Když jsem o tom slyšel, pomyslel jsem si hned na staré pořekadlo lidí z generace roku 1968. Německy se to krásně rýmovalo: legal, illegal, scheissegal, a to ve smyslu, že jim bylo - o hodně míň drasticky řečeno - úplně jedno, jestli jejich akce byly tehdy legální nebo protizákonné. A zjistil jsem, že hodně lidí si po tom nynějším soudním rozhodnutí také asi najednou myslí, že si kapitalisté můžou dělat, co chtějí - a myslí si to zjevně nejen lidé z generace 1968, kteří se dostali do politiky a do médií.

Také v tomto případě chci s ohledem na titul téhle poznámky zase jednou zůstat na okraji a nezabývat se podrobnostmi, například tím, zda prokuratura opravdu měla šanci vyhrát alespoň v revizním řízení. Také nechci analyzovat, proč asi jeden bankéř a jeden odborář nic proti prémiím nenamítali a dovolili je, ačkoli asi na to neexistovaly předtím žádné smlouvy. A proč asi akcionáři nejednali, poté, co zjistili, že peníze, který patřili firmě byly předány, aniž by to bylo nutné, bývalým manažerům. Jde mi vlastně o to, jak lidé - a v tom případě hlavně politikové a novináři - se dívají na právo.

Měli by vědět, že v Německu, alespoň v takovém případě, se soudce vyzná v trestním soudním řádu. Tam existuje paragraf 153a, podle kterého bylo v roce 2003 v Německu zastaveno asi 126 000 řízení. Vím, že pro někoho to je problém, když bohatí lidé mají stejná práva jako chudší, ale v tom případě mají oni stejné právo, protože nejde o sociální, ale o státní trestní řízení.

A co platí pro celé řízení, to také platí pro náklady, které musejí být uhrazeny. Ty se vyměřujií podle výše výdělku v době rozsudku. Proto Ackermann, kdyby byl odsouzen, což, jak víme, v tom případě nebyl, by musel nanejvýš platit 720 denních sazeb, což by ho ale přišlo ne na 3,2 ale na 3,6 milionů euro.

Tak Ackermann, který neměl finanční výhodu, má platit 3,2 miliony, Esser, z těch 15 millionů, co dostal, musí zaplatit jen milion. To je divné. Nebo ne? A že je největší denní sazba 5 000 euro, to taky nezdá být přiměřené, když Ackermann informoval soudce o tom, že vydělá nezdaněných 15 až 20 milionů euro ročně.

Tak co s tím? Nedá se mluvit o tom, že se někdo vykoupil. Politikové a novináři by měli ale vědět, že falešným obviněním jen vzbudí zaujatost proti právnímu státu a proti právnímu postavením občanů. Měli by bdít na to, že se to nestane jen tak kvůli chybějící pozornosti. Lidé by se ale měli ptát, jestli je právo ještě přiměřené podmínkám dnešního života v Německu. O to by se neměli jen starat politikové, ale také členové čtvrté moci ve státě, lidé v tisku, lidé v mediích - a to nejen u nás.