V roce 1991 došlo k rozpadu Sovětského svazu na 15 nezávislých republik. Tři pobaltské státy -- Estonsko, Litva a Lotyšsko -- se vydaly okamžitě na cestu integrace do NATO a EU. Ostatních 12 států vytvořilo velmi volné uskupení Společenství nezávislých států. SNS se mělo stát jistou základnou pro další ekonomickou a bezpečnostní spolupráci v regionu. Různorodost zájmů a snaha o národní emancipaci nových států však odsunuly vytvoření efektivní integrační organizace do budoucna.

Rusko běloruské sblížení

Obratem se stal rok 1997, kdy došlo ze strany tehdejšího prezidenta Ruska Borise Jelcina a dosavadního běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka k podepsání dohody o svazu obou těchto států. V té době znalci samotné podpisy hodnotili spíše jako gesto ve vztahu k veřejnosti. Ruský prezident, tísněn domácím veřejným míněním a rozšiřováním NATO na východ, si takto snažil zajistit západní hranice. Pro Bělorusko to byl akt nejvyšší nutnosti, jelikož bez ruského trhu tato průmyslově agrární země nemůže existovat. Celá událost byl představena jako výraz "slovanské vzájemnosti", na kterou ještě slyší stále početné obyvatelstvo v obou zemích.

Za posledních 7 let se však politická situace velmi změnila. Rusko navázalo velmi dobré vztahy s USA a stalo se významným americkým partnerem v boji proti terorismu. Současné Bělorusko je stále více obviňováno ze strany USA i EU z porušování lidských práv a z autoritativního způsobu vlády běloruského prezidenta. Různorodé pozice a nestejná váha obou států vytváří problémy v jejich integraci. K celé záležitosti se vrátil ve svém poselství v minulém roce běloruský prezident Alexandr Lukašenko.

Bělorusko nechce být okrajem Ruské federace

"Strategický zájem Běloruska spočívá v dalším rozvoji svazu Běloruska s Ruskem a v tom, že svazové vztahy dostanou novou dynamiku," zdůraznil Lukašenko. Upozornil však, že mezitím vedení Ruska "změnilo přístupy k svazu" a pokouší se integraci chápat jako vstup Běloruska do Ruska. K tomu Lukašenko řekl: "Vedení Běloruska považuje diskusi o vstupu naší země do Ruské federace za vyčerpanou.

Svrchovanost a státní samostatnost Běloruska (stejně jako Ruska) zůstávají nedotčeny, to není předmět jednání. Cesta pohlcení menšího státu větším je historickým anachronismem, ke kterému nemá smyslu se vracet.

Svaz Běloruska a Ruska, ať je jakkoli nedokonalý, je nejvyšší stupeň vzájemných vztahů mezi republikami, které byly součástí Sovětského svazu. Svaz spojuje státní samostatnost svých účastníků s předáním plných mocí integrujícím strukturám. Takový model vztahů je jedině životaschopný a je třeba ho rozvíjet." Lukašenko dále uvedl,: "Pokud se kdosi v Rusku domnívá, že Bělorusko se stane jeho subjektem, je to jeho hrubá chyba. Pokud my hovoříme o svazu a zejména o svazu těsném, téměř jednotném státě, máme na mysli komplex otázek, které při tom vznikají -- ekonomické, politické, vojensko strategické, zahraničně politické".

Přednost má Integrace 4

Podle posledních agenturních zpráv se obě strany stále nedohodly na zavedení společné měny --ruského rublu. Ruský prezident Vladimír Putin po jednání se svým běloruským kolegou Alexandrem Lukašenkem oznámil, že měnová unie nevznikne dříve než v roce 2006. "Jsme politicky nepřipraveni na přechod na společnou měnu od 1. ledna 2005" k tomu dodal ruský prezident.

Analytici sledující poslední vývoj se domnívají, že hlavní příčinou těchto odkladů je i zaměření se ruské strany spíše na integraci v rámci 4 států (Bělorusko, Kazachstán, Rusko, Ukrajina), než na budování pouze dvoustranného svazu při existujících různých pohledech na svět, ekonomiku a vnitřní záležitosti.