Slovo "totalitní" je spojováno s režimy nacismu a komunismu (fašistické režimy jsou spíše označovány jako "autoritářské" -- zde bych rád odkázal na Oxfordský slovník světové politiky - Ottovo nakladatelství Praha 2000). Ani nacismus ani komunismus nestály na monoteistické víře. Vezmeme-li dále příklady orientálních despocií (třeba starý Egypt), monoteismus v nich vůbec neshledáváme jako převažující prvek. Naopak: demokracie a liberální ideologie se vyvinuly právě v zemích, kde monoteismus dodnes je (Velká Británie) nebo byl (Francie, Holandsko) státním náboženstvím. Nejslavnější a v praxi nejdéle uplatňované shrnutí zásad demokracie, čili Ústava USA, vznikla v zemi, kde monoteismus vždy byl a dodnes je převažujícím náboženstvím. Podobně islám na vrcholu rozmachu Arabské říše vytvořil civilizaci, která ve své době byla patrně nejliberálnější a nejvzdělanější civilizací vůbec.

Masaryk, na nějž se Milan Valach ve svém článku dovolává, byl monoteista -- jeho boj proti katolicismu byl dán dobově podmíněnou mocenskou politikou katolické církve. Monoteistou byl i Palacký nebo Komenský nebo Jan Hus. Říci, že tito lidé byli totalitáři, je absurdní.

Zkusím panu Valachovi stručně vysvětlit základní smysl abrahámovského monoteismu, který je jako základní náboženský prožitek společný každému opravdovému judaismu, křesťanství i islámu. Bůh je jediný a poslední soudce všeho -- nemáme poslouchat na prvním místě vládce, tradice a zvyky, má nám jít o Absolutního, který převyšuje všechno lidské myšlení a poznání. Má-li život člověka a jeho svoboda absolutní cenu, pak právě a jen skrze Boha, který mění a popírá bezbřehý cynismus pouhé hmoty, jež vytváří miliardy miliard lhostejných, strašných galaxií, jimž říkáme vesmír.

Z křesťanství (či z katolicismu) se stalo to, co pan Valach kritizuje, až po Konstantinovi, který z něj udělal politický pilíř své říše. Před tím bylo v impériu 10% křesťanů, brzy potom 90%. Souhlasím s tím, že křesťanství (a také judaismus a islám) se -- jako ostatně i jiná náboženství a ideologie (stačí poukázat na římský státní kult za dob starověké republiky) stalo předmětem mocenské hry, a to zejména platí pro katolicismus po roce 1215. Dokázal bych souhlasit i s tím, že katolicismus po IV. lateránském koncilu byl neslučitelný s liberálním, svobodomyslným vnímáním člověka, což se zcela změnilo až po II. vatikánském koncilu. Nicméně je-li dnes katolicismus postaven především na úctě ke svobodě člověka, vrací se ke svým monoteistickým kořenům, a opouští pohanské lpění na modlách (na moci papeže, na různých formách simonie a spojení náboženství s mocí).

Pan Valach zřejmě vůbec nezná křesťanskou teologii, když mluví o monoteismu či o katolicismu. Dívá se na náboženství jako sociolog (tím spíše by měl znát knihu Hanah Arendtové Původ totalitarismu a vyrovnat se s jejími tvrzeními), ale chce zároveň mluvit o jeho podstatě. To je naprosto totéž., jako kdyby někdo sociologicky sledoval automobilismus, a pak řekl, že rozumí autům.