Tolik konkrétních kroků nelze od ministra financí ani očekávat. Kdyby své práci rozuměl, neměl by problém vyjmenovat opravdu KONKRÉTNÍ kroky. A nebo že by v rozpočtu žádné takové nebyly??? O tom, jak se realizuje záměr hospodářské strategie ČSSD na zvýšení dynamiky hospodářského růstu jako podmínky pro přiblížení k ekonomické úrovni zemí EU ani slovo.

Problém je někde jinde -- ministr financí by měl vědět, že i přes rekordně nízké úrokové sazby na vkladech, jsou např. úroky ze spotřebitelských úvěrů běžně nad úrovní 15 %. Stát nebyl schopen zakročit ani proti nejrůznějším soukromým poskytovatelům úvěrů občanům resp. nebankovním subjektům, které zcela bezostyšně nabízejí obyvatelstvu půjčky za 20 % i více ročního úroku. Tato úroková míra už může být chápána jako lichva. Stát nebyl schopen dodnes ani definovat, co je či není lichva. Kdo jiný než stát by ale měl slabšího v těchto vztazích -- tedy občana - bránit? Kdo jiný než vrcholný představitel strany, která má v názvu sociální a demokratická, by měl zasáhnout proti lichvě? O tom, že by se dostupnost úvěrů zejména pro malé a střední firmy, či pro začínající firmy zlepšila, si nelze dělat iluze. Nechť promluví někteří malí podnikatelé...

Sociální demokracie v čele vlády a nejdůležitějších ekonomických resotech dokázala doposud pouze to, že výše spotřebních úvěrů obyvatelstvu s většinou nepřiměřenými úroky drasticky vzrostla, přitom makroekonomici varují, že obyvatelstvo nebude schopno vysoké úroky a vysoké úvěry splácet. Ožebračování chudých není politika sociální, tím méně demokratická.

Opět to je debata o voze a o koze. Problém přece vůbec není v německém modelu vztahu dozorčí rady a představenstva. Problém je v tom, že na řadě míst v představenstvech státních či polostátních firem sedí jako představitelé státu nekompetentní lidé -- hlavně "naši kamarádi", kteří nemají nejmenší představu o tom, co se v těchto firmách děje. O řízení firem, o ekonomice firem, nemluvě již o marketingu nevědí vůbec nic. A ani je to nezajímá. Ono to nelze dělat tak, že tam tito představitelé přijdou jednou za měsíc a při jednání koukají na hodinky, kdy už konečně skončí. Revizi těchto "státních" angažmá a jejich soulad se strategií vlády nesleduje nikdo. Podle toho to ve státních firmách vydpadá.

Nikdo ze státní administrativy -- a to ani z ministerstva financí se nestará o to, zda firma se tátní účastí má zisk či nikoli. Na druhé straně nikdo ze státní administrativy také nepřijde -- hospodaří-li státní firma dobře - aby řekl, díky vám - představitelé státu -- za vaši práci. Nikoho to totiž na straně vlády nezajímá -- jedině když se objeví nějaký problém -- viz Čepro. Prioritou moudré a přitom levicové politické strany by přeci neměla být privatizace, ale opravdu kvalifikovaná správa majetku společnosti - ať již majetku státního, veřejnoprávního nebo obecního. Jinak by bylo nejjednodušší privatizovat rovnou celou vládu. Za jednu korunu českou.

Současný spor o privatizaci Telecomu tkví přeci v něčem jiném -- zda ho prodat na burze, což povede k menšímu výnosu, ale současně zajistí i pokračování dosavadnímu managementu, a tedy zjevně budou pokračovat i dosavadní peněžní toky. Ví někdo, kolik a kterým právním či poradenským kancelářím zaplatí Telecom za rok, případně jak a s jakými provizemi do čích rukou se v Telecomu zajišťuje reklama? Totéž by se mělo říci také v případě ČEZü -- tam by to bylo ještě zajímavější. Ještě před historicky krátkou dobou si v ČEZu najímali na post finančního ředitele právní subjekt. A tomuto kolektivnímu řediteli vypláceli odměny, o kterých by se nesnilo ani manažerovi v General Motors.

Druhý způsob privatizace je prodat celý většinový balík strategickému investorovi napřímo -- pak tento management odejde a odstřihnou se tyto finanční toky. Možná, že i výnos nebude tak špatný a pravděpodobně vyšší než přes burzu -- ale to by chtělo trochu přemýšlet. Ve svém výsledku to však těm, kteří obklopují Telecom, vyhovovat nemůže.

Sociálně demokratický politik by se ale měl zamýšlet nad tím, jak řídit strategicky rozvoj celého státu. Může-li pro nastartování růstu použít telekomuniakce jako odvětví s nejvyšší mírou multiplikačního efektu, měl by to udělat. Ten někdo, kdo přesvědčuje ministra financí o prodeji, ví sakra dobře, co by inteligentní zástupce státní strategie dokázal s použitím Telecomu na trhu telekomunikací a rozvoje průmyslu udělat. Pokud si Česká republika prodá Telecom, může si nechat o "dohnání a předehnání" Evropy pouze zdát.

Hlavně měl ministr finací říci, co bude s návrhy na snížení DPH v případě hotelů a ubytovacích služeb.

Doktrinální spor mezi levicí a pravicí je mimo jiné v tom, jak vybalancovat výši daní přímých s daněmi nepřímými. Zda zdanit příjem, nebo jeho spotřebu. Reforma financí, prosazovaná touto vládou, se děje v režii pravicových poradců pravicovým způsobem.

Úžasné. Ministr finací není ale státní¨úředník , nebo svůj vlastní tiskový mluvčí, od kterého bych takto slizkou větu očekával. Ministr finací by měl být jedník z klíčových politiků, realizaujících program své strany vládní praxí.

A pokud je pravda, že vláda rozhoduje ve sboru, jak pan ministr tvrdí o něco níže, mělo by být povinností sociálního demokrata předložit do vlády návrh, reflektující prioritu jeho strany. Zatímco prioritou liberálního unionsty Mlynáře v roli ministra informatiky je realizace progamu své vlastní strany: liberalizovat a deregulovat telekomuniakční a mediální trh tak, aby bylo možno i zrušit Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, měl by být cíl sociálního (nikoliv liberálního) demokrata opačný. Není. Sociální demokrat doporučuje, aby konkrétní návrh na realizaci jednoho ze stěžejních bodů programu ČSSD předložil liberální demokrat z konkurenční partaje, jejíž zodpovědnost je přímo úměrná počtu členů i voličů.

Opět ministr mluví k něčemu jinému -- na otázku o možnosti poklesu daňové kvóty z titutlu vývoje DPH -- tedy nepřímé daně -- odpovídá tím, že nám ukazuje, jak se vyvíjejí přímé daně. Na to se ho však nikdo neptal. Pokud tatkto řídí celé ministerstvo...

Samozřejmě, že se inkaso DPH vyvíjí příznivě -- ministerstvo financí nedovedlo přesně odhadnout její vývoj. A tak inkaso utěšeně roste a skutečně povede k tomu, že schodek bude nižší.

Neuvěřitelně zrádná, i když nenápadná otázka. A opět ministr financí vůbec netuší, o čem mluví. Kdyby si totiž ministr zadal studii o tom, jak se vyvíjí inkaso DPH na Slovensku, musel by vidět, že se naplňují chmurné předpovědi. V prvním čtvrtletí se na Slovensku inkaso DPH zvýšilo o 90 % oproti prvnímu čtvrtletí minulého roku, za druhé pololetí byla vybraná DPH již jen o 3% vyšší a ve třetím čtvrtletí bylo již o 6 % nižší než ve třetím čtvrtletí minulého roku.

A to všechno v situaci, kdy reálná sazba DPH na Slovensku je letos téměř dvojnásobná oproti minulému roku (pro laiky připomeňme, že do roku 2004 byla skutečná sazba DPH někde kolem 10-11 % vlivem nízké DPH u potravin, dnes je bez výjimky 19 %).

To, co se stalo s DPH na Slovensku, je katastrofa - jen se o ní nikde nemluví. Vůbec by stálo za to podívat se na strukturu slovenského státního rozpočtu, která by také některé slovenské reformy postavila do jiného světla. Vývoj DPH na Slovensku je dokladem toho, že obyvatelstvo dnes nakupuje všude v okolních zemích, kde DPH zejména pro potraviny je menší -- také u nás. A také se Slováci utíkají k vlastní samovýrobě -- znovu se začnou pěstovat vlastní brambory, krmit prasata atd. Třebas i na balkóně v paneláku... To vše jsou fakta, které by ministr mohl mít k dispozici a také jako sociálně demokratický politik by je mohl používat -- kdyby chtěl a uměl...

Opět odpověď naprosto nekvalifikovaná a o něčem jiném. Institucionální financování se týká toho, že stále mnoho prostředků při financování vědy a výzkumu jde na jednotlivé výzkumné ústavy a v podstatě nezávisle na tom, zda něco dělají či nikoli. Respektive mohou zkoumat, co si řeknou, ale na tomto tématu pracují sami a nikoho do toho nepustí, protože je to téma "svěřené" dané instituci.

Kdyby to bylo tak, že jde o téma, o které se mohou ucházet i jiní, pak by šlo o projektové financování a nesporně by to aktivizovalo i soukromé prostředky. Ale proč bychom to dělali, když dosavadní systém umožňuje rozvíjet i řadu nadbytečných institucí. Sociálně demokratický ministr by ale měl znát program své vlastní strany. V něm je uvedená problematika řešena v kapitole školství - věda. Autorka rozhovoru se evidentně připravila na ministra jeho vlastním střelivem - znalostí programových dokumentů ČSSD. To, že jí ministr dovolil obrátit proti sobě "ideové" zbraně své vlastní strany, svědčí o jeho hluboké neznalosti a jeho hluboké nepřipravenosti. Fakt, že chce Sobotka být ve vedení ČSSD a ohlásil kandidaturu na místopředsedu, v tomto kontextu vypadá jako špatný vtip.

Trapnost takto nekonkrétní odpovědi vynikne zvláště v kombinaci s uvažovanou privatizací Českého Telecomu, snahami o privatizaci ČEZu. Stačí se podívat na stav českých silnic a dálnic, vozového parku a nádraží Českých drah, či jen stav obecních majetků a kvalitu péče o ně. Kdysi, na počátku prestrojky, se vytýčilo heslo Každý hospodářem na svém pracovišti. Zamést před vlastním prahem by neškodilo ani ministrovi financí - aby všichni zástupci státu v klíčových podnicích se státní účastí měli jednotnou strategii, vycházející z programu a strategie státu, nikoliv ze zájmů a strategií minoritních vlastníků. Pokud by úředníci věděli, čí zájem zastupují, sledovali by i makroekonomické indikátory a ministr by nemusel trapně koktat, protože ví prd.