Letos už nebylo takové předplatné možné, ale za to stále nabízí mnoho bulvárních a polobulvárních titulů i různých magazínů, které člověk po prohlédnutí hodí do sběru. Svědčí to o tom, že se firmě nevyplácí zabývat se časopisy, které zřejmě vycházejí v menším nákladu, protože o jejich články se zajímá méně lidí než o to, kdo třeba zavraždil Litviněnka a jak.

Mohl bych si ale objednat časopis Angels, 6 čísel za rok za pouhých 28.96 dolarů, který přináší příhody s různými anděly včetně andělíčků-strážníčků a jiných laskavých duchů. Nebo, kdyby nebyl nakloněn nadpozemským bytostem, bych si mohl předplatit 10 čísel časopisu True Story na 10 měsíců za pouhých 29 dolarů. Skoro celý rok bych měl čtení o skandálních historkách a pohledech do soukromého života obyčejných lidí. Za to bylo zrušeno předplatné pro čtení o pěstování lidských orgánů, o vlivu DNA na dědičnost, o nedávném úspěšném vyřešení domněnky francouzského matematika Henriho Poincaré o struktuře prostoru z r. 1904 ruským matematikem G. Perelmanem, o dobrodiní neurálních implantátů pro paralyzované pacienty, o problémech ochrany New Orleansu proti hurikánům, o lécích, které by mohly blokovat škodlivé geny a podobně.

Skutečnost, že jsem Vám nyní nepřispíval články z Kanady neznamená, že se zde nic neděje, ale zdejší dění české čtenáře nezajímá, i když by někteří po čase poznali, že se naše problémy brzy objeví i v České republice - byť v místním balení.

Třeba vliv vlády na způsob, jak se kanadská armáda podílí na udržování světového míru. Tradičně dohlíželi kanadští vojáci na dodržování příměří a říkalo se jim "mírové síly". Dnes k potěšení a hrdosti celého státu pálí v Afganistánu na teroristy ze svých tanků a ti vojáci, kteří tam padnou, jsou převáženi do Kanady a pohřbíváni jakožto národní hrdinové. Stačila k tomu změna vlády, kterou občané nevolili za tímto účelem, ale byli znechuceni korupčními aférami dřívější Liberální strany. Žádali změnu, ať to znamenalo cokoliv. Rozšíření války v Afghánistánu dostali jakožto povolební dárek.

Nemám potíže navazovat s lidmi diskuse na nejrůznější témata a proto mě zajímalo, co lidé očekávali. Většinou ne to, že by Konzervativní strana přinesla zřetelné zlepšení, ale aspoň by "dala liberálům po šňupáku", "jednala by eticky", "přinesla by změnu". Brzy po volbách ale psali do novin čtenáři, pokud se nejednalo o "skalní konzervativce", že se vlastně nic nezměnilo. Není to pravda, pomalu ale jistě dochází ke změně, nyní podporujeme naši armádu v Afghánistánu (liberáli prý ohrnovali nos nad Američany, takže jsme jim nepomohli v Iráku - mohli jsme mít víc hrdinů) a pomalu se začíná mluvit o něčem, co by se před 2 roky zdálo neuvěřitelné, že by totiž mohla získat Konzervativní strana většinu. Je to možné - malými dávkami je možné měnit názory lidí. Když se udělá velký nepříjemný zásah - u nás to mimo jiné znamenalo zrušení výslovného předvolebního slibu, že vláda neuvalí daň na "příjmové trusty", které jsou základním zdrojem příjmů pro mnoho starých lidí a hlavně pro soukromé penzijní fondy - na druhé straně se udělá malý ústupek. V našem případě byl byl "návrh", aby manželé pobírající penzi mohli podávat společné přiznání k dani z příjmu, takže by každý platil daň z poloviny společného příjmu. Protože se poměr daně z příjmu zvyšuje s příjmem, ušetřily by na tom dvojice, kde jeden z manželů má mnohem vyšší příjem než druhý. S patřičnou reklamou to lidé přivítali – do té doby, než zjistili, že daň bude na příjmové trusty skutečně uvalena, ale v případě penzistů se jedná jen o návrh a že není jisté, zdali bude vládou uskutečněn. Jednalo se tedy o to, že vláda ve zdejším jazyce "vypustila zkušební balónek".

V Ontáriu jsme měli před několika týdny volby do městských rad. O místo starosty hlavního města Ottawy se ucházeli tři kandidáti: dosavadní starosta s mnoha roky zkušeností v místní politice (dříve byl předsedou regionální vlády), bývalý radní s 15 roky zkušeností, navíc dříve podnikal a nyní přednáší na univerzitě, a milionář bez nejmenších zkušeností v místní politice, zakladatel a majitel firmy špičkové technologie. Základem předvolebních diskusí byla situace ohledně městské hromadné dopravy. V minulosti se investovalo do dopravy autobusové, pro kterou byly postaveny zvláštní dálnice, na které nemají osobní automobily přístup. Dosavadní starosta ale našel zálibu v lehké kolejové dopravě, protože jedna železniční firma před časem opustila koleje vedoucí městem.

A tak se zrodil vláček O-Train, hračka pana starosty se 2 soupravami. Protože koleje vedou odnikud nikam, pan starosta navrhoval prodloužit je směrem na jih a ve městě je položit i do dvou rušných ulic, kde by měly nahradit autobusy. Mladší uchazeč, bývalý radní, navrhoval nevést kolejovou dopravu ve směru jih-sever, ale západ-východ, kde je podstatně větší potřeba urychlit provoz. Zdálo se, že volby vyhraje.

Milionář ale vyslovil pochybnosti o tom, zda je vůbec nutné lehkou kolejovou dopravu do Ottawy zavádět a slíbil, že celý projekt zastaví. Vrhnul spoustu peněz do televizní reklamy, kde zaručoval, že v Ottawě nevzrostou žádné daně po celé jeho 5-leté funkční období. Dále ujišťoval, že budou občané na ulicích bezpečni v kteroukoliv denní a noční dobu, protože on najme více než stovku dalších policistů, dílem také proto, aby odstranili žebráky a bezdomovce z vnitřního města. Bývalý radní sliboval jen to, že daně nadále porostou a on se vynasnaží, aby jejich růst nepřekročil celkovou inflaci. Navrhoval zlepšit situaci chudých lidí včetně bezdomovců a podivoval se, jak chce milionář udržet daně na stejné úrovni a při tom třeba najímat stovku policistů. Ten prohlásil, že raději zruší některé sociální programy (dosud prý levicově řízeného) města a zvýší poplatky za parkování a podobně.

Velkou většinou hlasů vyhrál milionář. Noviny psaly, že jeho naprostý nedostatek znalosti řízení města by mohl být velkým osvěžujícím přínosem, ale lamentovaly, že byla znova zvolena většina dřívějších radních, takže bude mít pan starosta těžkou práci. Ten zatím odešel na 2-týdenní rychloškolení, aby se dozvěděl, co patří v Kanadě k povinnostem starostů. Po dvou týdnech se sešel s radními a navrhnul si zvýšení platu o 35 tisíc dolarů, takže by měl brát ročně o 12 tisíc dolarů více než starosta mnohem většího Toronta. Radní měli dostat také přidáno i když o méně než pan starosta. Na kritiku odpověděl, že on je opravdu dobrý, jak lidé brzy poznají a že si přídavek zaslouží. Nakonec se rozhodl "spokojit se" se 25 tisícovým zvýšením. Některým občanům to imponuje a věří mu, že je-li schopen řídit svou soukromou firmu, jistě bude řídit město lépe než kterýkoliv jiný politik. Zatím si nechtějí uvědomit, že se naprosto jinak řídí podnik než město, kde je nutné brát ohled na různé skupiny občanů.

Brzy na to jsme četli, že nový starosta nehodlá převzít hybridní osobní vůz (benzin-elektřina), které dřívějšímu starostovi na jeho přání poskytovala radnice, aby šel příkladem ostatním občanům. Náš nový starosta se rozhodl, že bude nadále jezdit svým mercedesem a městský úřad mu bude proplácet náklady. A včera jsme četli jeho návrh, aby se v Ottawě postavila podzemní dráha a vedla se pod zemí i mimo vnitřní město. Před měsícem se při volební kampani o ničem takovém nezmiňoval…

Čtenáři, pokud by tyto řádky dočetli až sem, by pochopitelně namítli, že Kanada je daleko, podmínky jsou tam úplně jiné než v České republice, takže se jedná o zcela zbytečný článek. Souhlasím. Tak, jako se dítě chce na vlastní kůži přesvědčit, že kamna i žehlička skutečně pálí, tak se zřejmě musí i občané znova a znova přesvědčovat o tom, že politici často lžou a že sliby, které vypadají opravdu skvěle, tak skvěle opravdu jen vypadají (přece jsme říkali, že "sliby se slibují, blázni se radují"). Vypadá to tak, že se nikdo nechce poučit ani na názorných příkladech a to právě proto, že my všichni říkáme, že naše vlastní podmínky jsou jiné, "specificky naše". Lidé, kteří se nyní v Ottawě "spálili" zvolením ctižádostivého milionáře za starostu, jsou pravděpodobně titíž lidé, kteří volili Konzervativní stranu za její slib, že bude jednat naprosto eticky, na příjmové fondy v žádném případě neuvalí žádnou novou daň a na každé dítě bude po vytvoření vlády vyplácet 100 dolarů měsíčně (je to sice zdanitelný příspěvek, čili se z něho platí daň z příjmu, ale nic nedokáže voliče přesvědčit tak, jako peníze v hotovosti), kdežto Liberální strana navrhovala vybudovat systém dostupných jeslí a mateřských školek. Za 100 dolarů měsíčně by dítě pohlídala nanejvýš babička a to ne po celý rok. Při těchto volbách tedy byla promarněna příležitost zavést v Kanadě levnou péči o malé děti.

Souhlasím s tím, že by tento můj dnešní dopis byl jako článek pro české čtenáře naprosto zbytečný a nezáživný. Proto žádné takové články do Britských listů neposílám. Tento je výjimkou.