Ani jedna z nich si ale nemůže svévolně osobovat právo rozhodovat ve své povýšenosti o tom, co zdaleka přesahuje rámec jejich možností ve správě věcí veřejných, ať už tak činí pro svůj "původ" nebo pro svůj "mandát". Jednání Alexandra Vondry je nyní velmi podobné tomu, co v letech totalitního režimu kritizoval.

"Lidová" totalita se snažila schovávat se za přiblblá hesla z krepovaného papíru podnikových a školních nástěnek. Vondra je samozřejmě daleko čestnější a vůbec se neskrývá s tím, že lid by o sobě rozhodovat neměl. Jeho upřímnost je tak nefalšovaná, že to musí vyvolávat otázku, zda je o správnosti svého postoje skutečně tak skálopevně přesvědčen.

Podle všeho to tak je, podle všeho došel Alexandr Vondra k přesvědčení, že společnost by se k některým substanciálním otázkám, jako je třeba bezpečnost, neměla vyjadřovat, a to z důvodu hrozící manipulace (tedy otevírání prostoru spekulacím).

To je jistě pravda, referendum o tom, zda má být v ČR americká radarová základna, by určitě vyvolalo řadu různých politicko -- mediálních aktivit směřujících k ovlivnění veřejného mínění.

Politici by se snažili obhajovat svá stanoviska, snažili by se přesvědčovat občany, že zrovna jejich postoj je správný. Že vám tento proces něco připomíná?

Ale ano, je to přece proces demokratických voleb, který je v tomto ohledu identický. Ve volbách prostě lidé vybírají různá řešení, která jsou jim v otevřeném prostoru veřejné komunikace nabízena.

Že je tato veřejná komunikace plná nejrůznějších spekulací a snah dosáhnout přesvědčivosti svých návrhů marketingovými (rozumějte na prvním místě spekulativními) nástroji, to snad není žádné tajemství. Politické strany za tyto spekulace utrácejí v předvolebním období desítky milionů korun.

Mně se to nelíbí; stejně tak předpokládám, že se to nelíbí vícepremiérovi "pro Evropu", jak se dá alespoň tušit z jeho prohlášení. Přesto by mě nenapadlo chtít tomu nějak zabránit, protože problém s předáváním informací ve veřejném prostoru neodmyslitelně patří k jakékoliv velké společnosti, ať už před stovkami let, nebo nyní.

Pokud jsme se nenaučili komunikovat, musíme se to naučit, ne se kvůli tomu uchylovat k osvícenému despotismu.

Ale Alexandr Vondra procesu, v němž by si občané mohli vybrat z předkládaných řešení, zabránit chce, protože by to "nebylo dobré". Už jenom použití slova "dobré", slova, které má výrazně emocionální konotace a bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění vymezuje oblast společenského dobra a společenského zla, už jen to je důvod k zamyšlení nad tím, co je cílem takových argumentů.

Pokud tomu tak bude a referendum se neuskuteční, přijdou občané o skutečnou debatu o potřebnosti, smysluplnosti a možných vlivech základny USA na území ČR, byť by se jednalo "pouze" o radary. Jedině referendum by totiž mohlo vyvolat skutečný zájem médií a jedině tak by se dalo vyjasnit, jak "dobré" je umístění této základny v ČR.

Názor Alexandra Vondry plně sdílí i premiér Topolánek, který také tvrdí, že umístění radarové základny v ČR "zvýší její bezpečnost". To je právě otázka, na kterou by měli občané dostat jasnou odpověď, tedy jakým způsobem tato základna ovlivní bezpečnost země. USA totiž nechtějí budovat tuto základnu proto, aby zvyšovali bezpečnost ČR, ale aby zvyšovali svoji bezpečnost. A nijak se tím netají. Radary umístěné v ČR mají odhalovat rakety, které budou vyslány na USA, nikoliv na ČR. Proto by měli zastánci základny předložit důkazy o svých tvrzeních, nechat promluvit i ty, kteří zastávají názor jiný a hlavně nechat občany rozhodnout o tom, kdo je přesvědčil více. Samozřejmě v regulérním referendu, nikoliv v průzkumu veřejného mínění.

Ani přes náklonnost KDU-ČSL a předsedy ČSSD alchymisty Paroubka, který vynalezl jakousi hranici mezi základnou, ke které je třeba referendum, a základnou, ke které není třeba referendum, nerozumím tomu, jak si tato vláda může osobovat právo o této věci rozhodovat. Ani kdyby měla tato vláda podstatnější většinu, nemohla by na sebe brát zodpovědnost, která jí nepřísluší? Může se vláda, která navíc získala důvěru na základě hlasů poslanců, se kterými po ohlášení výsledků voleb (a ještě dlouho potom) nemohla počítat, rozhodovat o tak výjimečných záležitostech, jako je přítomnost cizích vojsk na území suverénního státu v době, kdy o tom mohou daleko přesvědčivěji rozhodnout jeho občané?

Jsem velmi zvědav, jak se Strana zelených postaví k tomuto problému. Strana zelených si totiž vzhledem ke svému programu, v němž je také zavedení referenda, nemůže dovolit referendum odmítnout. Pokud to udělá, stane se vnitřně mrtvou, protože bude svůj program přizpůsobovat aktuální situaci, lépe řečeno tomu, co je v současné chvíli politicky výhodné. Navíc byl právě za tuto stranu zvolen ministr zahraničí, ale zdá se, že oblast působnosti v zahraniční politice jsou v nové vládě rozděleny jinak, než jak bylo veřejnosti sděleno. Pravomoce vícepremiéra "pro evropské záležitosti" patrně sahají daleko za evropské hranice...

Průzkumy veřejného mínění hovoří protichůdně. Vláda argumentuje údajnými 65% příznivců základny, ČT uvedla výsledek průzkumu, v němž se 55% vyjádřilo proti umístění radarů. Bez ohledu na nedůvěryhodnost průzkumů veřejného mínění a na to, že nemohou z podstaty věci tvořit základ pro rozhodnutí vlády (průzkumy nejsou referenda a absolutně nesplňují kritéria referenda) jsou rozporné výsledky dalším argumentem pro to, aby se společnost skutečně vyjádřila jako celek. Není možné, aby mandát vlády neměl své hranice, a je nutné upozorňovat na to, když se někdo pokouší tyto hranice zkoumat a zkoušet, kam až se dají posunout. Drzost s jakou tak činí vicepremiér a premiér této vlády, je ten nejméně vhodný způsob.