Ash je autorem nové knihy Free World: America, Europe and the Surprising Future of the West (Svobodný svět: Amerika, Evropa, a překvapivá budoucnost Západu). "Ano, je to manifest," říká Ash. "Chci lidi probudit a říci: Svět není bezpečný v rukou těchto lidí. A vy můžete věci změnit."

V knize Ash argumentuje, že jsou nebezpečné jak Bushův unilateralismus, tak úsilí některých Evropanů vybudovat z Evropy supervelmoc, která by konkurovala Spojeným státům. Naše nynější situace, argumentuje Ash, je příliš nebezpečná na to, abychom mohli dovolit rozbroje uprostřed západních demokracií, které by odváděly naši pozornost od Blízkého východu, od globálního oteplování a od ochromující chudoby a nemocí v rozvojovém světě. Pokud tyto věci nevyřešíme - a můžeme to pouze udělat společně - epitaf na náhrobku Západu bude znít: "Hašteřili se, zatímco Země hořela."

Reportér: Vy jste se s Bushem setkal v roce 2001 v Bílém domě. Jak k tomu došlo?

Ash: Seděl jsem ve své kanceláři v Oxfordu, když tu zvoní telefon a někdo říká: 'Tady je Bílý dům, mohl byste přijet a vysvětlit prezidentu Bushovi Evropu, no, příští čtvrtek ve 13.45?'Tak jsem odpověděl: 'No, mám už na tu dobu zařízený oběd, ale jestliže ho budu moci přesunout...'

Byli jsme skupina odborníků na Evropu - tři Američané, dva Britové, žádní Francouzi, žádní Němci. A prezident se zjevně snažil se v tematice orientovat, v některých otázkách, jako raketová obrana a životní prostředí, si byl silně sebejistý - řekl: "Kjóto je jen citovka," řekl - a v jiných zase ne... Ale nezapomenu jednu věc, kterou říkal velmi důrazně: "Chceme, aby byla Evropská unie úspěchem?" A můj britský kolega a já jsme řekli, že to určitě chceme a že by si to Spojené státy měly taky přát. A tak on jaksi ustoupil a řekl: "To byla jen provokace." Ale mě napadlo, že žádný prezident od roku 1945 by tu otázku nebyl formuloval v takovéto formě.

Reportér: Píšete, když vidíte, jak se dělají zahraničněpolitická rozhodnutí: "Mám mírně neuvěřitelný pocit, když vidím, jak se svět řídí."

Ash: Je to opravdu strašné. Je neuvěřitelné na základě jak minimálních znalostí a s jakými předsudky činí vedoucí politikové svá rozhodnutí. Diplomacie při irácké krizi byla typickým příkladem toho, jak neřídit svět. K strašlivým chybám došlo na všech stranách, ve Washingtonu, v Paříži, v Londýně, v Berlíně, v Pekingu.

Reportér:Byla by to jiná generace dělala lépe?

Ash: Opravdu si myslím, že ano. Předchozí generace - Churchill, Roosevelt, Truman, Adenauer, De Gaulle - zažila určité velmi zásadní zkušenosti. Naši vedoucí představitelé, jimž je od čtyřicítky do padesátky, jsou profesionálními politiky, kteří nedělali celý život nic jiného a nemají moc mezinárodních zkušeností. A ono je to vidět.

Reportér: Je rozkol mezi Evropou a Amerikou "krizí Západu"? Američané žádnou krizi nepociťují.

Ash: Možná, že Američanům na tom tolik nezáleží. Víte, mohu mít krizi se svou uklízečkou, ale nebude mi na tom záležet tolik jako na krizi s manželkou. Je Evropa pro Ameriku manželka nebo uklízečka?

Reportér: Existuje ještě jiná analogie: Evropa jako odmítnutá milenka.

Ash: Ano. Amerika tráví svůj čas tím, že hovoří o Americe. Evropa tráví svůj čas tím, že hovoří - o Americe.

Reportér: To není dobré, Evropa by se měla přestat chovat jako zhrzená milenka. - Přijme Evropa do Evropské unie Turecko?

Ash: Já doufám, že ano, protože to vyšle velmi důležitý signál celému islámskému světu, že země, která je světským státem, ale má islámskou vládu, má místo v jednom z hlavních klubů Západu.

Reportér: Chápou vůbec Evropané debatu o náboženství a politice v Americe?

Ash: Určité rysy americké religiozity jsou podivné. V taxíku jsem tu tuhle slyšel Family Radio a moderátor hovořil zcela vážně o knize Měl Bůh pro Ameriku plán?" A odpovědí bylo: "Ano, měl."

Reportér: Ovšem tuto myšlenku nám vštípil Angličan. Puritáni a John Winthrop.

Ash: Puritáni, ano, a [svaté] Město na kopci. Jenže to bylo v sedmnáctém století a teď už jsme v století jednadvacátém.