22. 6. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Rizika a šance polské a anglické nepoddajnosti, aneb Kdo ví, co by kancléřka Merkelová opravdu chtělaRada Evropské unie jedná nyní v Bruselu a Angela Merkelová jako předsedkyně se má postarat o dobré výsledky toho zasedání. Předem ale oznámily polská a britská vláda, že mají-li ony souhlasit, bude nutno změnit základní body zatím dojednaných návrhů. Polská vláda by chtěla, aby se rozhodovalo v ministerské rady na základě odmocňování počtu obyvatel individuálních států (viz v BL pod titulem 'Demokraté, kteří chtějí odmocňovat, aneb Jak pomoci cizím nacionalistům') a anglická vláda má problém se závazným začleněním charty základních práv do ústavy EU, protože v Británii existuje 'common law', nepsaná ústava. |
V téhle poznámce bych chtěl krátce poukázat na něco, o čem se v Německu vlastně nemluví, i na něco jiného, o čem se tady dá vlastně jen těžce mluvit a ještě hůř lze o tom argumentovat. A nakonec chci říci, že šance na úspěšné dokončení tohoto zasedání je jen malá, ale že by to z hlediska lidí mohlo být pro příští rozvoj Evropské unie dosti dobré. Hodně se v Německu píše a mluví o tom, že bratři Kaczyńští nechtějí souhlasit s tím, co se vyjednalo v francouzském Nice, a že by chtěli zavést odmocňování počtu obyvatel, a to podle německých novin proto, aby byl vliv Německa snížen. Zapomíná se ale při tom, a to asi schválně -, že onen dosud existující systém je pro Německo ještě nevýhodnější než ten, jaký nyní navrhuje polská vláda. Dám příklad v němž použiji relace volební váhy tří zemí různých velikostí, a to v tomto sledu: Česko, Polsko a Německo. Ačkoli jsou dnes ty relace přibližně 1:2:2,5, podle dohody z Nice mají být 1:4:8 a podle polského návrhu 1:1,5:2. Tak by polská vláda vlastně chtěla, aby byl víceméně ten dnešní poměr zachován. V tom je ale základní chyba, protože se zapomíná, proč se až dodnes používalo tak nedemokratického klíče. Ano, šlo o chránění národních menšinových práv. Podle rozšíření EU na 27 států tenhle důvod není už tak důležitý, protože má EU nyní daleko více občanů, než kdy předtím, a tak už v EU nemají velké země tak velkou hlasovací převahu. Avšak i v systému z Nice je ochrana menšinových práv brána na zřetel, s tím, že musí aspoň 15 z 27 zemí souhlasit. Právě o tomto se v Německu moc nepsalo, o tom se ale musí vědět, aby bylo možno porozumět, proč má polská vláda námitky. Taky by se mělo informovat o tom, že už před dohodou z Nice se hovořilo o systému odmocňování počtu obyvatelstva, ale dohoda představitelů 27 členských zemí EU byla tehdy jiná. Jinou věcí je to, o čem se Němcům těžko mluví a o čem ani vlastně nechtějí debatovat. Jde o nejnovější, dodatečný argument polského premiéra Jarosława Kaczyńskeho, který by chtěl, aby při budoucích volbách byli připočítáni i ti polští obyvatelé, kteří zahynuli v druhé světové válce. Podle něho by Polsko dnes mělo nikoliv 38, ale 66 milionů obyvatel. Tenhle argument podle mě jako Evropana je velice zajímavý pro to, abychom porozuměli myšlení bratrů Kaczyńských, ale bohužel v dnešní situaci Evropské unie nemůže být brán na zřetel. Jsem jen zvědav, jak se Angela Merkelová dostane z té situace, která teď tímto argumentem vznikla. Až do toho argumentu s mrtvými jsem si myslel, že i polská vláda v sobotu bude souhlasit s dohodou z Nice, věřil jsem ale, že Britové pod vlivem svého 'Common law' nikoliv. Pokud k tomu dojde, celkový evropský politický sjednocovací proces by byl zastaven. A to je spojeno s rizikem i s šancí, protože někteří politikové už dlouho čekají a jsou připraveni na to, že začne jiný evropský proces, proces dvourychlostní. A ani nevím, jestli by německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy byli nějak smutní, kdyby z Bruselu museli jet domů bez úspěchu. Dohromady by alespoň mohli docílit toho, že její přání, aby se Turecko nestalo plnoprávným členem EU, se uskuteční. V neděli budeme vědět trochu víc. A Merkelová asi bude mluvit o nějakém úspěchu, ale přitom neřekne nikomu, co by opravdu chtěla... |