5. 10. 2004
Penzijní reforma stále v nedohlednuTen, kdo sleduje vývoj veřejných financí a hlavně diskuse o jejich reformě, si musí všimnout, že vládní koalice je jakoby stále více ochrnutá strachem z neschopnosti překročit svůj vlastní stín. Ví, že se veřejné finance vyvíjejí směrem, který nemůže skončit dobře, ale stejně tak ví o svých "genetických" mezích, které jí brání odhodlat se k nějakému zásadnímu řešení. Tuší totiž, nebo si je už skoro jistá, že skutečná reforma veřejných financí by musela nést znaky, které by ji kvalifikovaly jako pravicovou. Je velká škoda, že nedávná vládní krize nebyla využita k předčasným volbám.Takto budeme muset na zásadní řešení čekat přinejmenším ještě dva roky. Text byl původně napsaný pro Hospodářské noviny. HN přes původní zájem text odmítly uveřejnit - dle autora - "z volebních důvodů". Britské listy nevidí ve zveřejnění textu problém. Popularita bývalého poslance ČNR a ministra Tomáše Ježka, jednoho z otců kupónové privatizace, je tak velká, že mu jeden článek prospět nemůže... |
Čas pracuje proti nám zejména v oblasti financování penzí. Slovenská republika reagovala na problémy, které měla stejné jako my, svižně a sebevědomě, penzijní reformu má vymyšlenou, legislativně zakotvenou a spustí ji od ledna příštího roku. Není na ní nic světoborného, jako ostatně na žádné medicíně, kterou ordinuje kvalifikovaný finančník - je založena na myšlenkách, o kterých si vrabci štěbetají na finančních střechách už hodně dlouho. Světoborné je na ní politické odhodlání pustit se do toho. Penzijní reforma, která nás čeká, musí být založena, podobně jako ta slovenská, na třech pilířích. Kvůli průhlednosti by bylo dobré zahájit ji tím, že by se veškeré mzdové náklady, které musí na zaměstnance vynaložit zaměstnavatel, převedly do hrubé mzdy.V prvním pilíři by bylo zachováno průběžné financování penzí, založené na principu solidarity, jak jej známe ze současnosti, avšak s tím, že by tento pilíř poskytoval po skončení přechodného období jen minimální penzi garantovanou všem. Příjmem tohoto pilíře by byla asi třetina odvodů na sociální zabezpečení, které by každý zaměstnanec povinně platil ze své hrubé mzdy. Peníze shromažďované pro fungování prvního pilíře by musely být z dobrých důvodú vedeny odděleně od státního rozpočtu. Hlavní obtíž penzijní reformy je však ve zvládnutí přechodného období, protože z důvodů, které nepotřebují zvlášť objasňovat, je absolutně nutné garantovat výplatu penzí, vypočítaných podle současného systému, všem současným důchodcům, všem těm, jimž chybí do důchodového věku jen několik let, a zčásti všem těm, kteří jsou věkem někde mezi začátkem výdělečné činnosti a po padesátce. Pro ně bude nutné stanovit přechodný režim, tj. směrovat jejich odvody do penzijního systému odstupňovaně podle věku více než z jedné třetiny do prvního pilíře a méně než ze dvou třetin do druhého "zásluhového" pilíře. Peníze potřebné ke krytí těchto nároků přechodného období, které budou během něho postupně klesat, by musel do prvního pilíře dodat státní rozpočet, nejlepší by však bylo blokovat pro tento účel výnosy z privatizace zbývajícího majetku státu. Je nejvyšší čas a poslední příležitost to udělat. Při koncipování zákona č. 171/1992 Sb. jsem na to myslel, ale všechny vlády od té doby příslušný paragraf tohoto zákona nechtěly nebo neuměly využít, dokonce rozprodaly akcie, které jsme při přípravě první vlny kupónové privatizace pro účely sociálního zabezpečení dávali stranou, a utržené peníze použily na něco jiného. Mladí, kteří nastoupí do zaměstnání po spuštění penzijní reformy, budou mít již čisté řešení, tj. budou odvádět třetinu svých odvodových povinností z hrubé mzdy do prvního pilíře a dvě třetiny do druhého pilíře a po skončení svého aktivního věku budou pobírat z prvního pilíře minimální garantovanou penzi a z druhého pilíře doživotní penzi podle toho, kolik do něj odvedli a jak byl tento jejich kapitál za celá léta zhodnocen. Klíčový význam pro penzijní reformu bude tedy mít zavedení druhého pilíře. Jeho úlohu by měla plnit státní Sociální pojišťovna, vedle ní by však mohlo existovat několik málo přísně licencovaných soukromých penzijních fondů, aby měl občan na výběr, komu dvě třetiny odvodů ze své hrubé mzdy svěří a měl také možnost přecházet. Podstatné je, že peníze odvedené buď do Sociální pojišťovny nebo do penzijního fondu budou po celou dobu jeho majetkem, který bude možné před odchodem do penze dědit. Třetí pilíř je v České republice již zaveden v podobě penzijního připojištění se státním příspěvkem. I když se rozvíjí docela uspokojivě, přesto musí nabýt mnohem větší váhy jako výraz rostoucí odpovědnosti občanů za svůj blahobyt ve stáří. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že druhý a třetí pilíř mohou dobře fungovat jen v prostředí velmi přísně a velmi důsledně dozorovaného a regulovaného kapitálového trhu - vždyť budou mít nasbírané peníze investované do cenných papírů. To ale také znamená, že penzijní reforma bude sloužit i všem těm, kteří si potřebují na kapitálovém trhu obstarat zdroje na svůj rozvoj a může tedy být výkonným motorem ekonomického růstu. Autor je je ekonom a bývalý ministr české vlády |