané kopat s univerzitním vzděláním jáchymovský smolinec a nové "kádry"přes všechny "dělnické přípravky" nedokázal socialismus připravit natolik, aby v dějinném souboji s cílem "dohnat a předehnat" nedopadl socialismus ekonomicky v konfrontaci s kapitalismem jako někdejší čeští sedláci u Chlumce. Oni však prohráli alespoň čestně v nerovném boji, zatímco socialismus se spíše než by prohrál, sám od sebe zhroutil a hlavně totálně se zesměšnil poté, co jsme jeli obdivovat "vykořisťovaný proletariát" přes hranice do Linze, kdy nám bylo odhaleno i to, že ti v kapitalismu "vykořisťovaní" bydlí v lepších domech, jezdí v lepších autech a že soukromé "Gasthofy"přes všechny "kořistnické pudy" svého majitele poskytují ve srovnání se socialismem dosazenými vedoucími RaJ lepší a kvalitnější služby -- ovšem s altruismem k potřebám dělnické třídy, pro který samozřejmě v Rakousku neměli ten správný cit, už jen proto, že se nejen při vstupou do té "kapitalistické" hospody zdravili "grüß Gott" a ne "Ehre des Arbeit" nebo jak by se dalo přeložit "čest práci".

V každém případě strýc, co dělal údržbáře na stavebním podniku, po první návštěvě v Rakousku na pozvání mého druhého "kapitalistického" strýce z matčiny strany hned po Novém roce roku 1990, co žil a pracoval jako mistr na dílně soustružníků a frézařů v rakouském Steyeru, tak ten po krátkém zhodnocení jeho kapitalistického životního standardu, a když si vybavil své panelákové "apartmá" a ojetou škodovku, prohlásil: "Hlavně že sme předvoj, ale s holým zadkem". A to ještě ten "blázen" (myšleno opět mého rakouského strýčka) ani neobjel korunou lak Audi svého ekonomického ředitele ve Steyeru, který ho "třídně" utlačoval tím, že strýček mohl díky svému nepoměrně nižšímu platu jezdit "jen" v Opelu Ascona, jak nám tady sugestivně líčí pan Vít na případu pana Eismana.

Holt neměl to správné "uvědomění", možná právě proto, byl na tom na počátku roku 1990 podstatně lépe než můj socialistický, stejně "dělnický" strýček, byť nestraník, přece jen člen vládnoucího lidu a předvoje vědeckého světového názoru, reprezentovaného vedoucí úlohou KSČ, zatímco můj rakouský strýček byl vykořisťovaný a navíc volil "oportunistickou" SPÖ a komunisty neměl vůbec rád, protože je měl za násilníky a demagogy (tedy ty rakouské, a to ještě nepotkal ty s tím opravdové slovanské s tím správným třídním "drajvem"). Myslím, že jak já, tak i on, byť v Rakousku budou mít den daňové svobody asi za 14 dní, budeme opravdu od té doby pracovat sami na sebe.