Zatímco ještě i Rudolf Steiner mluvil o přírodních kulturách jako o "primitivních", příslušníci těchto kultur právem hledí jako na děti na nás, kteří jsme neprošli sociálním zasvěcením, nedokážeme informačně zpracovat hudební informaci, nerozumíme symbolu, skrytému v trajektorii letu ptáka a nepoznáme ze stop psa jméno, které mu dal jeho pán.

Existují seriózní výzkumy, které mluví o tom, že vzrůstající výskyt "mentálních vad" dnešní populace má relevantní souvztažnost s faktem "matematikocentrismu" naší společnosti. Dnešní stav zrcadla a kolébky takto nemocné společnosti (nejsem sám, kdo chápe nemoc jako symbol), výchovy a vzdělání (systémová angličtina má pro obé stejné slovo EDUCATION), je stavem doširoka rozevřených nůžek, v nichž na tradiční školství na jedné straně útočí projekty typu e-learningu, elektronického vzdělávání bez učitele (ten ovšem pochází ze vzdělávání, které jako první nouzově podstoupily anglosaské děti na kanadských a australských samotách a izolovaných tichomořských ostrovech, které neměly daleko k přírodě, ale k učiteli a kolektivu, bohužel, ano), na straně druhé pak například waldorfské a montessoriovské školství, které se snaží alespoň trochu upravit poměr mezi onou jednou zbytnělou a zbývajícími sedmi hladovějícími osminami a alespoň se SNAŹÍ aplikovat v praxi známou pravdu, že potrava, kterou už přede mnou předžvýkal někdo jiný, pro mě asi nebude mít tu pravou výživnou hodnotu. Jeden směr má na své straně sebou dlouhodobou přirozenost, druhý účinnost vyostřující se matematicko-logické robotizace.

Žijeme v době metamorfózy patriarchální civilizace, která si z inteligencí, jež jsou projevenější v mužském principu, právě zpracovává matematicko-logickou metodu. Kam směřuje vývoj dál, na to už ti vědci, kteří měli a mají z vesmírného hlediska alespoň obstojné matematicko-logické IQ, už dávno poukázali (o umělcích a mysticích hovořit nebudu, mohl bych se dočkat podobného pohledu, jaký vrhl Josef Kemr na Vladimíra Pucholta ve filmu Starci na chmelu při replice: "Je bůh? Ale neptám se, jak se to učí ve škole!")

Do této diskuze, kam dosud přispívaly jen ženy, jsem přispěl i proto, aby zazněl i hlas příslušníKA (nikoli opět příslušniCE) této civilizace. (Jako MUŽ se nedefinuji. Významu tohoto pojmu ve své parole jsem dosud nedospěl.) Před osmi lety jsem podstoupil měření matematicko-logického IQ, kde jsem byl určitý počet stupínků nad oněmi 120-ti body. Díky absolvování kurzu abreaktivní psychologie mohu zodpovědně prohlásit, že v této chvíli jsem díky fázi svého zablokování a denní době zcela jistě hluboko pod "magickou" stodvacítkou. V kontextu článku, na nějž reaguji, bych chtěl zdůraznit, že závěr svého ohlasu bych zcela určitě nenapsal, kdyby mě neučily Doc. Božena Plánská, Doc. Alena Zachová a česká psycholožka Dr. Anežka Janátová:

Výzkum britského psychologa Paula Irwinga, stejně jako mnoho dalších výzkumů, vypovídá především o něm samém, o práci, jíž se musí živit, o žurnalistech, kteří vydali zmíněnou agenturní zprávu, o práci, jíž se oni musejí živit, a o době, kdy se takto všichni (míním skromně: Irwing, vědci, žurnalisté) musejí živit. Dr. Irwing, coby chodící metafora společnosti, to ostatně všechno krásně nevědomě shrnuje: "Nevím, proč tomu tak je, jediné, co mohu říct, je to, že mám obrovské množství dat."

Václav Havel by to ve své hře nenapsal líp.

Jde nám o jádro, anebo se chceme jako strýček Skrblík pouze rozkošnicky proplavávat databankou? Těm, kteří v sobě, tak jako já, nacházejí projevené určité jazykové IQ, radím: sledujte hlouběji jazyk. Je jedním z osmi základních živlů, kde je odpověď. Jako v koze...