Berkovi zůstala v redakci pouze ještě nedávno nadšená budovatelka kapitalistických zítřků Dana Jaklová, kterou ovšem jí milovaná ODS nominovala jako svou členku - do Rady Českého rozhlasu. Snad aby se jí odvděčila, snad aby ji už konečně umlčela... Jako propagátorka "té pravé cesty k budoucnosti" a "volby pravou rukou" je díky zákonu o ČRo a jeho požadavkům na nezávislost Jaklová nyní nepoužitelná, jako lobbistka ve Sněmovně ale také. V Radě se prozatím Jaklová chová věcně a korektně. Jak jí ostatně přikazuje zákon. Nic jiného jí ani nezbývá. Dana Jaklová: Hrrr na ně! - plné znění článku ZDE Nadšená Jaklová, ODS a závěry XVII. sjezdu ZDE
Optimismus, odhodlání, nadšení: soudruzi modří, hrr na ně ! ZDE
Nadšená Jaklová ještě jednou: Každý stranický sjezd je malou slavností řadových členů... ZDE
Serveru Česká média dnes šéfuje bývalá Berkova produkční Karolína Hloušková - ovšem za čtvrtinu peněz, které dostával jako ředitel Radim Hreha. Hloušková přitom sedí stále v řídícím výboru Syndikátu novinářů a přispívá tak k tomu, že profesní autoritu této postsocialistické odborářsko-komorové instituce může kdokoliv zpochybnit. Když totiž jela Hloušková na Kongres Mezinárodní federace novinářů v roce 2004 do Athén jako reprezentantka a místopředsedkyně Syndikátu pro zahraničí, mimo reportáží, které zveřejňovala online na serveru Česká média, prezentovala tam zájmy RTA. Berka tak alespoň ušetřil cestovní výdaje... I proto snad odbyla Hloušková rezoluci na obranu médií veřejné služby, kterou kongres přijal, jedním odstavečkem své reportáže. ČTK se o tomto dokumentu nedozvěděla nic, stejně tak i další média... Rezoluce, přijaté Kongresem Mezinárodní federace novinářů, nebyly vůbec přeloženy do češtiny. Český Syndikát novinářů mlčel dodnes. Mediaspinning lobbistky privátní sféry se dá provádět různě. I mlčením. Kongres také vyzval všechny novinářské organizace a pracovníky médií, aby se postavili útokům ze strany vlád a soukromých vysílatelů proti médiím veřejné služby. "Obrana veřejnoprávních médií je přímo spojena s demokratickými, sociálními a kulturními potřebami každé společnosti, stejně jako s nutností zachovat pluralitu médií," říká rezoluce, kterou kongres přijal. Zdroj: reportáž Karolíny Hlouškové z Kongresu IFJ, zvýraznění BL ZDE
IFJ Congress 2004: Resolutions adopted by the Congress: INPF - Media, Globalisation and Democratic Liberties - v agličtině ZDE PR agentura Česká média se začala významně podílet na činnosti Syndikátu novinářů ZDE Struktura řídícího výboru SN ZDE
Před Berkou stojí nelehké rozhodování o budoucnosti Českých médií. Požadavek investic do RTA, neb musí začít do roka vysílat, jej finančně vyčerpá. Zvláště za situace, kdy si musel vzít úvěr na nákup regionálních studií, aby mohla vůbec RTA vzniknout. Co teď? Když mediální podnikatel, který tvrdil, že není lobbista, vysvětlí, co "není" lobbismus a prozradí tím současně, co to vlastně provádí ZDE Fabiano Golgo: PR ano či ne: Co jsou Česká média? ZDE
Potůček rozjel server DigiZone, Rožánek v rozhlase rozjíždí Píchou zapomenutý a Balíčkem ignorovaný server Digital. Vliv Českých médií na utváření agendy digitalizace prošel zkouškou, ve které Berka obstál jen potud, pokud šlo o jeho vlastní licenci. Nova, které dodával "zasvěcené analýzy tisku" Berkův zaměstnanec Yvan Jemelka, svou "válku" prozatím prohrává, Prima nemůže Berkovi přijít na jméno, i když už většina poslanců dala najevo, že nerovný souboj ukončí definitivním "odvšivením". Z lobbisty "blízkého privátním médiím" se stal podnikatel na plný úvazek v tom samém oboru, za který předtím lobboval v zájmu jiných. "Veš". RTA dostala digitální licenci, a tak už si Berka a jeho "externisté" nemusí dávat tolik pozor na ústa. Česká média píší pod "zprávou", odkazující na článek Jana Potůčka na serveru DigiZone s názvem " Nova s Primou o udělení digitálních licencí neinformovaly", že "DIGIZONE je mimo internetového deníku také vlivovou agenturou, spolupracující s provozovatelem TV multiplexu Českými radiokomunikacemi." Fakt, že České radiokomunikace jsou zřizovatelem serveru DigiZone, je pravdivý. Tento fakt je Berkovi a jeho "externistovi" Petru Štěpánkovi znám už od založení konkurenčního serveru 14. září 2005 od prvního článku s názvem "Kolébkou digitálního vysílání je Velká Británie". Nikomu ono od začátku veřejně prezentované sponzorství Českých radiokomunikací a společnosti Internet Info doposud nevadilo. Všichni zasvěcení sledovali cestu novináře Reflexu Jana Potůčka možnými úskalími PR balvanů jako napínavou "rafťáckou" podívanou. Prozatím v DigiZone Potůček ceslou trasu projel. Šupem. Portál plní pouze jedno jediné PR zadání, které ale nikomu nevadí: nastoluje téma digitalizace médií jako společenské téma, hodné pozornosti i laické veřejnosti, zpřístupňuje mnohdy pro laika ukryté informace. Přináší je většinou prosté subjektivního hodnocení autora. Digitalizace JE společenské téma. Už jen proto, že ovlivní život každého z nás stejně, jako to učinily před dvanácti lety mobilní telefony. Jako "mediální" komentátor má Potůček otevřený prostor v daleko mocnějším médiu - papírovém Reflexu. Jako novinář je Potůček dobrý, a když něco nezvládne, věcná kritika se na jeho hlavu sesype hned. Nedotknutelný není a jako lobbista je nepoužitelný. Potůček teče, vlna se valí... ZDE Místopředseda odvolané RRTV a současný "nezávislý publicista" Štěpánek také není jenom "komentátor". Berkovi musel odevzdávat písemné reporty, s kým při svých návštěvách v Parlamentu mluvil, o čem a jak věrně přitom hájil Berkovy zájmy. Vtip je v tom, že v tu chvíli musel Štěpánek lobbovat i sám za sebe (což je vždycky trapas), když u poslanců ODS usiloval o své zvolení do Rady České televize. A zprávu o tomto lobbingu musel Štěpánek také pro Berku vypracovat písemně, i když majitel Českých médií od jiných svých kontaktů ve Sněmovně věděl, že pustit Štěpánka do ČT by byl holý nesmysl, srovatelný se zvolením Jany Dědečkové tamtéž. Dnes už musí zřejmě všichni zaměstanci Berkovy agentury vyplňovat písemnou zprávu o jednání s třetí osobou... Nejspíše i včetně Dany Jaklové. Petru Štěpánkovi ujelo pero ZDE Začala bitva o Štěpánka
ZDE
Petr Štěpánek: Smíme sdělovat jen informace o bílých koních, nikoliv o skutečných vlastnících TV Nova a Prima ZDE
Štěpánkovo účelové kopnutí do Potůčka v Českých médiích proto dnes postrádá logiku oprávněnosti takového kroku. Pokud ovšem nejde o odstranění nepohodlné konkurence DigiZone v mediálním zpravodajství a získání ztracené pozice monopolního určovatele agendy a témat mediální digitalizace - pro klienty Českých médií důležité. Poté, co poslední krumlovský seminář musela spolufinancovat Česká televize, aby se mohl vůbec konat, je snaha po monopolu diskuze o digitalizaci nesmyslná. To už prostě nejde. Česká média na to nemají. Česká média - Petr Žantovský: Argumentační sebevražda ZDE Česká média - Petr Žantovský: Média a mravní relativismus ZDE
Autor je členem Rady Českého rozhlasu a stále ještě prostým členem ČSSD. V článku nevyjadřuje názor Rady, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, US-DEU, ODS ani nikoho jiného. Nedělal to nikdy a nikdy to dělat nebude. Nemá toho zapotřebí, neb se svými vlastními, věšinou kontroverzními názory si vždy vystačil. Jeho životopis je na stránkách Britských listů už dlouho a v něm se veřejně a cynicky vyznává ze všech dosavadních tvůrčích, soukromých i politických hříchů. |