S tím nepohnou ani novodobí evangelisté. K tomu není potřeba popíjet ambrózii, opájet se vlastní důležitostí a falešnou představou, že příkladně finanční pirátství bude tolerováno do dnů posledního soudu. Političtí řečníci i řezníci, neváhají použít filozofických napomenutí, i když sami bytostně nenávidí sebenepatrnější napomenutí vlastní důležitosti. Národní politici touží omezit růst porodnosti a čelit přelidnění vysávané planety. Počestný tisk podporuje zbabělost naši samozvané inteligence, podle mínění lidí pouze neinformuje, ale řídí přímo vybrané kauzy, rozvíjí je, spolupodílí se na bezpečnostních i jiných akcích, nepříslušejících jim ani jen zdánlivě. Korumpující moc vytváří milníky, za které je povoleno vsunout čumák jen vyvoleným nápadníkům všelijakých waldnymphenek a schürzejägerů.

Pan doktor mně promine, neuvedu jeho jméno z praktických i taktických důvodů, ale jeho vyjádření, že v policejní hantýrce se říká: pochcat mraveniště, aby došlo k hemžení, se ukazuje v mnoha případech dobrou metodou. Použita byla několikrát v parlamentních komorách v naší novodobě s úspěchem. Využívána je prakticky od vítězství revoluce -- ale tato metoda byla dozajista známa i v dávných časech. K čemu by nám byly dezinformátorské rychlokurzy, armádní složka investigativců, zacházející často za demokratickou hranici povoleného?! Nevěděli jsme to? Oder haben Sie es nicht wissen wollen, milánkové sladcí? Usus tyrannus -- zvyk zotročuje! A je pohodlné být otrokem leckdy pro leckoho, protože svoboda bez finančních prostředků může se stát velmi nesnadnou a bolestivou. Mnozí svobodní bezdomovci by mohli vyprávět, a běžte k čertu s tím, že všichni páchnou a jsou ožralí! Že nechtějí pracovat a libují si v toulkách přírodou, nejlepším hotelem je jim vagon I. třídy a noční tramvaj, darovaný blivajz a drobáky v miskách -- opravdu se jděte vycpat vy vysmátí, jednou pochopíte, jak maličko jste znamenali, a jak rychle sejdete z tohoto světa. V historii existovaly domovské knížky či něco podobného. My je nezavedeme prý z demokratických principů, není přece možné někoho omezovat. Ono by nešlo o omezování, ono by šlo o to, že ten bezdomovecký nechtěnec je kdesi ukotven a obec se o něho musí postarat. Ovšem obcím se jistě nechce. Málo peněz, málo porozumění, někdy už jen zbytky fištróna, dobře je nám na radnicích, hlavně nerušte, paseme se!

Na glóbu se dějí často věci neuvěřitelné. Mnohonárodní státy bojují s rasismem a terorismem, nedostatkem financí, nezaměstnaností, s pověrami z minulých století, nesnášenlivostí, krutostí a barbarstvím . Co víme opravdu o lidech na útěku, v táborech na okraji společností, co víme o ztracencích a zatracencích, co víme skutečně detailně o hladu a chudobě, co víme o vysídlování, odsunech a doprovázejících zvěrstvech. A co víme sami o sobě?! Co ale opravdu víme sami o sobě, že kážeme druhým! A stokrát se můžeme stydět za vyvolená politická nemehla, odsuzovat jejich neomalenosti, buranství, nevzdělanost, nadutost a tmářství, my sami jim přece svou volbou dopomohli k vystlaným sedátkům. (Nu, říkal kdosi, že někde to počítání hlasů dostali na starost absolventi pomocných škol, ale jsou to dohady a kdo by se zbavoval koryta, když nemusí a čest je jen odporné zastaralé slovo ). Proč si stěžujeme na legislativu, když nám ji tvoří ňoumové zahledění do pustého nitra, povstalci ducha svatého, milovníci lidu a běžné prototypy diktátorských zvrhlíků? Zápas o vlastní existenci je nekonečný. Jedním slovem rummel - blázinec.

Po čase zase hospodský nádeník v hostinci U Černýho Orla perlil, ještě nevěděl, že hostinec zavřou a exekutoři polepí zajištěné ptákoviny, vymýtí zase jednoho pivního ďábla z Malé strany, před lety takhle padla Vápenice, U Pavlánských, snad i proto, že majitelé potřebovali rychle naškrábat škvarky na veselé živobytí. Nádeník hulákal: Piják jako piják, ale pamatuj že k chlastu je mít dobré imunitu....Stát, který potřebuje silnou policii, bývá slabý....Za Apačů největší voly zapřahali do funkcí -- nějak nám to zůstalo...Modrokošilatí fagani vyrostly do krásy nesmírné -- ale častušky pějí nadále...Páni, není Němcová jako němcová, i když pro peříčko skákaly obě...Paprsky politického sluníčka lechtají tváře lidožravých zástupců národa...Je nás nějak moc, bylo potřeba něco vymyslet! Napadlo mě, že perlí i jiní, o kterých by to člověk nepředpokládal. Před časem v televizi ukazovali matku malých dětí v osadě na východě, jak rozmíchala mouku s vodou a na plátu kamínek upekla placku potomkům. Nemusí se dávat jen módně kamsi do tramtárií, i když i tam je to třeba, ale nelenil jsem, oslovil podnikatele, ten sáhl do šrajtofle, i když nadšen z myšlenky pomoci etniku nebyl, ale peníze rychle odešly k potřebným. Ty věnoval potažmo jakoby náš dobrovolný a registrovaný spolek a hned se našli uvnitř hnízda vejři, co frflali, protože se domnívali, že prachy mohly zůstat spolku. Žádná lítost nad ženou matkou, nad dětmi, nad bídou. S plnými těřichy a střevy nabitými k prasknutí mlaskáme a krkáme a houbelec se staráme o druhé. To je holt demokracie, někdo se má hůř, aby se jiný měl lépe.

I přes seriálové laskominky zůstáváme svědky dění na tomto líbezném světě. Brilannt Savarin napsal knihu psychologie o chuti...jistě s čistými úmysly. (Nemohl tušit, že se na macešské planetě pár milionů lidí nedostane ke stravě). O lidské chuti bylo napsáno mnoho knih, někdy chutě, spíše choutky, vedly pod korouhvemi pravdy, vlastenectví a národního probouzení třeba ke staré písni Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt! A stará píseň byla zneužita známým a nechvalně proslulým künsträuberem, nemohla zamezit lidským zmetkům v konání zla. A přitom tehdy dávno zrodila se touha nebýt roztříštěni do národnostních celků, ale splynout, neboť je stále pravdou, že v jednotě je síla, proto ona píseň vznikla. Kolikrát stáli jsme za svůj život v kritickém rozpoložení a říkali jsme si: musíme vykonat to a to, zamezit tomu a tomu...a jak čas plynul, zapomněli jsme na zlé a připomínali si jen dobré, ale není život lidský jepičím darem, k čemu výčitky, historické výlety do minulosti značně zkreslené nedokonalostí paměti?! Mastičkáři ducha vzešli z dolních pater a obsadili vyhlídkové věže -- hledí z nich na prostý lid a vytváří dramata za pomoci nedokonalých scénářů a dramaturgických verzí od špatné k horší. A tak čas od času není špatné skutečně močit do mraveniště, začne se to hemžit a my se nestačíme divit, jak včerejší geroj a čistota sama je náhle vyveden v podobě zloděje, nemravy, odporného chameleóna...a kdo že vytváří tyto obrazy, kdo povolil těm nahoře chovat se v intencích zločineckých?! I my. Forsírování pravd neomalenci, pravd nedokonavých, podivných, vytvořených zločinci -- toť chutě opravdu výtečné a připomínající stále totožné východisko pro klid duše: dávat si bedlivý pozor na cizí lidi a pochodovat v daném rytmu.

Zlaté dračí šupiny přibývají. Hněv z vlastní bezmoci vytváří slepená hnízda stejně napadených jedinců. V konečném součtu shledáme nebezpečí pro lásku a porozumění. V onom konečném součtu se seřadí vedle sebe horní i dolní a vejdou do stejné brány zapomnění. Jenže, klasik říká: jak naplnit dané dny smysluplně? Někomu stačí pár lacetek na rameni, jiný má rád prsa chráněna řády, druhý zase chtěl by dobýt nehynoucí slávy jako básníci Sa'dí a Hafíz ze Šírázu. A není málo těch, co touží propít se do ligy celebrit -- znamenat něco pár měsíců či let je lákavé v šedi každodennosti. Nevyhneme se těm, co mají namířeno do politického nebe, kam je zakázán vstup povahám Dinga, nu, kdysi divokého a nyní, poloochočeného. Ve víru lidské honby za větrem se nelze zastavit, otálet s rozhodnutím. Potkal jsem zoufalce, v dinosauřích dobách za vodou, v dnešním době za velkou vodou a položil mu banální, skoro blbou, otázku: Jak se máš? Odpověděl: žijeme rychle! Proto je fešák stále tak úspěšný.

Nový svět na obzoru je snad zatím přece jen v laboratořích pod přísnou kontrolou. V minulosti se některé objevy zneužily v zájmu vyšších principů mravních a lidstvu byla vnucena spotřeba nadbytečných výrobků, nehodných lidského jména. Je pochopitelně nebezpečné v naší době dokonalého informování a nebývalé naslouchací a sledovací techniky, pokoušet se oživit další satanské dítko. Těžko tomu někdo zabrání a v budoucnu přibudou starosti, jak se vyrovnat s nedostatkem vody, ropy, plynu, dřeva, plodných lánů. Dneska se tomu můžeme chechtat, i dříve se lidé usmívali, smáli, řehtali, a později plakali a volali ku pomoci Boha a jedno tomu zda to byli věřící či nevěřící. Pokoušet se změnit svět k lepšímu moc nevycházelo, k horšímu nikdo nechtěl, ale povedlo se mnohokrát. Takže -- nashledanou v novém světě, i když se tam všichni nepotkáme.