Avšak i v těch oblastech, kde došlo k dohodě, budou zřejmě tyto dohody omezeny dalšími podmínkami, které sníží jejich účinnost, varuje BBC.

Nejzávažnější dohodou, už z minulého měsíce, je dohoda snížit zadluženost 18 nejchudších zemí (z nichž 15 je v Africe) o cca 2 miliardy dolarů ročně. Těchto 18 zemí je celkem zadluženo částkou asi 40 miliard dolarů. Mnoha dalším zemím však nebyl uznán nárok na odpuštění dluhů. Západní země uvalují na země, jimž mají být odpuštěny dluhy, tvrdé podmínky. Není také jasné, jak se bude financovat tato "hospodářská pomoc".

Zdá se, že nejbohatší země světa dospěly k rozhodnutí zvýšit hospodářskou pomoc Africe do let 2010 - 2015 na 25 miliard dolarů ročně, a to proto, aby se africkým zemím do roku 2015 podařilo splnit tzv. Cíle tisíciletí OSN, v jejichž rámci se má snížit chudoba v Africe do té doby o polovinu a má se tam zlepšit přístup k čisté vodě, kanalizaci a vzdělání.

Avšak bohaté západní země učinily takovéto přísliby mnohokrát předtím a nikdy z toho nic moc pak nebylo, konstatuje BBC. Chudé země se tak obávají, že tato hospodářská pomoc bude vázána na přísné podmínky, například na nátlak, aby odprodaly své podniky či službny do soukromých rukou.

To se týká hlavně USA, které souhlasily, že zdvojnásobí svůj nynější, už nedávno zvýšený, příspěvek na pomoc Africe na 8 miliard dolarů ročně. Avšak velká část americké pomoci se děje formou potravinových zásilek, takže ta pomoc v první řadě plyne americkým farmářům.

Amerika také na africké země uvaluje přísné podmínky: v zemích nesmí být korupce a musí tam být "dobrá vláda". Znamená to, že dosud do subsaharské Afriky připlynula hospodářská pomoc jen ve výši 400 000 amerických dolarů a nárok na ni mohly uplatnit jen čtyři země.

Nejobtížnější je dosáhnout dohody v oblasti obchodu. Mnoho afrických zemí argumentuje, že otevření západních trhů je pro ně dlouhodobě daleko důležitější než hospodářská pomoc. Avšak mnoho afrických zemí nedokáže takových otevřených podmínek řádně využívat bez rozsáhlých investic do modernizace silnic a přístavů.

Přitom rozhovory o liberalizaci světového obchodu pokračují velmi špatně. Je ironické, že při dosavadních jednáních v Ženevě se snaží západní vyjednavači zablokovat dovoz cukru a bavlny z rozvojových zemí. Obrovské dotace na pěstování těchto plodin v západních zemích brání rozvojovým zemím tyto plodiny vyvážet.

Ani EU, ani Spojené státy nejsou v současnosti ochotny tyto dotace zrušit. Přitom západní země argumentují, že se prý rozvojové země musejí hned teď plně otevřít západnímu zboží, navzdory tomu, že vlastní západní trhy byly po dlouhá léta chráněny ochranářskými cly, zatímco se průmysl západních zemí rozvíjel.

Největší neshody však panují v oblasti podnebných změn. Bushova vláda, která odmítla podepsat protokol z Kjóta, zpohybňuje tvrzení, že teplota na Zemi stoupá v důsledku lidské činnosti. USA také odmítají argument, že je zapotřebí omezit emise skleníkových plynů, aby se zabránilo dalšímu oteplování. Vzhledem k tomu, že US vypouštějí do ovzduší 25 veškerých světových emisí skleníkových plynů, jakákoliv dosažená globální dohoda nebude bez USA efektivní.

Spojené státy asi přijmou argument, že je nutno šetřit energií, ale to proto, aby se snížila americká závislost na zahraničních ropných zdrojích a aby se snížily ceny benzínu.

K ostrým konfliktům zřejmě dojde mezi USA a Čínou a Indií, jejichž emise rychle stoupají. Čína a Indie však nepřijaly žádná omezení emisí skleníkových plynů podle kjótského protokolu.

Bush bude pravěpodobně argumentovat, že pokud Čína a Indie nepodniknou výrazné kroky ke snížení svých emisí, není důvodu, aby nějaké limity dodržovaly USA. Je velmi pravědpodobné, že Čína a Indie tuto argumentaci americké vlády odmítne.

Podrobnosti v angličtině ZDE