A k té nucené dámské návštěvě pánských záchodů? Chodím se svou znamenitou ženou po českých restauracích už pár desítek let a zvláště v posledních letech si nepamatuji, že bych jí musel někam tímto způsobem vpašovávat. Co si to proboha autorka vybírá za špeluňky? Možná se jí to nějakou shodou okolností někdy někde stalo, ale pak by měla začít své sexistické ideologické analýzy začít na dámských klozetech ucpaných vložkami, ne? A mělo by to být o jiné části lidstva.

A že z bývalých záchodků, postavených za první republiky a socializmu udělali restaurace, nad tím od té doby, co vím, že mám prostatu, skřípám zuby asi ještě víc než autorka, ale, to přece není provinění českých mužů. Jde o důsledek toho, jak neomaleným a ve skutečnosti protičeským způsobem byl uplatněn kapitalismus, a jak pod dohledem různých zájmů, např. měnového fondu mohl vyplout k lovení majetků ten nejhorší póvl ode dna. V téhle zemi z toho, co tu je, jen velmi málo Češi, ta část vzdělaného národa, která by měla skutečně rozhodovat, opravdu chtěli. Jde spíše o výsledek jakéhosi politického marketingu, bůhvíkým a s bůhvíjakými zájmy provozovaného.

Vrcholem je demagogická smyčka vedoucí k tomu, že zdrojem informací o českých mužích mohou být nevkusné reklamy. To se mi zdá ještě obskurnější než zavřený záchod. Ty totiž vypovídají jen o stylu zahraničních majitelů firem, jejich pohrdání českými lidmi i zemí, ze které vytahují bohaté prebendy. A o jejich výběru reklamních šmoků vycvičených zahraničními vzory (proč pro šmoka není ženský výraz, když je reklama tak feminizovaná?), kteří staví většinou českého muže do role hlupáka, postrkovaného nějakou ženskou. Mne to jako českého muže uráží, nemohu s tím však nic udělat. A navíc na řadě reklam je viditelný módní genderový rukopis. (Například pitomá reklamní feérie kde se jakási manažerka předvádí na poradě, zatímco mužský s dětmi si hraje jako pes u jejích nohou pod pracovním stolem, ale řada dalších).

Ne že bych si o svých spoluobčanech i spoluobčankách občas leccos nepomyslel, ale to zůstane doma, a nemyslím, že by to bylo o moc horší, než v jiných rodinách. A kdyby se počítaly přečtené knížky, v té které domácnosti, možná bychom na tom nebyli v té Evropě, která nám posílá tolik misionářů, zase až tak špatně. Ono jde také o to, co kdo považuje za slovo boží a co k tomu Slovu má skutečně nejblíž.

Nedělám si nekvalifikované úsudky o německých, anglických nebo papuánských ženách, mohu si ovšem udělat poměrně kvalifikovaný úsudek a autorce na základě toho, co napsala. A ve stylu korektnosti autorky žádám české ženy: prosím neucpávejte klosety vložkami - a majitele českých restaurací -- prosím nedávejte jí klíč od pánských záchodků. Kdoví co ji tam ještě napadne. Ať jde do křoví.