Soudní moc je vázána v každé zemi na ústavu, jež vytváří základní zákonný rámec. Součástí ústavy, jež platí v této zemi, je Listina základních práv a svobod, dokument, přijatý Federálním shromážděním ČSFR v roce 1991. Je to moderní dokument, který zaručuje občanům této země právo na důstojný a svobodný život, chrání jejich osobní integritu a konečně i životy. Do formulací obsažených v Listině se promítly požadavky na kvalitu života obsažené v evropském poválečném společenském a právním prostředí, evropské filosofii a politice a také v mezinárodních smlouvách. Žádná země EU tak ve svém zákonodárství trest smrti nemá. Jeho znovuzavedení požadují především stoupenci pravice, populisté a lidé, kteří uvažují zkratkovitě, bez analýzy přínosu či újmy, jež by takový akt přinesl.

Je obecně známou skutečností, že hrozba trestu smrti pachatele závažných trestných činů neodrazuje. Svědčí o tom pravidelné veřejné popravy v některých arabských zemích či v Asii, jmenovitě v Číně. To se jen vládnoucí moc pokouší potenciální narušitele veřejného pořádku (nejen kriminální zločince, ale třeba i politické protivníky) zastrašit a ukázat "tvrdou pěst". Stejně jako to dělal u nás režim komunistický.

Je pravda, že Masaryk trest smrti nezavrhoval a že v Československu byla řada rozsudků trestu smrti provedena. Naznamená to však, že by byl jeho bezvýhradným stoupencem. Řadu rozsudků smrti naopak změnil formou milosti na doživotí.

"Trest" smrti ničím jiným než formou msty společnosti či režimu na člověku, který spáchal zločin skutečný či pseudozločin. Je to rozhodnutí nevratné, absolutní. Společnost (režim) v pachu krve možná dosáhne sebeuspokojení, dosáhne naplnění tzv. práva, ne však spravedlnosti. Těm, kteří kriminál zevnitř nikdy neviděli, doporučuji nechat se na pár dní zavřít do sklepa a přemýšlet o tom, jaké by to bylo, strávit tam podstatnou část života v přemítání a zpytování svědomí. Nebyl by to snad větší trest? A není "trest" smrti vlastně vysvobozením?

Trest vynesený nad Saddámem je navíc -- řečeno slovy britského novináře Roberta Fiska -- obscénní. Saddám Husajn je nepochybně zrůda, stejně jako jí byly v lidské historii i zrůdy jiné. Co se ale změní, budou-li usmrceny? Znamená to, že se nevynoří jiné? Oč důsažnější by bylo, kdyby se lidstvo pokusilo o naplnění ne práva poznamenaného pokřivenými ideologickými či náboženskými dogmaty, ale spravedlnosti.

Z hlediska vyššího principu mravního by spolu s Husajnem měli na lavici obžalovaných a později na vězeňské pryčně sedět všichni ti, kteří mu prodávali jedy, kteří ho v zájmu svých mocenských cílů politicky podporovali a potřásali si s ním rukama.

Protože je však jednodušší a pro "masy" srozumitelnější středověk než věk, ve kterém žijeme, protože je jednodušší useknout hlavu symbolu zla, než mýtit jeho kořeny, máme tu trest smrti, spásný však jenom zdánlivě.