Chce totiž - ač je to samozvanec přímo klasický, nikdy nikým nevolený - určovat agendu osmi nejmocnějším světovým státníkům. Chce po nich, aby přepsali pravidla pro mezinárodní pomoc, správu dluhů a obchod.

A klade svoje požadavky hezky rázně. Je to docela logické, proč by se měl miláček davů, za kterým stojí Bono, Madonna, Sir Paul McCartney a další světové celebrity, úslužně hrbit před bandou politiků. O těch všichni dobře víme, co jsou zač. Sir Bob Geldof se jistí předem: "Nebudeme tleskat polovičatým řešením," řekl a dodal: "Tohle musí být historická událost." Pro začátek si summitu G8 řekl o 25 miliard dolarů pomoci navíc. Do Kanady vzkázal: "Nemá cenu, aby váš pan premiér do Skotska jezdil, pokud neni připravenej udělat tuhle dohodu (30 let opakovaný a stále nedodržený slib Kanady dát 0,7 HDP na pomoc potřebným). Jestli k tomu není připraven, tak ať rači zůstane doma. Nikam nejezděte. Nejste tady vítán, jestliže nejste připraven něco udělat - konečně a nezvratně - pro chudé tohoto světa." No a v Itálii zase potěšil čtenáře výrokem: "Itálie je stále nejlakomější z rozvinutých zemí."

Sebevědomí Bobovi rozhodně nechybí. Proč by mělo, když podobná akce, kterou pořádal před dvaceti lety, skončila velice úspěšně. Vybral tehdy hodně peněz, podařilo se mu upozornit na hlad v Africe a taky dostal za odměnu šlechtický titul. Ovšem problémy přetrvaly. A teď se dostáváme k problematickému místu. Nikdo myslím nepochybuje o nejčistších úmyslech Sira Boba Geldofa. Je dojemné a velice povzbuzující sledovat v televizi ty davy lidí na koncertech. Všichni jsou obdivuhodní, nesobečtí, problémy lidí na druhém konci světa jim nejsou lhostejné a jsou připraveni pomoci. Ale skutečně může tahle sice mohutná, ale přeci jen jednorázová akce něco podstatného změnit?

Bono mluvil na koncertu o docela praktických věcech. Vykopeme studny s čistou vodou a koupíme léky a pomůžeme nemocným AIDS. To je skvělé a je dobře, že hvězda, z které si dělají srandu už i v The Simpsons, zůstává aspoň občas oběma nohama na zemi. Ale není to náhodou tak, že ani nejmocnější státníci světa nejsou všemocní? Opravdu někomu pomůže, když se zkorumpovaným vládám odpustí dluhy? A bude jim potom ještě někdo ochoten půjčit? Co se stane, když G8 Geldofa poslechne a dá stejným zkorumpovaným vládám dvakrát větší finanční pomoc? Nejsem určitě jediný, koho napadlo, že problémy Afriky si musí vyřešit hlavně Afrika sama. Richard Dowden z Královské africké společnosti to řekl docela trefně: "Budoucnost Afriky se nevyřeší rockovými koncerty, ta závisí na dobrých rozhodnutích afrických politiků."

Tahle věta nás vrací zpátky k mottu z úvodu. Madona kříčela: "Ste připravený změnit historii?" a při tom jednou rukou držela mikrofon a druhou nasazovala kravatu neznámé Afričance. Gesto mělo nejspíš znamenat - "koukněte, jaký sme kamarádky". Ale ta nebohá dívka vypadala dost zděšeně. Nechala se slavnou zpěvačkou vláčet po pódiu asi minutu a pak začla klást odpor. Mám trošku strach že takhle dopadne i celý Live 8. Spousta nadšení a dobrých úmyslů. Několik málo dílčích úspěchů a díky bohu za ně. Ale nakonec se přeci jen ani historie ani Afrika nevydá novým směrem a bude z toho asi hodně zklamání.

Ale abych nekončil tak hloupě pesimisticky. Pravdu má samozřejmě Bjork. Řekla: "Lidi nám rádi vyjdou vstříc, protože jsou naprosto přesvědčení, že tohle je správná věc. Už jen to, že si problém přiznáme, je důležitý krok." Taky si myslím, že je lepší nestrkat hlavu do písku a projevit snahu o pomoc. Je to vždycky lepší než neudělat nic.