3. 7. 2005
Něco vzniká...?Proti globální chudobě: Jde o spravedlnost!Všichni to cítili. Najednou, v tu chvíli, pochybnosti a cynismus zmizely. Jakoby v nás všech někdo stiskl velmi efektivní knoflík. Zapomněli jsme na fronty, zapomněli jsme na křivdy, na telefony, které nám, ponechány svému osudu, dál tiše zpívaly v kapse a pak umřely. Na obrazovce zablikaly záběry, zablikaly po celém světě. Status Quo. Bowie. Ten starej potrhlej teplouš Freddie. A pak najednou byl před námi na jevišti Paul McCartney, onen sympatický starý derviš, a začal nám sdělovat, svými prvními ochraptělými slovy, že tomu bylo, skutečně právě dnes před dvaceti lety ... a najednou mi tekly po tvářích slzy. Protože to bylo dvacet let. Dvacet let života, pro nás pro všechny, od posledka, roky, které byly dány nám a všem těm, které milujeme, roky, které byly odepřeny tolika lidem. Měl jsem absurdní pocit, že mě tohle napadlo - že se chovám sentimentálně, dětinsky, iracionálně - že mám knedlík v krku a že se divím, proč mám najednou tak mokré tváře. A kolem mě, před jevištěm v Hyde Parku, vyzařoval i z ostatních stejný zmatek... Citujeme z bezprostřední reportáže Euana Fergusona o sobotním koncertě Live 8 v londýnském Hyde Parku, jak vyšla v nedělním týdeníku Observer: |
Ano, něco se děje a my jsme toho součástí. Přesně co se vlastně děje, to bude obtížné určit a strašně to závisí na tom, co se stane v nadcházejících několka dnech. Ale pozoruhodnou věcí ohledně sobotních koncertů Live8 bylo, jak rychle zmizel veškerý cynismus. Skupina mladých děvčat ze Somersetu před stanicí metra Green Park, které během tříminutového rozhovoru dokázaly, že toho vědí o Africe více než většina lidí. Majitel hostince, který ještě v pátek tvrdil, že se na koncert nebude dívat, protože nemá rád skupinu U2, který teď studuje informace o zadluženosti afrických zemí. Candy z Utahu, která byla na cestě na odpolední čaj v hotelu Ritz a která nenávidí velká shromáždění lidí a která "nevěřila vlastním očím", že je svědkem za poslední týdny tak silné, emocionální angažovanosti. "Překonat chudobu není pouze gestem dobročinnosti, je to aktem spravedlnosti," řekl na koncertu v Johannesburgu Nelson Mandela. A spravedlnost byla jedním z nejjednodušších a nejsilněji přítomných témat celého sobotního dne. Znovu a znovu, jak se zpěváci a hosté snažili nacpat svá vystoupení do předem určeného času - se hovořilo o nespravedlivých úmrtích, o odstranitelnosti smrti, lidé jako Brad Pitt projevovali skutečný hněv, který utišil adoraci celebrit. Za tři dny se sejde osm nejmocnějších mužů světa v poněkud kýčovitém skotském údolí v Perthshire. Možná se dohodnou o dvou věcech: o Africe a o podnebných změnách, Možná, že se tektonické desky začaly, pomalu, hýbat. V pátek, jak se vyčerpaní činitelé ze zemí G8 setkali v Londýně, objevovaly se známky pohybu, zejména z USA. Bílý dům o tomto víkendu oficiálně uznal, poprvé, že klimatické změny jsou alespoň částečně důsledkem lidské činnosti. Možná dojde k dohodě o omezování emisí skleníkových plynů. Co se Afriky týče, zdá se, že dojde ke skutečné dohodně ohledně odepsání dluhů a ohledně pomoci. Navzdory sami sobě a navzdory zjevné mediální manipulaci, která byla jistě součástí šíření těchto názorů, jsme svědky zrodu něčeho nového. Je nesporné, že po sobotních koncertech lidé budou i nadále vědět spoustu věcí o Africe: podobně, jako se kdysi dověděli a naučili být znepokojeni ohledně rasismu a globální války a sexuálních předsudků. Byly samozřejmě i problémy. Někteří účinkující se chovali kýčovitě. Avšak na koncertě byla spousta vynikající hudby a vystoupili pozoruhodní lidé. Pokračovalo to dál a dál. Kofi Annan. Bill Gates, který nás všechny tak trochu popletl, když nám popřál, aby se svět stal lepším místem k životu, a pak nevysvětlitelně uvedl zpěvačku Dido. Jak se začalo stmívat, všechno ovládla moc hudby, hudby, která v roce 1985 ještě neexistovala. Osmička ze skupiny G8 by samozřejmě byla hloupá, kdyby to všechno ignorovala. Možná řeknou, že to byl jen rockový koncert. Možná zpochybní upřímnost celé akce. Ale za půl roku, kdy britský bulvární tisk už nebude na titulních stránkách psát o chudobě v Africe a Daily Mail už nebude bojovat za to, aby britská vláda nedeportovala zpět zimbabweské žadatele o azyl, budou si miliony lidí, kteří tento víkend zažily, na tuto zkušenost stále pamatovat. Podrobnosti v angličtině ZDE |