Tato práce je založena na velkém množství článků, takže je strukturována systematicky a články jsou srovnávány podle průběhu dnů, i když tam, kde je to nutné, odkazujeme i na předchozí a budoucí články.

Sobota 20. října 2001

Mladá fronta Dnes v tento den otiskla pět článků o Afghánistánu, kdežto Guardian Unlimited (papírový deník včetně svých internetových stránek) jich zveřejnil dvacet šest. První článek MFD pod názvem "Deset dnů vězněm Talibanu" se zabývá případem Yvonne Ridleyové, novinářky, která byla 8. října dovezena na pákistánskou hranici. Je to stará zpráva a v Guardianu ji nenajdeme. MFD píše: . "Nejprve mě zavřeli na samotku. Cela byla špinavá, přestože ji udržovali v čistotě švábi a štíři," našla později i svůj dřívější nadhled. "Snažili se mě psychicky zdeptat tím, že stále a bez přestání, den co den, kladli tytéž otázky. Na to, že je Ridleyová reportérka, se nezdá být zrovna inteligentní, vzhledem k tomu, že má údajné zkušenosti z práce ve válečných zónách. Avšak jestliže se Ridleyová domnívá, že je Severní Irsko "válečnou zónou", není divu, že pro ni byl Afghánistán tak trochu šokující. MFD píše dál: . "Proč máma nevolá?" ptala se devítiletá Daisy Ridleyová babičky. Ta vnučce vysvětlila, že si maminka určitě jen zapomněla mobil v hotelu. Toto není pro situaci v Afghánistánu vůbec relevantní. Je to možná zábavné, jenže člověk čte noviny, aby z nich získal informace, a pro zábavu čte romány. MFD: "Ty ženy mají neskutečnou vnitřní sílu," napsala o nich později. Její zbraní v tu chvíli byla hladovka. Zahájila ji poté, co si nesměla zatelefonovat. " Je dost velkou ironií, že držela hladovku v zemi, kde lidi trpí hladem, a ještě podivnější je, že se o tom píše v novinách. Článek končí tím, že shrnuje den po dni, co se Yvonne Ridleyové dělo: shrnuje a opakuje to, co už se v textu uvádí výše. Zatímco je v televizním zpravodajství běžnou praxí uvést nejprve titulky, pak reportáž a na konci shrnout, o co šlo, tento závěr článku v MFD je jen opakováním už uvedených informací, nikoliv shrnutím. Je to zbytečné a zdá se, že to jen vyplňuje místo.

Druhý článek v MFD má titulek "Unie hledá řešení pro Kábul". V Guardianu nevyšel žádný článek, který by se zabýval názorem EU na Afghánistán. Avšak Guardian se zmiňuje o tom, že bylo rychle schváleno několik obchodních dohod EU s bývalými "teroristickými" zeměmi. MFD píše: "Musíme pracovat na vytvoření jiné, legitimní, stabilní a reprezentativní afghánské vlády, respektující lidská práva. Uděláme pro to vše," prohlásil belgický premiér Guy Verhofstadt. Podle Guardianu mají Američané zcela odlišné názory na to, jak by se měl Afghánistán spravovat po válce. V článku v Guardianu "New brothers in arms -- and cash and intelligence (Noví bratři ve zbrani -- a peníze a špionážní informace)" informuje list, že Amerika přislíbila Pákistánu a Uzbekistánu, že budou moci mít vliv v budoucí afghánské vládě -- k tomu zřejmě bude moci dojít jen v tom případě, budou-li sami Američané mít ještě větší vliv v budoucí vládě.

Třetí článek v MFD "Jsou mezi nimi i nadzvukové ženy" je emocionální a zábavný, ale není relevantní ve vztahu k válce."Myslím, že dívky jsou na tohle příliš citlivé," říká Jasmine. "Mumbles" (Huhňalka) je šestadvacetiletá pilotka letadla F-14 Tomcat. Říkají jí tak pro její jiný přízvuk, vyrůstala totiž v Anglii. Toto je v MFD jediný článek, který se zmiňuje o Americké letadlové lodi Carl Vinson a tento článek prostě vůbec neinformuje čtenáře o tom, co se ve válce děje. Článek obsahuje irelevantní, avšak zábavné "informace", jako například Jedna z lékařek si myslí, že mít ženy na palubě přináší specifické problémy, třeba, že otěhotní. Podle ní jediná cesta, jak se tomu vyhnout, je dodržovat striktní vojenské řády, podle nichž je na lodi zakázána jakákoli "nevhodná familiárnost", a tak připomíná spíše nějaký magazín pro ženy než deník.. "Domky z hlíny, v nichž žijí pohostinní lidé" je zajímavý a informativní článek. Autor skutečně hovořil s afghánskými civilisty a popisuje, co vidí: Afghánistán je země války. "Skoro nikdo si už nepamatuje, že by se tady někdy nebojovalo," říká učitel Abdul Rakib ve Fajzabádu, městečku sevřeném mezi vysokými horskými štíty, centru opoziční Severní aliance. "Lidé si už na válku ani příliš nestěžují. Připadá jim to normální, a to je hrozné."... Jsou to obrázky strašidelných vesnic rozbitých při bojích a na každém kroku stojí nuzné přístřešky uprchlíků, kteří nemají co jíst.

Guardian necituje z žádných rozhovorů a ponechává obraz chudoby v zemi na čtenářově představivosti. Tento článek vhodně informuje o situaci obyčejných lidí, ale nikoliv emocionálním způsobem. To, že dcera Yvonne Ridleyové měla narozeniny, to není zpráva, ale to, jak ovlivňují americké útoky život obyčejných Afghánců, zpráva je. Při líčení Ženy zahalené od hlavy až k patě pospíchají s dětmi v náručích labyrinty uliček a zpod závojů jim vykukují pouze černé střevíce čtenáře napadá, jak do té společnosti asi zapadala Yvonne Ridleyová. Většina čtenářů zřejmě dojde k názoru, že nezapadala. Poslední článek v MFD, "Afghánská formule 1?" je vyjádřením názoru. Guardian má také názorové články jako "We will not be silenced (Nenecháme se umlčet) " and "Out of the rubble (Co vznikne z rumiště)".

Oba deníky užívají jako zdroje agentury Reuters. Zdá se, že Guardian má na místě více reportérů než MFD. V článku v Guardianu "US Special Forces cross the border into Afghanistan (Americké zvláštní jednotky přešly hranici do Afghánistánu)" je citován velvyslanec Talibánu v Pákistánu, Abdul Salam Zaeef, takto: "Most importantly, our faith is very strong (Nejdůležitější je, že je naše víra velmi silná)" Víc není uvedeno. Úkolem novináře je prezentovat neutrálním způsobem čtenářům informace o tom, co se děje ve světě. Afghánistán je uprostřed války a je pravda, že se Talibán prezentuje jako náboženská organizace, ale zdůrazní-li novinář, jak silná je náboženská víra Talibánu, prezentuje to Talibán v neutrálním anebo v extremistickém světle? Moderní historie nás učí, že extremisté jsou většinou nebezpeční a nedá se jim důvěřovat. Hitler a Stalin byli extremisté a nebyli zrovna vyrovnaní. Pokud někoho úmyslně líčíme jako extremistu, je to přesně opak úsilí prezentovat je v neutrálním světle. Avšak, jak editor stránky dopisů čtenářů Ian Meyes zdůrazňuje v článku "Leading Lights (Čelní představitelé)", od 11. září 2001 Guardian podporuje vojenskou akci proti Afghánistánu. A jestliže nějaké noviny podporují vojenskou akci, je trochu obtížné, aby zastávaly vůči "nepříteli" neutrální postoj. Kromě toho, tento článek uvádí, že ministr zahraničí Talibánu, Wakil Ahmed Muttawakil, prý navštívil Pákistán, avšak hned v následujícím odstavci je uvedeno, že to není pravda. Jestliže si autoři článku nejsou jisti, zda se něco skutečně stalo, asi je lepší o tom nepsat, neboť z toho zase vzniká dojem, že chaoticky se chová Talibán, nikoliv novináři, a to opět odebírá údajně nestrannému zpravodajství na důvěruhodnosti. Článek nás pak informuje o jednotkách, které tvoří elitní součást armády. (...) Některé čtenáře to snad může zajímat, jiní se asi budou dotazovat, zda je to jen vyplňování místa, čtení pro zábavu, anebo zda to jsou skutečné informace. Je to velmi podobné zábavným, avšak irelevantním informacím, jaké tiskne MFD. Článek v Guardianu končí podrobnými informacemi o zbraních: Jednotka také používá Chinooky MH-47E, které jsou vybaveny minikulomety ráže 7,62mm a každý z nich má kapacitu 4000 -- 6000 výstřelů za minutu. V MFD přesné informace o zbraních chybějí.

Článek v Guardianu "Ground war begins (Začíná pozemní válka)" obsahuje informace z vojenského hlediska, jaká MFD nemá: Vedle zpráv, zaměřených na vojáky Talibánu, šířila včera americká letadla jemnější informace určené afghánským civilistům. "Pozor. Občané Afghánistánu, vaší oblastí se budou pohybovat jednotky Spojených států. Prosíme, v zájmu vlastní bezpečnosti se nepřibližujte mostům a silnicím a nebraňte průchodu našich vojsk," konstatovala.

Deník Guardian přináší o válce aktuálnější a přesnější informace, ale některé články v Guardianu se opakují. To není problémem v MFD, z jednoduchého důvodu, že v tomto českém deníku vyšlo o Afghánistánu jen pět článků. Článek [v Guardianu] nazvaný "Noví bratři ve zbrani -- a peníze a špionážní informace" je brutálně přímý, plný informací a přesto nesmírně zábavný. Bohužel se Mladá fronta Dnes o obsahu tohoto článku vůbec nezmiňuje, a to nikdy, v žádný den. Nutně vzniká otázka, proč byl tento článek pominut, vzhledem k tomu, že MFD zjevně má přístup k britskému tisku, její redaktoři jej čtou a dokonce o článcích v britském tisku i informují, jak to dokazuje první článek o Yvonne Ridley, která pracuje pro Sunday Times.

Článek "Noví bratři ve zbrani -- a peníze a špionážní informace" sice otevřeně nehovoří o úplatcích, avšak rozebírá dohody, které [americká vláda] během posledního měsíce uzavřela s režimy, jejichž potlačování demokratických a lidských práv z nich před 11. září činilo mezinárodní párie. Jde o země jako je Sýrie, Egypt, Omán, Pákistán, Rusko, Čína, Uzbekistán, Turecko a Malajsko.

Je skutečně neuvěřitelné, že MFD nepřinesla o této věci vůbec žádné informace, vzhledem k tomu, že se tento článek netýká jen Afghánistánu, ale i několika dalších důležitých mezinárodních témat. Například, Čečensko bylo dosud neustálým zdrojem kritických otázek od zahraničních vlád. Západ nyní přijímá, že Rusko bojuje [v Čečensku] proti "terorismu", vzhledem k bombovým útokům v Moskvě.

Guardian také referuje o jednom případu vydírání: Členové americké špionážní komunity informovali novináře, včetně časopisu New Yorker o obsahu nechutných telefonních rozhovorů, týkajících se členů saúdské královské rodiny a prostitutek, které zaznamenal odposlech, provádění americkým Národním úřadem pro bezpečnost. Výhrůžka saúdské elitě je jasná: Buď nám budete pomáhat, anebo..."

Otázkou je, proč se Mladá fronta Dnes o těchto úplatcích a o tomto vyhrožování vůbec nezmínila? Po přečtení všech článků v MFD mi bylo nesmírně líto obyčejných Afghánců a velmi jsem se hněvala na Ameriku, že jejich už tak ubohou existenci ještě zhoršila. Avšak tyto články nekritizovaly Ameriku za to, že zaútočila na Afghánistán.

Možná, že dospěli reportéři a editoři v MFD k názoru, že by nebylo správné obviňovat Spojené státy z úplatkářství a z vydírání. Konec konců, všeobecné veřejné mínění v České republice odsoudilo teroristické útoky na Světové obchodní centrum a dokonce odsuzovalo i každého, kdo tyto útoky neodsoudil, což je podle mého názoru porušením svobody projevu.

Deník Guardian naštěstí nemá problém se zveřejňováním pravdy o Americe ani se nebojí dělat si z jejich prezidenta legraci, což dokazuje článek s nadpisem "By George! Don't beat about the Bush" (nepřeložitelná slovní hříčka, asi: "U Jiříkova vidění).

Tato báseň, kterou otiskl Guardian, je vytvořena z autentických výroků George Bushe:

This is still a dangerous world
It's a world of madmen and uncertainty and potential mental losses
Rarely is the question asked Is our children learning?
Will the highways of the Internet become more few?
How many hands have I shaked?
They misunderestimate me
I am a pitbull on the pantleg of opportunity
I know that the human being and the fish can co-exist
Families is where our nation finds hope, where our wings take dream
Put food on your family!
Knock down the tollbooth!
Vulcanize society!
Make the pie higher! Make the pie higher!

Toto je stále ještě nebezpečný svět
Je to svět šílenců a nejistoty a potenciálních duševních ztrát
Málokdy je vznášena otázka Je naše děti ve škole?
Bude dálnic na internetu víc méně?
Kolika rukoum jsem potřás?
Oni mě nerozupodceňují.
Jsem buldog na kalhotě příležitosti.
Vím, že lidská bytost a ryby mohou koexistovat.
Rodiny jsou tam, kde náš národ nachází naději, kde naše křídla berou sen.
Dejte potraviny na svou rodinu!
Zrušte mýto!
Vulkanizujte společnost!
Zvyšte koláč! Zvyšte koláč!

Poznámka překladatele: Výše uvedený český překlad anglické "básně", vytvořené z autentických neohrabaných výroků amerického prezidenta George Bushe, se snaží komunikovat jeho gramatické i stylové nehoráznosti způsobem, který bývá mnohdy dosti obtížné převést do češtiny, neboť Bushovy jazykové primitivismy bývají pevně spjaty se strukturou a územ anglického jazyka. Tak například pokus o překlad věty Oni mě nerozupodceňují (They misunderestimate me) je v angličtině zábavnější - je to sloučení výrazů They misunderstand me (Oni mi nerozumějí) a They underestimate me (Oni mě podceňují). Některé Bushovy výroky jsou zcela nesmyslné (Vulkanizujte společnost!)

Článek v Guardianu "Border chaos after refugee surge (Chaos na hranicích po přílivu vlny uprchlíků)" obsahuje přesné údaje a informace, které znovu MFD neuvádí: Do Chamanu přešlo více než 13 000 Afghánců poté, co každý z nich za patnáctihodinovou pěší cestu zaplatil 50 dolarů. Abychom ukončili 20. října pozitivně, ocitujme Iana Meyese, který napsal v článku "Leading Lights", že Guardian zveřejňuje takový rozsah názorů, který není běžně k dispozici a který získává čtenáře prostřednictvím internetu v USA, ale také v arabském a muslimském světě a jinde..

Pondělí 22. října 2001

Obdržela jsem české články jako počítačový soubor [získaný z jedné české tiskové databáze podle hesla "Afghánistán"], a tak jenom doufám, že obsahuje všechny články týkající se Afghánistánu. V MFD jsou čtyři články o Afghánistánu, v Guardian Unlimited je v tento den třicet devět článků o Afghánistánu. Třicet devět článků je příliš mnoho. Mnoho z nich opakuje to, co už bylo řečeno, a málo lidí bude mít čas přečíst si o polední pauze všechno, co list otiskl o Afghánistánu. Je zjevné, že čtenáři budou moci ty články jen přelétnout a nebudou si je moci přečíst, což znamená, že některé zajímavé články zůstanou bez povšimnutí. Avšak čtenáři MFD si při polední pauze budou moci přečíst ve svém listě o Afghánistánu všechno a budou relativně dobře informováni.

"Chceme být v Kábulu do zimy, říká Powell" je krátký článek, jehož shrnutí obsahuje už sám jeho titulek. "Celebrita bez odpovědnosti" je názorový článek, jakých je v Guardianu mnoho, například "Toto je náš Vietnam", "Makbet: vojákova interpretace" a "Vedou svou vlastní válku".

"Až přijde den vítězství, prezident sestoupí z hor" je v MFD jediný článek dne 22. října od našeho zvláštního zpravodaje. Je to zajímavá zpráva o koutu relativní, "západní" normálnosti v Afghánistánu: Dvacet dívek sedí v nažehlených šatech v posluchárně jedné ze dvou univerzit na opozičních územích, univerzity, která se snaží zachovat duch tolerance, jenž ze zbytku země již zmizel. Stojí zato zaznamenat, že Guardian se o této záležitosti nezmiňuje, avšak tato informace není konkrétně vázána na datum 22. října, takže je možné, že Guardian to otiskl už dříve. Tón článku je v MFD v pozitivním smyslu optimistický. , "Taliban bude poražen," říká. (Burhánuddín Rabbání) " Afghánistán se musí vrátit ke svým tradicím" - není optimistický brutálním či mstivým způsobem, kteroužto atmosféru navozuje článek v Guardianu s titulkem "CIA dostala povolení zabíjet" -- tento článek má skutečně brutální vyznění; [Americký] prezident dal CIA svolení dělat, cokoliv bude nutné

Poslední článek v MFD, "Komanda začala pozemní válku" je prvním článkem o události, o níž otiskly informace jak MFD, tak Guardian. Guardian poskytuje širší obraz: Zaef tvrdil, že Talibán sestřelil během víkendu dva americké vrtulníky a pak dodává Pentagon popřel, že by byly nějaké americké vrtulníky sestřeleny, avšak dodal, že vrtulník typu Black Hawk havaroval při nehodě v sobotu v Pákistánu a při tom zahynuli dva američtí vojáci na palubě. MFD k této věci přinesla jen větu Nejméně dva mrtví ve vrtulníku; dalo by se však argumentovat, že to je nejneutrálnější způsob, jak informovat o určité skutečnosti, o níž existují různé informace z různých zdrojů. MFD končí svůj článek činem který vykonali Američané, chtiví pomsty: Američtí vojáci za sebou po akci v Afghánistánu nechali štiplavé vizitky. Na místě po nich zůstaly papíry velikosti klasického školního sešitu, na nichž byla slavná fotografie newyorských hasičů, jak na troskách Světového obchodního centra vztyčují americkou vlajku. Na papírech je ještě nápis "Svoboda přežije".

Guardian se o tomto konečném gestu nezmiňuje, možná proto, že se domníval, že by to ukázalo Ameriku v záporném světle, anebo si myslel, že je to irelevantní, anebo dospěl k názoru, že byla tato informace nespolehlivá, anebo o tom nevěděl.

MFD má zjevně přístup k západním mediálním zdrojům a cituje je podle televize CNN. Otázkou je, proč MFD tak málokdy cituje britské sdělovací prostředky. Jednou možností je, že si MFD myslí, že jsou americká média lépe informována než britská média, vzhledem k tomu, že na Afghánistán útočí Amerika, ne Británie. Pokud je to z tohoto důvodu, MFD zjevně neuvažovala o tom, že je možné, že budou britská média objektivnější než média americká, neboť Británie není v této válce tak angažovaná jako USA.

Článek z Guardianu "Západ musí znovu vybudovat státy, které selhaly, tvrdí Straw", se v MFD nedočkal zmínky. To je logické. Britský ministr zahraničí sice hovoří jménem Západu, avšak je to britský poslanec, který hovoří v Británii. Článek v MFD s titulkem "Celebrita bez odpovědnosti" je podobný, v tom smyslu, že přináší informace o určitém politikovi, který vyjadřuje názor. Avšak, jak píše Guardian, Straw koncem tohoto týdne pocestuje do Washingtonu, kde bude jednat o vyhlídkách této válkou zničené země s americkým ministrem zahraničních věcí Colinem Powellem, zatímco Bill Clinton jen pronesl projev a pak odjel domů. Články v Guardianu s titulky jako "Blair připraven vyslat pozemní vojska" a "[Britský ministr obrany] Hoon varuje před rebelií proti vládě" jsou podobné článku "Západ musí znovu vybudovat státy, které selhaly, trvdí Straw", týkají si britské politiky a pro Čechy nemají tedy význam.

V článku "USA se zaměřuje na frontovou linii Talibánu" poskytuje Guardian údaje, které MFD nepřinesla: Talibán dnes obvinil USA z toho, že usmrtily od začátku leteckého bombardování 1000 afghánských civilistů. 100 osob bylo dnes usmrceno v nemocnici v důsledku amerického bombardovacího náletu nedaleko města Herat na západě země.

Článek v Guardianu "Heroin je olejem pro afghánskou válečnou mašinerii" vrhá stín viny na celou západní Evropu. Dalo by se jistě argumentovat, že Česká republika není součástí západní Evropy, avšak všechny evropské země mají problém s drogami a s několika málo výjimkami je heroin v Evropě ilegální. Západní Evropa platí Afghánistánu miliardy dolarů za heroin a tyto peníze financují Talibán.

A zase. důvod, proč se tento článek neobjevil v MFD, je otázkou k diskusi. MFD otiskla reportáž o optimistické skupině Afghánců "Až přijde den vítězství, prezident sestoupí z hor", Guardian zveřejnil reportář o skupině zoufalých lidí v článku "V pasti na hranici z ostnatého drátu". Tragedii Afghánců shrnuje v Guardianu Mohammed Usman, který uvedl: Američané nás bombardují a Pákistánci nás okrádají

"USA si přisvojily Čínu a Rusko jako spojence" v Guardianu jsou poznámky o světové politice: Pro Rusko i pro Čínu nyní nabízí krize ohledně terorismu možnost pozvednout styky s USA na vyšší úroveň. Sice se to Afghánistánu týká, avšak zpráva není o Afghánistánu, a je možné, že se tímto tématem MFD zabývala, avšak v článku se nevyskytlo slovo Afghánistán, takže to nebylo v mém souboru článku z MFD.

V článku "Bushova válka je jediná možnost" není jasné, zda jeho autor, David Clark, je zaměstnancem listu Guardian nebo ne. Ať už je tomu jakkoliv, Clark nepochopil účel války. Tím nebylo jen zlikvidovat bin Ladena, ale také značnou část Talibánu. Talibán je mocná organizace a i kdyby přišla o bin Ladena, nevzdala by se jen tak moci. Názory, publikované v MFD jsou založené na skutečných událostech a obsahují zajímavé argumenty, které se nevyskytují v jiných článcích.

Úterý 23. října 2001

Prvním článkem v MFD je "CIA zaspala Ládinův vzestup". Obsahuje doplňující informace a stručnou historii bin Ladena a al Qaedy. Také vysvětluje, jak získal bin Laden popularitu: Nechával budovat a vybavovat nemocnice a školy, a to mu přineslo nemalou popularitu a jak vlivné se staly jeho myšlenky: Ve svých táborech nechal vycvičit 15-20 tisíc radikálních muslimů z celého světa. Většina z nich se vrátila domů - mají posílit tamní skupiny a verbovat pro boj za islám další souvěrce. Článek končí údajem, který přinesl list Guardian o den dříve, totiž že "Prezident dal agentuře zelenou k jakýmkoli akcím, které budou zapotřebí. Operace, které končí smrtí, byly před 11. zářím nemyslitelné, teď jsou povolené." Zdržení jediného dne, to není špatný výsledek, vzhledem k tomu, že článek o Yvonne Ridleové ze 20. října byl publikován až dvanáct dní po události.

Doplňující informace jsou důležité, vzhledem k tomu, že průměrný čtenář asi před 11. září neměl mnoho informací o Afghánistánu. I Guardian si je vědom významu doplňujících informací, viz články "Nerealistický americký sen", "Rusko uzavřelo se Severní aliancí mnohamilionovou zbrojní dohodu", atd. Druhý článek v MFD, "Obnova země potrvá roky", je založen na projevu Jacka Strawa v Londýně. Guardian o tom informoval "včera" a znovu "dnes". Avšak MFD upozorňuje na dvě skutečnosti: Britský ministr zahraničí Jack Straw včera prohlásil, že poválečná obnova Afghánistánu potrvá od zbavení moci nynějšího vládního hnutí Taliban pět až deset let a vyžádá si ještě více prostředků než poválečná rekonstrukce Bosny a Afghánistán je pětkrát větší než Bosna," pravil šéf britské diplomacie s tím, že obnova Bosny po občanské válce stála pět miliard dolarů.

Guardian ani jednu z těchto skutečností nezaznamenává. O Bosně se britský list zmiňuje: Straw, který se má zítra sejít s americkým ministrem zahraničních věcí Colinem Powellem, se zmínil o Bosně jako o modelu, kde intervence mezinárodního společenství vedla k pozitivním výsledkům, avšak v jiném kontextu než MFD.

Hlavním argumentem Guardianu je, že Straw definoval čtyři zásady, jimiž se bude muset řídit rozhodování v Afghánistánu. Nejdůležitějším z nich je, že o budoucnosti Afghánistánu musejí především rozhodovat jeho vlastní obyvatelé. Také zdůraznil, že opravy bude nutno provádět v prvních 100 dnech co nejrychleji, a to prostřednictvím projektů, které budou mít největší dopad, zejména má jít o opravu vodovodních sítí a o znovuvýstavbu omezeného množství afghánských elektráren.

Straw pronesl svůj projev v Mezinárodním ústavu pro strategická studia, bezpochyby se zmínil o mnoha věcech, není nic podivného na tom, že novináři z různých zemí světa si z něho vybrali různé informace. Další článek v MFD, "Běženci, kterým válka nikdy neskončí", je jediný článek od našeho zvláštního zpravodaje.. Guardian na druhé straně má Roryho McCarthyho v Islamabádu, Jamese Meeka v Bagramu v severním Afghánistánu, Roryho Carolla v Quettě a Juliana Borgera ve Washingtonu. Mají-li noviny několik reportérů na různých místech, je pravděpodobnější, že budou mít vyváženější pohled na věc anebo alespoň širší záběr. Je samozřejmě nákladné posílat reportéry do zahraničí a některé noviny se musejí z finančních důvodů spoléhat na jiné zdroje.

Reportér MFD hovořil s lidmi v uprchlickém táboře a shrnul všeobecné pocity: Afghánští uprchlíci znají svého nepřítele - hlad a beznaděj. Je jim jedno, kdo válku vyhraje, protože oni to nikdy nebudou. Také se zmiňuje o potravinových balíčcích, které Američané shazovali: Je zajímavé zkusit, co jedí Američané," říká se zájmem Abdul Manon..."Jen bychom potřebovali takových krabiček mnohem více," dodává. Do celého tábora mnoha set lidí se dostalo jen asi dvacet balíčků obsahujících jednodenní porci jídla.

MFD informuje o amerických balíčcích aktivním způsobem a Guardian pasivně. Pro čtenáře je lehčí představit si 100 lidí a 20 balíčků než několik milionů lidí a 500 000 balíčků. Jsou-li čísla příliš velká, lidi jim nejsou schopni porozumět, přeskočí je a čísla se stávají irelevantní a bez významu. Navzdory pasívu a údajům bez významu je článek v Guardianu, nazvaný "Brutalita v burákovém máslu" brilantní text. Shrnuje četná fakta, pozoruhodné citáty a prezentuje výmluvný a přesvědčivý argument: Když prezident Bush oznámil zahájení leteckých úderů, uvedl: "Jsme mírumilovný národ" .. "Toto je naše poslání. Toto je poslání Spojených států amerických. Nejsvobodnějšího státu na světě. Národa, vybudovaného na základních hodnotách, které odmítají nenávist, odmítají násilí, odmítají vrahy a odmítají zlo." ... Zde je seznam zemí, proti nimž od ukončení druhé světové války Amerika vedla válku a které bombardovala: Čína (1945-46, 1950-53), Korea (1950-53), Guatemala (1954, 1967-69), Grenada (1983) ... Bosna (1995), atd. A pak poprvé, od 20. října, téměř -- avšak nikoliv zcela -- ospravedlňuje, ale téměř jistě neutralizuje Talibán: Mladí chlapci -- mnoho z nichž byli sirotci, kteří vyrostli v té době, měli místo hraček zbraně, nikdy nepoznali bezpečnost a komfort rodinného života, nikdy nezažili společnost žen. Nyní jako dospělí a vládci, Talibán bije, kamenuje, znásilňuje a brutalizuje ženy, zdá se, že Talibán neví, co jiného s nimi dělat.

MFD sice sympatizuje s osudem uprchlíků a přináší o nich alespoň částečné informace, nikdy nezajde tak daleko, aby vysvětlila způsob života Talibánu. Novinář v Guardianu také vyjadřuje svůj názor: Při zabití každého "teroristy" či jeho "stoupence" jsou zároveň usmrceny stovky nevinných lidí. A každá stovka nevinně usmrcených lidí vyvolává pravděpodobnosti, že v budoucnosti vzniknou noví teroristé.

V MFD je velmi málo "názorů novinářů" a v "dnešní" MFD nejsou názory k Afghánistánu žádné. Názorové články v MFD bývají krátké a nejsou to články, které by vedly čtenáře k tomu, aby se zastavil a zamyslel. Článek v MFD "O Afghánistán si útočníci takřka vždy vylámali zuby" obsahuje další doplňující informace, ale tentokrát zachází příliš daleko do minulosti, aby to bylo pro průměrného čtenáře zajímavé, do roku 329 př Kr. Poslední článek v MFD, "Byl zabit syn šéfa Talibanu", to je stará zpráva z doby před několika týdny.

Na stránkách Guardian Unlimited bylo 44 článků, týkajících se Afghánistánu, v MFD jich bylo pět. Článek v Guardianu s titulkem "Hoon: 'údery zničily tábory al Qaedy'" informuje, že všechny tábory al Qaedy byly zlikvidovány bombardováním. MFD tuto informaci nemá. Guardian zveřejňuje četné články o britských politicích a jejich postojích k válce.

Zajímavé jsou stránky dopisů čtenářů v Guardianu. Stránky dopisů čtenářů v MFD bohužel nebyly kategorizovány jako články, takže jsem je neměla k dispozici. V Guardianu je k Afghánistánu 11 dopisů a jen jeden z nich je proválečný, což zřejmě odráží poměr proválečných a protiválečných dopisů, které tento list dostává, a pravděpodobně to nejsou jen názory čtenářů. Čtenáři Guardianu jsou proti válce. Článek v Guardianu "Pracovníci sdělovacích prostředků demonstrují u BBC" poukazuje na to, že někteří zaměstnanci BBC se snaží protivit se vládním pokusům o cenzuru. Znamená to snad, že se celkové britské veřejné mínění staví víc proti válce? A pokud ano, proč o tom Guardian nepíše? V MFD i v Guardianu chybějí informace o tom, co si o válce proti Afghánistánu myslí obyčejní občané v Británii i v ČR. Reportéři interviewují obyčejné Afghánce, co si myslí o válce, avšak nikdo necituje žádné průzkumy veřejného mínění o tom, co si o válce myslí obyčejní Američané, Britové či Češi.

Jestliže je většina čtenářů listu Guardian proti válce, shledají článek v tomto listě s titulkem "Návrháři zahájili kampaň 'nakupujte pro Ameriku'" absolutně netaktní a nevkusný. Zatímco Afghánci hladovějí a jsou terčem bombardování, módní návrháři vytvořili tričko, které se bude prodávat za 15 liber 60. Výtěžek z prodeje těchto triček půjde ve prospěch amerického fondu 11. září Posledním relevantním článkem v Guardianu je "Pákistánský prezident požaduje ukončení bombardování v době ramadánu". Článek cituje generála Perveze Musharrafa, který konstatoval, že doufá, že dojde během ramadánu k umírnění vojenských akcí, neboť opak by měl záporný vliv na muslimský svět. To je potenciálně značně důležitá zpráva, avšak MFD se o ní nezmiňuje.

Středa 23. října 2001

V MFD je šest článků a v Independentu je 12 článků o Afghánistánu. Obsah prvního článku v MFD, "Izraelci odmítli výzvu USA, aby stáhli tanky", je také v Independentu, avšak styl zprávy se v obou listech velmi odlišuje. MFD je neutrální, Mezi USA a Izraelem vypukl rozkol ohledně izraelského vojenského postupu proti Palestincům a přináší americký i izraelský názor, , Izraelci však argumentují tím, že musí chránit svoji bezpečnost. "U nás se bojuje několik kilometrů od našich měst," řekl člen kabinetu Danny Naveh. "Šaron se chová vzdorně, zatímco Bush naléhá, aby se Izraelci stáhli ze Západního břehu" je článek, který stojí na straně Ameriky. Hovoří o Bushově žádosti a pak tvrdí, že toto rozhodnutí vyvolalo nebezpečí, že se vztahy Izraele s USA propadnou na nejnižší úroveň po mnoho let. Článek dál kreslí obraz Ameriky jako nápomocné, laskavé a taktní země, vzhledem k tomu, že v úterý probíhala intenzivní diplomatická jednání ve snaze přesvědčit Šarona, aby uposlechl americké výzvy... MFD je radost číst ve srovnání s dlouhým seznamem pečlivě vybraných, avšak zavádějících slov v Independentu.

Druhý článek v MFD se jmenuje "I novináři svádějí své bitvy" a je od našeho zvláštního zpravodaje. Obsahuje neobvyklý, ale zajímavý názor. Jestliže shledávají bohatí, dobře vybavení a dobře zásobení novináři ze Západu situace v Afghánistánu nesmírně obtížnou -- a tomu tak skutečně je - "Už jsem toho viděl hodně, ale nic takového jsem dosud nezažil," shrnuje názor mnohých západní fotograf -- pak si čtenáři dokáží představit, v jaké situaci jsou asi hladovějící uprchlíci. V Independentu není žádný takový člíánek, vzhledem k tomu, že je Independent otevřeně pro válku.

Další článek v MFD, "Amerika už žije i zábavou a byznysem" je dost obyčejný, zmiňuje se o podnikatelích, kteří se už vrátili do práce a o pošťácích, kteří také pracují jako normálně "Co můžu dělat? Jak ale vidíte, nosím teď rukavice." Independent avšak zdůrazňuje britské veřejnosti, s čím se ubozí Američané musejí potýkat: Úřady potvrdily, že dva pracovníci pošty zemřeli na antrax.

Další článek v MFD "USA hrají s opozici, ale příliš jí nedůvěřují" je zajímavý, na rozdíl o článku "Opozice ovládla životně důležitý severní přístup" od Patricka Cockburna, novináře, který je asi sto let za opicemi a stále se domnívá, že Británie patří k jedné z největších mocností na světě.

Je zajímavé, že MFD píše o americké válce proti terorismu a zatím se skoro vůbec nezmínila o britském angažmá a Independent referuje o americké a britské válce. MFD zdůrazňuje, jak to už před ní učinil Guardian, že "Co se týče válečných zločinů, není na tom Severní aliance o mnoho lépe než Taliban," varovala Human Rights Watch.. V Independentu o tom není ani slovo, ten je příliš proamerický a protitalibánský. Independent popisuje podrobně, jak raketa vypálená Talibánem usmrtila dva afghánské civilisty. Zřejmě šlo o nehodu, avšak chci zdůraznit, že americké bomby jsou brutální a usmrcují lidi, jsou však diskrétně ignorovány anebo líčeny jako úspěch, který zasáhl cíl. Kontrast mezi MFD a Independentem by nemohl být větší. Cockburn vidí a líčí chudobu Afghánistánu jako obtíž: Už jen soustředit jednotky Severní aliance je velmi obtížné. Kostitřasnou charakteristiku prašných afghánských silnic je nutno zažít. Přesun vojska je proto velmi obtížný. Srovnejme to s výrokem... "Už jsem toho viděl hodně, ale nic takového jsem dosud nezažil," shrnuje názor mnohých západní fotograf, jak o tom psal předchozí článek v MFD.

V MFD pak vychází článek "Všechny tábory Ládina zničeny", je podobný článku na stránkách Guardian Unlimited z předchozího dne "Letecké údery zničily všech devět táborů organizace al Qaeda". Není divu, že oba články jsou podobné, vzhledem k tomu, že zdrojem informací byl britský ministr obrany Geoff Hoon.

Posledním článkem v MFD je "Skutečná strategie teroru" a je to názor. Autor je výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a argumentuje Čím déle válka potrvá, tím více bude nevinných muslimských obětí a humanitárních katastrof, které jakoby překryjí tragédii na Manhattanu. Independent má také názorový článek, "Proč požadovat ukončení, když válka sotva začala?" od Anne McElvoyové. Zjevně není Elvoyová výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku. V dopisech čtenářů v deníku Guardian naleznete víc přesvědčující argumenty, než s jakými přichází Elvoyová, a jejich autoři nejsou placeni -- jako ona -- za to, aby vyjadřovali názory.

. Dalším příkladem, jak jasně je Independent proamerický a není schopen nezávislé novinářské práce, je článek "Pentagon přiznává, že americká letadla bombardovala starobinec v afghánském městě". Rupert Cornwell napsal: Pentagon přiznal, že americká letadla pravděpodobně vybombardovala starobinec na předměstí města Herat, byl by to nejzávažnější příklad "vedlejších škod" v současné afghánské válce, které vyvolávaly takovou kontroverzi v Zálivu a v Kosovu. Výraz "vedlejší škody" je pokrytecký -- je zkreslením významu, aby lidi nerozuměli, o co ve skutečnosti jde.

Poslední článek, "For Queen and Country (Za královnu a za vlast)" je propaganda. Navzdory tomu, že za poslední měsíc byly zaplaveny armádní náborové kanceláře po celých Spojených státech mladými lidmi -- a některými ne zrovna mladými -- kteří chtějí vstoupit do armády, armádní náborové kanceláře v Británii od 11. září nezaznamenaly žádný vzrůst počtu kandidátů. List Independent se to rozhodl změnit. Článek je emocionálnější než literatura pro ženy v anglické lidové edici Mills and Boon: Všichni si zvolili bibli, vzali ji do pravé ruky a nervózně opakovali přísahu loajality. Vypadali tak mladě.

Avšak pokud by emoce nefungovaly a dost mladých mužů by se nepřihlásilo do armády, Independent také používá argument Buďte nejlepší, a tak jsme informováni, že Nábor do armády je filtrační proces. Asi 5 -- 10 procent žadatelů odchází, protože v minulosti požívali drogy. Záznam v trestním rejstříku znamená, že odchází dalších asi 5 -- 10 procent. Dalších 5 -- 10 procent žadatelů odchází v důsledku osobních problémů, třeba že mají dluhy anebo těhotnou přítelkyni.

Celkem list vytváří dojem, že armáda je skutečně vynikajícím souborem lidí. Nechci tady kritizovat armádu. Kritizuju styl tohoto článku. Končí formulací, jejímž účelem je přivést vám slzu do očí. "Někdo to dělat musí," říká jeho otec. "Ví, že jednoho dne od něho možná bude žádáno, aby riskoval svůj život. A jsem hrdý, že se to rozhodl udělat."

Čtvrtek 25. října 2001

V Lidových noviných jsou čtyři články o Afghánistánu a pod nadpisem "Boj proti terorismu" jich zveřejnil deník Independent šestnáct. První článek v Lidových novinách "Bin Ládin vrátil Západu společnou identitu" je v podstatě názorovým článkem, převzatým z amerického časopisu Global Viewpoint. V "dnešním" Independentu nejsou k Afghánistánu žádné názorové články. Druhý a čtvrtý článek v Lidových novinách "Není války bez umírání " a "Lépe hlídat, lépe informovat" jsou také názorové články. To by nebyl problém, kdyby v listě vedle názorových článků vycházelo také množství informativních článků. Jenže publikovat čtyři názorové články a jen jeden článek, obsahující fakta, to neposkytuje příliš mnoho prostoru informacím. A bohužel, ten poslední článek, "Dvě třetiny Němců jsou pro zastavení útoků na Afghánistán" není zrovna velmi informativní ohledně situace v Afghánistánu, je velmi krátký a shrnuje ho už titulek. MFD také informuje o německých postojích v článku "Němci chtějí zastavit útoky", avšak Independent se o tom nezmiňuje. To není překvapující, vzhledem k tomu, že Independent je pro válku, a je tedy nepravděpodobné, že by tiskl reportáže o protiválečných náladách v Německu.

Lidové noviny zastávají, jak se zdá, podobný postoj jako Independent, jsou pro válku. To je zejména zjevné z článku v LN "Není války bez umírání", jehož autor podporuje, cokoliv udělá Amerika, a je proti Talibánu: Velvyslanec Zaíf si ani den neodpustí zrekapitulovat "terorismus", který páchají USA v Afghánistánu, oznámí počty mrtvých nevinných Afghánců, jako by četl naposledy tažená čísla v loterii, a přihodí pár frází o chemické válce a hrdinském vyhánění amerických helikoptér a letounů z afghánského vzdušného prostoru a pak: Prezident Bush má pravdu.

I když se to zdá být zcela neuvěřitelné, tento autor je tak proválečný, že píše v novinách, že by veřejnost neměla požadovat aktuální informace o válce a média by je neměla tisknout, protože by to mohlo ohrozit americké válečné úsilí, po celou dobu však zpravodajství vévodí pouze informace zveřejněné Talibanem. Osobně si myslím, že takové názory by novinář zastávat neměl. Autor pak zdůrazňuje, že Spojené státy nejsou v tomto případě agresorem, ale napadeným, to by se asi hodilo Independentu, nikoliv však Guardianu.

Článek "Lépe hlídat, lépe informovat" je v LN na titulní straně a obviňuje česká média z činu, který pak autor spáchá sám. Tento novinář si myslí, že americká média jsou dokonalá a že česká média jen vyvolávají mezi lidmi v ČR nespokojenecké nálady, aniž by je řádně informovala. Sledoval jsem náhodou minutu po minutě vysílání CNN dne 11. září odpoledne. Američtí reportéři líčili a ukazovali realisticky zkázu. Neslyšel jsem však slova "panika" a "chaos". Ta jsem uslyšel až z úst českých reportérů. Pak ale autor v tomto článku obviňuje svou zemi, že není připravena na útok snětí slezinnou. Jaksi nezaznamenal, že byla Amerika jedinou zemí, která byla napadena antraxem, a že není důvodu očekávat, že by se antrax měl objevit i v české poště. Nesouhlasím s tím, co autor píše o amerických sdělovacích prostředcích -- myslím však, že se mu podařilo dobře charakterizovat svůj vlastní list, Lidové noviny. Avšak nemyslím si, že všechna česká média jsou stejná, a zdá se, že MFD je informativní a otevřenější než jsou Lidové noviny.

Je téměř zbytečné dodávat, že vůbec žádné informace, které tiskne Independent, se neobjevují v Lidových novinách. Jeden ze dvou článků na titulní straně Independentu "OSN varuje před americkými tříštivými bombami" je podobný článku v MFD "Proč chybují i chytré pumy?"

Je zajímavé srovnávat, jakým způsobem se noviny stavějí k americkým vdovám, obětem útoku na Světové obchodní středisko, a afghánským vdovám, jejichž manželé zahynuli v důsledku amerického bombardování.

Můžeme si jen představit, jaká bude budoucnost paní Gulové, má dvě děti, je bez manželka, je bez přístřeší, má spoustu zranění a popálenin a je bez budoucnosti. Avšak dostává se nám přesných informací o tom, co může očekávat americká vdova, jejíž manžel pracoval pro podnik Cantor: zdravotní péči zdarma po dobu nadcházejících deseti let, univerzitní vzdělání pro své děti zdarma, 100 000 dolarů po dobu nadcházejících pěti let a 130 000 dolarů okamžitě. To se dovídáme v článku "Cantor Fitzgerald přislíbil své zisky pozůstalým", v oddílu o "obětech". V Independentu jsou čtyři články o antraxu; v Lidových novinách je jeden. O článku v Independentu "Češi vyhostili iráckého agenta se styky s teroristy" se nezmiňují ani Lidové noviny, ani MFD. To je podivné, vzhledem k tomu, že konstatovala to česká kontrarozvědka ve zprávě zveřejněné včera, je to tedy zjevně aktuální zpráva. Článek "Válka se zaměřuje proti islámu, říká vedoucí představitel britských muslimů" vychází v Independentu v oddílu "odlišné názory"- Jeho obsahem se už předtím zabýval Guardian, avšak tam je ten článek zařazen do rubriku "názory". Ani MFD nemá žádnou zvláštní rubriku pro "odlišné názory", má jen normální názorovou sekci.

Pátek 26. října 2001

MFD otiskla osm článků o Afghánistánu, je to největší počet článků v MFD i v Lidových novinách za celý týden, ale je stále menší než v Guardianu či v Independentu v tomtéž období. Guardian dnes přináší pětadvacet článků o Afghánistánu.

První článek v MFD "Miliony bídných čekají" se zabývá tím, jak se vyrovnávají afghánští civilisté s každodenním životem. Tento článek je velmi podobný článku z 23. října. Druhý článek "Malé horské království" je velmi podobný článku téhož autora z 22. října, zmiňuje se o téže osobě, o Burhánuddínu Rabbáním, a popisuje tutéž situaci: Guardian stále ještě na toto téma nic nemá.

Další článek, "Na frontě dlouhé války" je založen na rozhovorech s obyčejnými vojáky Severní aliance a protože to jsou obyčejní vojáci, nemají k dispozici žádné konkrétní číselné údaje.

Deník Guardian ale cituje v článku "Severní aliance ztrácí víru ve vojenskou podporu" generála Abdula Basira, který je schopen poskytnout celkový informovaný přehled o tom, co se ve skutečnosti děje, a tak působí tento článek profesionálně, způsobem, jaký nenajdeme v MFD.

Na rozdíl od svých nedostatků vyznívá článek v MFD stejně jako článek v Guardianu. MFD píše Den za dnem, rok za rokem se na frontách Afghánistánu odehrávají podobné scény. Nikdo už si ani neumí představit, že by to mohlo být jinak.

Další článek v MFD "Co se stane v budoucnu" je podobný jejímu předchozímu článku o Afghánistánu a stejně jako její předchozí článek neobsahuje žádná fakta ani žádné konkrétní údaje. Další článek v MFD, "Země války, jež potrvá dlouho" je podobný prvnímu článku: Je to také země války, která již trvá tak dlouho, že se stala nedílnou součástí života.

Je velmi dobře, že MFD tiskne články o autentických zážitcích lidí v Afghánistánu a že listu skutečně hovořil s lidmi, protože z toho čtenář získává pocit, že byl řádně informovanán, je dobré, že noviny nezávisejí jen na agenturních informacích, avšak bylo by zároveň dobré zveřejňovat fakta a číselné údaje, a to tento článek nečiní: : Deset dní jsme putovali po opozičních územích, od frontových linií na soutoku velkých řek až po sídlo prezidenta hluboko v horách. Mluvili jsme s vojáky, uprchlíky v obrovských ponurých táborech i s obyčejnými lidmi, kteří s nezdolným afghánským optimismem v horách i nížinách doufají, že lepší život je přece jen na dosah.

Jistě, dalo by se argumentovat, že se konkrétní údaje ve válce shánějí velmi špatně a že tam, kde jsou k dispozici, nejsou nutně správné.

Další článek v MFD "Zástupce šéfa OSN: V Afghánistánu budeme muset začít od začátku, v každém údolí zvlášť" má svou obdobu také v listě Guardian "Spojené národy čelí afghánské noční můře". Přestože závěry nejsou úplně totožné, jsou dost blízké. Tento článek obsahuje množství otázek a ne všechny jsou zodpovězeny. I MFD publikuje otázky, a to je velmi dobré.

Tam, kde jsou novináři vystaveni cenzuře - a ve válce existuje cenzura - prezentace otázek je velmi důležitým způsobem, jak projevit nesouhlas. Otázky obsahují nejistotu a i když nepřinášejí žádné informace, vedou čtenáře k tomu, aby se nad nimi začal pozastavovat.

Příkladem cenzury je například to, že začátkem války proti Afghánistánu byly londýnské Timesy vůči této válce v podstatě neutrální, pak nahradili šéfredaktora jiným a od té doby jsou Timesy nesmírně proamerické.

Článek v MFD se také zmiňuje o amerických potravinových balíčcích. Zatímco to není poprvé, kdy o nich MFD píše, čtenáři se teprve nyní dovídají, že jsou ty balíčky pro afghánské obyvatelstvo zcela nedostatečné, pokrývá to ovšem skutečné potřeby obyvatelstva asi tak z jedné setiny.

23. října informoval Guardian přesně o tom, kolik balíčků bylo shozeno a kolik jich bylo ve skutečnosti zapotřebí. Velká čísla nedávají smysl a MFD to shrnula velmi přesně.

Další článek v MFD "Z Afghánistánu se valí vlna uprchlíků" měl Guardian už 22. 10., avšak téma uprchlíků je aktuální pořád a lze o něm psát kdykoliv. Je zajímavé, že MFD píše: us Pákistán tvrdí, že za celou dobu mnohaletého afghánského konfliktu přijal již přes tři miliony uprchlíků a další běžence přes hranice nemůže propustit, zatímco Guardian zdůrazňuje: Pákistán už přijal dva miliony uprchlíků, ještě z předchozích válek.Je nemožné určit, kolik je skutečný počet a údaje z různých zdrojů se mohou různit.

Poslední článek v MFD "Jejich osud? Jen prchat" už byl v Independentu o den dříve, ale znovu: jde o téma, které je pořád aktuální.

MFD se nikdy po celý týden nezmiňuje o "Filmu, který chce Bush vidět", avšak článek v MFD se zmiňuje o tom, že přestože afghánské změny nemají žádná práva, mohou být vzdělávány a čekají na změnu situace. Guardian se tím tématem samozřejmě zabývá podrobněji.

Jako obvykle zveřejňuje Guardian i názorové články, jako například "Po bombardování bude následovat výstavba". V MFD nejsou dnes žádné názorové články, ale vydání obsahuje nezvyklé množství informativních článků.

V Guardianu a v Independentu jsou četné články jako "Británie vyšle vojska - spojenci přiznávají problémy" o tom, zda mají či nemají být britská vojska v Afghánistánu. MFD se o britských vojscích nijak nezmiňuje. Informace o tom, že, jak uvádějí západní noviny denní tiskové konference v Pentagonu jsou postupně stále méně samolibé, méně se zabývají ilustrovaným předváděním precizního bombardování a stále více vysvětlováním nehod, pochybností a nejistot v "dnešní" MFD sice chybí, avšak zmiňuje se v ní článek ve včerejší MFD "Při náletech se vrší omyly" - je to vynikající a velmi podrobné vylíčení amerických "chyb".

Britský tisk publikuje několik článků o islámu v Británii. Británie má daleko větší počet muslimského obyvatelstva, tak je logické, že české noviny nepíší o českých muslimech.

Dalším šokujícím případem cenzury se zabývá článek v Guardianu pod titulkem "Sportovec potrestán za výroky o Americe". Jde o to, že jednomu australskému sportovci bylo odňato právo účastnit se sportovních soutěží na profesionální úrovni, protože řekl v televizním rozhovoru, že by se Australané neměli podílet na americké válce v Afghánistánu.

MFD o tomto případu cenzury nepíše, avšak editoři MFD nejsou tak liberální jako editoři Guardianu, takže to není překvapující.

Guardian má velmi zajímavou stránku dopisů čtenářů, kde píše Pamela Davey: Ráda bych navrhla, aby se příští vláda v Afghánistánu skládala pouze z žen. Autory 100 procent článků v dnešní MFD jsou muži, autory 81 procent článků v Guardianu jsou muži, tento trend je v obou zemích podobný a není to dobrý trend. I když návrh autorky dopisu zní na první pohled absurdně, není důvodu, proč by 50 procent vlády nemělo být složeno z žen.

Závěrem

Touto prací jsem se poučila o mnohém. Byla jsem překvapena, když jsem zjistila, jak velké rozdíly existují mezi jednotlivými britskými novinami i mezi britskými a českými novinami. Zjistila jsem, že je Guardian nesmírně informativní a že je Independent dosti omezený a občas publikuje články, které se dají charakterizovat jako propaganda.

MFD a Lidové noviny jsou s britskými listy nesrovnatelné. Avšak když je srovnáme spolu navzájem, MFD je liberálnější, než jsou Lidové noviny.

Myslím, že je správné srovnávat věci srovnatelné a v některých ohledech bylo srovnávání českého a britského tisku neférové.

Británie se podílela na "válce" a Česká republika nikoliv. Bylo by bývalo lepší srovnávat česká média např. s irskými sdělovacími prostředky, vzhledem k tomu, že Irsko je neutrální a je daleko podobnější České republice co do počtu obyvatel, velikosti, počtu čtenářů a možná i finančních rozpočtů, zejména ve srovnání s britskými médii.

Britové mají právo být dobře informováni, protože mohli přijít o své vojáky - a Britové byli ve srovnání s Čechy dobře informováni. Samozřejmě i Češi mají právo být dobře informováni i o světových událostech a já si nemyslím, že byli informováni špatně.

V českém tisku neexistuje to obrovské množství informací, které je k dispozici britské veřejnosti, ale články v britských novinách se často opakovaly a myslím, že MFD přinesla docela dost informací o Afghánistánu v soustředěné podobě.

Doplňující informace o tom, jaký bude mít Amerika z této války prospěch, v českém tisku chyběly a to je pro českou veřejnost nepříjemné, ale vzhledem k tomu, že se od Čechů očekává, aby podporovali Spojené státy, asi šlo o případy cenzury.

Jak jsem se už zmínila, kdykoliv se vede válka, existuje cenzura. Dvě hodiny před prvním útokem v New Yorku dne 11. září byla informována jedna izraelská firma, která měla kanceláře ve Světovém obchodním centru, aby kanceláře její zaměstnanci opustili, protože dojde k útoku. Zaměstnanci budovu skutečně opustili a nic se jim nestalo. Tuto informaci přinesly izraelské noviny dne 15. října a pak najednou byla potlačena.

To je jen jeden z několika případů informací, které byly potlačeny anebo kdy byla aplikována cenzura. Tato fakta pak vycházejí najevo až dlouho po události. Cenzura není dobrá věc, ale existuje v mnoha zemích světa.

Česká média, stejně jako britská a americká média, se podrobovala cenzuře. Jestliže byly sdělovací prostředky podřízeny cenzuře "ve dvou největších mocnostech na světě", pak to je asi těžko šokující, že se cenzura vyskytla i v České republice.

Kdybych dostala možnost si vybrat ze čtyř analyzovaných denních listů, vybrala bych si Guardian jako deník, který bych četla pravidelně.