Z Reflexu jsem na jaře 1999 udešel ze dvou důvodů. Prvním byla únava ze stereotypu (v Reflexu jsem byl zaměstnán od podzimu 1994, externě jsem pro něj psal zhruba od roku 1991). Druhým důvodem bylo nedostatečné finanční ohodnocení, které mne nutilo přivydělávat si v jiných médiích, což se zpětně projevilo mým autorským vyčerpáním.

Kdybych byl opravdu vyhozen kvůli "neserióznosti", těžko bych asi v Reflexu tiskl své ekologické texty až do jara 2004, jak ostatně v poznámce pod "Čechovým" článkem uvádí i Tomáš Feřtek.

Že Čech na podporu své lži cituje právě jeho, je dost bizarní. Na jaře 2004 jsem totiž s Reflexem ukončil spolupráci kvůli Feřtekově snaze prosadit cenzuru mých článků. Podstatné je, že šlo o mé svobodné osobní rozhodnutí. Řada bývalých kolegů z Reflexu mě dokonce později přemlouvala, abych se na Feřteka "vykašlal" a psal do časopisu dál.

Důvodem mého rozčarování byl fakt, že se Feřtek na jaře 2004 pokusil porušit princip plurality názorů a svobody vyjádření, na kterém Reflex jako autorský časopis stojí. Udělal to kvůli mému článku o účasti Greenpeace na finanční exploataci lidské tragédie v indickém Bhópálu.

Marně jsem tehdy přemýšlel, co Feřteka k tak profesně neadekvátní a lidsky podivné reakci vedlo. Až později jsem zjistil, že pracuje pro ekologické skupiny, o kterých zároveň v Reflexu pozitivně píše a o nichž naopak já zveřejňuji nepohodlné informace.

V tomto kontexu je také třeba hodnotit citát Feřtekova článku v léta 1999, který Čech uvádí na podporu svých lživých tvrzení. Ve skutečnosti je totiž sám Feřtek krajně ideologickým autorem, prosazujícím jasně definovanou agendu. Jako kdyby nepsal o mně, ale sám o sobě. Osobně na tom ale nevidím vůbec nic špatného - jde o zcela legitimní metodu tzv. advokátské žurnalistiky, ke které se sám hlásím. Pomyslný Rubikon, oddělující aktivismus od cenzury, Feřtek překročil teprve svou snahou umlčet kolegu s jinými názory.

Že jsem měl ve sporu s Feřtekem ve svých tvrzeních o Bhópálu pravdu, následně prokázala Rada České televize.

Posuzovala stížnost Greenpeace na mou televizní reportáž, v níž zazněly zcela identické informace jako v článku pro Reflex. Znovu ale opakuji, že jsem na jaře 2004 pro Reflexu přestal psát sám a dobrovolně jen kvůli znechucení z Feřtekova chování. Že jsem tehdy nebyl "donucen opustit redakci" si mohl Čech snadno ověřit dotazem u šéfredaktora Petra Bílka.

Ani s Lidovými novinami jsem nikdy neměl žádný spor pro "neseriózní práci". Tehdejší šéfredaktor Pavel Šafr LN mě z nich na jaře 2000 vyhodil kvůli lživému nařčení Miloše Zemana, že jsem zkorumpován firmou ČEZ. Mezi čtyřma očima mi to otevřeně přiznal a jeho rozhodnutí jsem vzhledem k závažnosti obvinění považoval za legitimní. Oficiálním důvodem výpovědi byly úspory v redakci, o kterých v poznámce pod článkem mluví Štěpán Kotrba.

Když se Zemanovo nařčení vysvětlilo (soudy všech instancí rozhodly, že lhal), začal jsem do Lidovek bez problémů opět psát. I to si mohl "Milan Čech" snadno ověřit v jejich redakci, nebo v autorské databázi článků. Stejně tak si mohl snadno zjistit, že mé názory na ekologickou problematiku pravidelně zveřejňují nejen LN, ale také Týden, Respekt, Neviditelný pes a řada dalších českých médií včetně veřejnoprávních.

Žádný můj článek ani účast v rozhlasové či televizní polemice nebyly nikdy odmítnuty s poukazem na mou údajnou "neserióznost".

Co je ale nejzajímavější: žádný Milan Čech nejspíš neexistuje.

Od pátku totiž nereagoval na žádost, aby buď mně, nebo redakci Britských listů zaslal bližší údaje, umožňující ověřit jeho totožnost. Nejsem paranoidní - Jan Čulík může potvrdit, že nejde o první případ. Podobně zavádějícím způsobem s mými texty před časem polemizoval "Dr. Josef Dvořák, poradce na zdravou výživu". Že jde o anonyma, v tomto případě redakce Britských listů zjistila předem a z tohoto důvodu také odmítla jeho text zveřejnit. Anonymův obsesívní zájem mě jen utvrzuje v přesvědčení, že moje články mají smysl.

S vysokou pravděpodobností tuším, kdo se za anonymními útoky skrývá. Nemyslím, že jde o Tomáše Feřteka. Spíš je to aktivista, který mi v posledních dnech za mé články o životním prostředí začal dokonce vyhrožovat soudními spory. Anonym totiž používá naprosto stejný slovník, dikci a argumenty.

[Prostřednictvím frekvenční analýzy slovníku a specifických slov i Britské listy přišly před časem na totožnost jednoho "anonyma", který se pokusil psát své názory do BL pod dvěma různými totožnostmi. Jednou pravou a druhou virtuální. Byl to přitom univerzitní učitel... Nepovedlo se. Stejným způsobem jsme ztotožnili autora blogu deHaló. Vzhledem k tomu, že nezpůsobili svým psaním žádnou škodu a dnes už nepíší, necháváme oba autory v anonymitě. Snad se ke svým pokleskům někdy přiznají sami a poodhalí i důvody, které je k takové schizofrenii vedly... Svůj slovník a logiku stavby vět si nosíme s sebou, je součástí našeho podvědomí. Zbavit se ho nebo ho měnit a tím vytvářet jinou osobnost vyžaduje vyšší míru profesionality, než se laikovi může zdát. - pozn. red.]

Pátrat po něm ale nehodlám, protože jde vlastně jen o úsměvnou banalitu. Ze stejného důvodu je mi také jedno, jestli zbabělec, který se stydí podepsat, mé články bere či nebere vážně. K žádným dalším osobním útokům podobně ubohé úrovně se už v Britských listech nebudu vyjadřovat. Pro ekologickou diskusi není podstatné, že jsem se na základní škole pral, v 15 letech se s kamarády opil, na PřF UK udělal zkoušku z fyziologie živočichů až napodruhé ani že dnes pracuji v celosvětově nejúspěšnějším pánském časopise Maxim.

Podstatná jsou pouze fakta, která zveřejňuji. Jen o nich má smysl debatovat.