"Když se neprobijeme, alespoň se protáhneme," tak zněl úderný slogan sovětské armády v letech, kdy jsem měl to štěstí zúčastnit se soustředění budoucích důstojníků v záloze Tamanské divize -- posádka Alabino na Kyjevské cestě. Tento slogan je jak na míru šitý pro nový styl řízení našeho scvrknutého impéria.

Do Ruska pronikly ty nejodvážnější a nejprogresivnější politické technologie, kterým nás neuváženě naučili Amíci. Public relations různých barev: bílé, šedé, černé, dokonce i barvy dětské běhavky, toho všeho je dnes u nás více než u samotných Amíků. Jejich vykutálené technologie pro vytváření formulí komunikativního řízení jsme přizpůsobili našim drsným poměrům, a takto jsme je vybrousili až do dokonalosti.

Vládnou nám však nejen prostřednictvím PR, šoubyznysu a formováním pozitivního obrazu kohokoliv, kdo má na to peníze, aby se takto zformoval. Tohle všechno mají k dispozici i oni, naši zaoceánští přátelé. To od jejich televizního ministerstva pravdy, které se jmenuje CNN, jsme se na učili ukazovat špinavého osla v podobě parádní huňaté veverky s mírně rozmazanými konturami uší.

Nejenom, že jsme pochopili, že nejdůležitější v našem světě už není to, co se stalo, ale to, co se ukazuje v televizi, nýbrž naučili jsme se jako na běžícím pásu vytvářet události určené speciálně pro televizi, a v tomto směru jsme překonali i své učitele.

Ne že by to Amíci vůbec neuměli. Ne, oni za miliardu dolarů dokáží uspořádat působivé představení se střelbou kdesi v arabské poušti. Kdybychom je však postavili do našich podmínek a navrhli jim, aby udělali malou bouřku v malé poušti někde v Tatarstaně, přičemž ne za miliardu dolarů, ale jenom za tisíc, tak jsou nahraní. My však ne, my to uděláme i za tisíc, i za sto, a dokonce i tak, že nám ještě zaplatí třikrát více, jen aby se představení nekonalo.

Jestliže chceme zviditelnit nějakého svého prokurátora, odvedeme ho k ženským a celé to natáčíme skrytou kamerou. Potom záběry necháme do nekonečna běžet na všech televizních kanálech, a celý národ s úctou mluví o tom, jak velký pohlavní úd má prokurátor a jak důležité je to pro justici.

Proč je pro ně problém dělat to stejné se svými prokurátory? Pes není zakopaný v jejich jednoduchosti anebo nedostatku fantazie, ale v tom, že ruce i nohy mají spoutané vlastními předsudky, které nazývají zákony.

Jejich prokurátor k ženám nepůjde, dokonce nepůjde ani ke chlapům. A takoví odvážní, kteří by byli ochotní natočit nahého prokurátora, se u nich též nenajdou. Ostatně nebude ani jednoduché ukázat samotného prokurátora, všude bude vyčnívat ta stejná překážka: "protizákonné". Když už se jednou nahrávka natočila nezákonně, potom i ukazovat ji bude nezákonné a prokurátor může díky takové nahrávce přivést na mizinu jakoukoliv CNN, ba někoho i strčit do vězení. Takové to mají složité s těmi jejich zákony.

My takové zákony jako oni nemáme, a ani nebudeme mít. U nás platí, že kdo je silnější, toho je zákon, a kdo je slabší, ten ať se jde klouzat. Proto není prostor pro tvoření v oblasti PR-událostí u nás ničím omezený, a to znamená, že jsme znovu v čele celé planety.

Proč v roce 1993 bylo nutné střílet z tanků do Bílého domu? To kolegové ze CNN velmi prosili, říkali, že to na obrazovce vypadá působivě. A zatímco se všichni dívají, hned vedle shoří archívy Moskevské radnice: to zákeřní vzbouřenci je podpálili. Co už naděláš, když shoří, tak shoří, vždyť i tak tam bylo zdokumentováno pouze několik miliard dolarů. Zlé jazyky tvrdí, že v některých dokumentech byly nepřesnosti. Byly a shořely, my je nepotřebujeme: k čemu jsou nám nepřesné dokumenty?

Když nahlédneme do našich ještě zcela čerstvých dějin, můžeme si položit otázku: byl by Jelcin Jelcinem, kdyby nepřemluvil Gorbiho, aby spískal ten svůj "převrat"? Nebyl. To znamená, že "převrat" vyšel v Jelcinův prospěch a ti, již přemlouvali provinčního hlupáčka Gorbiho, věděli, co dělají.

Byl by Putin Putinem, kdyby na začátku voleb nenasliboval, že zlikviduje všechny čečenské teroristy? Otázka je složitá, Putinem by se možná stal Lužkov. Toto dnes vykřikuje Berezovskij z Londýna. Tenkrát však Berezovskij zlikvidoval ve své televizní stanici ORT Putinovy konkurenty, Lužkova a Primakova, a jako přičinlivý býk neúnavně pokrýval svým televizním kanálem celé Rusko.

Náš život jsme s PR propletli tak pevně, že je čím dál, tím více těžší odlišit jedno od druhého. Ŕ propos, je třeba to odlišovat? Vyplatí se mrhat se silami na nekonečné analýzy, zda ti ukazují veverku anebo osla "přemedializovaného" na veverku? Že prý je to zlé umět všechno "televizovat"?

Oni, respektive ti, se kterými vyběhneme, jsou omezení svým uslintaným liberalismem, a proto už nyní s námi prohráli, neboť my nejsme omezení ničím. Tuto svoji tezi následně i dokážu.

Připusťme, že by zničehonic vyšlo najevo, že celý bin Ládin a Al Kajdá je jen náš sovětský Nathan Izraelovič Levinson z městečka Uriupinsk, jenž si za nevelké peníze nalepil vousy a pózuje před amatérskou kamerou. Připusťme, že by se ukázalo, že všichni tito Aláhovi mučedníci, již Boeingy vrazili do jejich mrakodrapů, byli od začátku do konce pod drobnohledem CIA a ti, kteří je usměrňovali, se nejvíce báli jediné věci: co když se nechápaví Aláhovi mučedníci netrefí a namísto do dvojčat to napálí do zálivu? V tu chvíli by mohli zapomenout na svoji svatou válku s terorem na dvě stě let dopředu, na afgánský heroin, středoasijský plyn a iráckou ropu.

Dnes je snad zřejmé jako nikdy před tím, jak Amerika po 11. září rozkvetla a zkrásněla, kolik užitku přinesli obětaví teroristé celému pokrokovému lidstvu; s odhaleními tohoto druhu však Amíci nevyrukují. Jejich jednoduché americké stádo, které má nabiflováno jenom několik sloganů, by se mohlo vymknout kontrole. Tak jako kdysi, kdy se téměř vymklo kontrole kvůli několika nevinným mikrofonům, jež byly zabudovány v hotelu Watergate. Neboť oni jsou stádo jednobuněčných dogmatiků, pokrytců a moralistů. Jejich političtí technologové, když konstruují své PR-události jakéhokoliv rozsahu, se vždy pohybují na tenkém ledě.

Oproti tomu u nás může vyjít najevo cokoliv a kdykoliv -- a nic se nestane! Všechna naše tabu jsou již mnohokrát pošlapaná, buď bolševiky, nebo jejich dětmi, to jest liberálními sovětčíky. My nejsme bez svědomí, jak dlouhá léta tvrdí mnohá nemehla na Západě. Prostě jsme širocí, neznáme hranice a zákon se u nás zatím nezměnil ani na předsudek, ani na dogma. Náš zákon připomíná oje: kam zatáhne silnější, tam i směřuje. Je konkrétní, živý, pružný, zrcadlí život, nesnaží se jej znetvořit. Je to zákon silného, jiný v našem světě neexistuje.

I naše svědomí je konkrétní a funguje v režimu reálného času: nyní drží rukojmí -- nyní je nám jich líto, nyní zapracovalo svědomí. Spěchali jsme, osvobodili jsme je, porazili jsme protivníka -- a svědomí se uklidnilo. A jen hrstka hysterických liberálů, kteří ještě, kdo ví proč, neodešli, nám kazí náš svátek, křičí, vyvalují oči: prý, že jsme neoznámili všechny mrtvé. Jako by někdo na světě všechno všem okamžitě oznamoval.

Trvám na tom, že naše nová schopnost vytvářet události pro televizi na klíč je nová kvalita, jež nás staví opět na jednu šachovnici s hlavními hráči. Předtím jsme to neuměli, předtím naši liberální sovětčíci jakoukoliv, i tu nejužitečnější událost stihli zprznit během několika hodin -- a ustavičně jsme prohrávali. Teď tomu bude jinak.

Vzpomeňme na popa Gapona a jeho Krvavou neděli v roce 1905 v Petrohradu. Pop vytáhl národ do ulic a lidi tam nemilosrdně postříleli. Dodnes není jasné, kdo koho provokoval a proč se to celé spískalo. Očividné je však něco jiného: namísto zamýšlené demonstrace síly vlády, která popovi platila, to byl začátek Všeruské vzpoury. Popa Gapona tedy mocipáni dávných dob nevyužili správně, koneckonců s jeho pomocí vyprovokovali nikoliv tu událost, kterou plánovali.

Jak daleko jsme se dostali od popa Gapona, generála Zubatova a jeho falešných revolucionářů, od Azefa a jeho atentátů? A přitom se u nich všechno trhalo, bylo na rozpadnutí, vše bylo šité horkou jehlou. My jsme se však na učili kvalitně "televizovat" a naše "televizování" si neodbytně podmaňuje realitu.

Události, které se staly katalyzátorem politických změn v Rusku za poslední roky, byly současně i PR-akcemi a byly vytvořené pevnou rukou autorů, kteří ví, co chtějí, a dokáží toho dosáhnout za každou cenu. Jestliže je třeba potopit Primakova před volbami a nic na něj neexistuje, televizní "killer" Dorenko si vezme na mušku Primakovy nemocné klouby a pět minut bude ukazovat čísi rozvrtané bederní kosti na operačním stole. Přičemž na lidi ani tak nepůsobí pohled na krvavou kaši na obrazovce, ale samotný fakt, že Primakova bezohledně veřejně potápí. I když tedy neexistuje žádná událost a je pouze holé místo, tak na tomto holém místě cosi vytvoříme.

Příčinou efektivity našich nových politických technologií je až zarážející shoda realizace PR-události a jejího "televizování". Místy se může zdát, že ti, kteří vymýšlejí a realizují události tohoto druhu, a ti, kdo událost "televizují", tyto události plánují společně ve stejné kanceláři.

Kdysi se objevil jistý Gavrila Princip, jenž byl připravený zabít arcivévodu Františka Ferdinanda. Gavrilovi se připravovaly podmínky pro práci, a později Srbsko dostalo rozhněvané ultimátum. Takto se rozpoutala první světová válka, pro niž byla vytvořená banální "casus belli", to jest záminka pro válku.

Američtí učitelé naučili naše vládce dokonalejší schéma, kde v roli Gavrila Principa vystupují média. A není ani třeba zabíjet. Na začátku se rodí teze: kdo je dnes u nás zlý. Potom se hledá řešení: v jaké podobě je třeba toho zlého ukázat. Následně se tvoří samotná událost: co je třeba udělat, abychom toho zlého ukázali správně.

Toto zaoceánské schéma jsme obohatili vlastním tvořivým géniem. Vybudovali jsme její nadstavbu, jejíž význam je prostý. Na rozdíl od pokryteckých Amíků jsme schopní generovat jakoukoliv událost, jež umožní ukázat zlého jako obludného.

Naše fantazie je neomezená. Připusťme, že potřebujeme vědce, kteří by dokázali, že předci jednoho z prezidentů USA byli krabi. Proto ten prezident drží své hrabivé ruce natažené jako krab klepeta. Celá ruská akademie věd potvrdí: ano, jeho dědeček byl krab. A babička byla samička kraba.

Naše ničím neomezené PR-know-how nám dává neomezené možnosti na formování našeho obrazu nových lídrů lidstva. Je to ojedinělá šance, jak změnit naši, z hlediska Západu, anarchii na nevyčerpatelný a vždy konvertibilní kapitál.

Nejenom, že jsme se toto všechno naučili o mnoho rychleji než Evropané, ale s náskokem jsme předběhli Evropu, která čím dál, tím více zabředává do rozličných předsudků. Velmi brzo přijde ta chvíle, kdy Evropa pocítí plody svého zaostávaní, ale nedokáže již nic změnit. Evropané neměli a nikdy ani nebudou mít náš rozsah, jsou spoutaní svými historicky podmíněnými reáliemi. Dokonce i jejich vesnice mají svou historii, která sahá hluboko do několika staletí, nemluvě už o městech. V Evropě není prostoru, není se kde otočit, na každém rohu na vás hledí a všichni slídí, aby vás při něčem načapali.

Oproti tomu u nás a u našich amerických učitelů je všechno jiné; my i oni máme rozmach a prostor. Jenomže my jsme moudřejší než Amíci, pohotovější, silnější a rozhodnější. Naše zákony jsou správné, přesnější, poněvadž my máme pouze jeden, a to zákon síly. Čím dál, tím jistěji se učíme brát události ve vlastní zemi do svých vlastních spolehlivých rukou. Později začneme řídit i události v jiných zemích.