Vypadá to ale trochu jako loterie. Sázky stojí vysoko, vyvolávači nešetří ostrými slovy. Stojí proti sobě dva muži, kteří jsou tak trochu jako oheň a voda. Jemný intelektuál Romano Prodi (66 let), vážený profesor ekonomie, bývalý předseda Evropské komise a bývalý premiér v letech 1996-1998 proti poněkud brutálnímu Silvio Berlusconimu (69 let), nynějšímu nejdéle vládnoucímu premiérovi a zároveň podnikateli, který ovládá obrovské mediální impérium.

Zatímco "il professore" Prodi seskupil kolem sebe širokou koalici stran od levého středu po strany komunistické, "il Cavaliere" Berlusconi neodmítá vedle moderovaných pravicových stran využívat i populisty a osobnosti, hlásící se k fašismu.

Coglioni a ti další

Poslední výzkumy veřejného mínění dávají lehký náskok (3-5%) Prodimu, ale první zprávy o slabé účasti Italů v zahraničí, dávají tušit, že není nic rozhodnuto předem. Berlusconi vystřílel v posledních dnech snad všechny náboje proti svým oponentům: jsou podle něj téměř všude. Zaútočil na tisk, bankéře, zaměstnavatele i soudce. Právě tato zdánlivá slabost, při níž se oproti předchozím kampaním premiér stylizuje do role "obětního beránka", je neodhadnutelná. Dosud totiž vystupoval velmi sebevědomě, pyšně až téměř monarchisticky. Na předvolební akci, kterou nedávno uspořádala v Praze L'Unione prohlásil mladý Ital, že Berlusconi zavedl v Itálii "republikánskou monarchii"...

Poslední dny a hodiny tedy přišly ke slovu některé hezké slovní výměny, které rozšířily studentům italštiny jejich slovní zásobu o vulgarismy a podpásové narážky. Některé obraty jsou opravdu téměř nepřeložitelné: ve chvíli, kdy Berlusconi označí například Prodiho voliče za "coglioni" - nevystačíte si s opisem "zbabělci" nebo "ťulpasové", neboť "coglione" je totiž "varle", člověk-coglione by asi byl nejlépe přeložitelný jako "vychcánek" - takže "vychcánkové". Levicoví voliči tototo obrat využili a přinesli na mítinky cedulky s nápisem: "Jsme všichni vychcánkové!"

V neprospěch Berlusconiho, který takovými perlami opravdu nešetří, mluví zejména ekonomická stagnace, které nedokázal zabránit. Osobnostní profil tohoto provázejí pravidelné korupční skandály a na pořadu dne často bývají i zákony, stojící na hraně zákonnosti. Berlusconi je obviňován, že zneužívá svých médií (je zejména vlastníkem společnosti Mediaset - sítě soukromých televizních kanálů) a svého postavení k prosazování vlastních podnikatelských zájmů.

V Prodiho neprospěch naopak mluví zejména účast komunistů, a to hned několika stran, které asi budou jenom obtížně zvládat své vášně vůči Vatikánu nebo v zahraniční politice vůči Spojených státům americkým. Je ale zapotřebí dodat, že italští komunisté – včetně šéfa Rifondazione Fausta Bertinottiho jsou přece jenom jiní komunisté, než na jaké jsme zvyklí v Česku: řekněme mnohem více reformní a často velmi nekonvenční. V regionálních volbách v Puglii v dubnu vyhrál například Nicchi Vendola, který se veřejně netají svou homosexualitou.

Dost bylo Berlusconiho?

O tom, kam se Itálie po tomto víkendu nasměruje, zůstává zatím velká neznámá. Italský tisk komentuje poslední hodiny agresivní kampaně jako „referendum o Berlusconim“. Jsme možná svědky posledních dnů tohoto muže, jenž dokázal jednoho dne svou stranou "Vzhůru, Itálie" (Forza Italia!) zvednou ze židle nejen fotbalové fanoušky. Berlusconi přišel z ambiciózní vizí, oproštěnou od etatismu a zkorumpované dvouhlavé (křesťansko-socialistické) saně, která se střídala u moci dlouhých 40 poválečných let. Zdá se, že jeho dny jsou sečteny.

Někteří již spojují s jeho jménem konečné "basta!" (dost!), ale Berlusconi již několikrát ukázal, že dokáže jako bájný Fénix vstát znovu z popela. Na jaře ztratil oporu téměř ve všech italských regionech. Ztratí o víkendu Itálie Berlusconiho?