8. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 9. 2004

My s nimi vyběhneme 23.

Jaké tabu rozdupali liberální sovětčíci

Nejprve něco o tom, co pod označením tabu budeme v této knize rozumět. V slovenské patriarchální katolické vesnici se za největší tabu považuje soukromý život kněze, vysoko postavených katolických představitelů a, přirozeně Svatého Otce. To znamená, že slovenský vesnický kněz ztrápený celibátem někdy nemusí být docela až tak nevinný. Může se oddávat rozličným tělesným choutkám, mimo to může být skoupý, chamtivý a intrikánský. Ovšem, že o tom všem bude slovenská vesnice vědět anebo to tušit. Moc římsko-katolické církve na Slovensku je však tak silná, že Slovák, navzdory tomu, že o svém knězi ví mnoho pikantností, nikdy a nikde ho veřejně neodsoudí. Donekonečna bude klevetit, šeptat si s ženou pod peřinou, ale na veřejnosti bude o knězi hovořit jako o nebohém: jen v dobrém anebo vůbec nic.

Toto je dvacátá třetí kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

Ba co víc, jestliže někdo z cizí vesnice začne šířit klepy o hříších rodného kněze, Slovák, který si sám sebe alespoň trochu váží, se postaví na obranu svého kněze. To teda ne, možná ve vaší vesnici (anebo u vás v Americe) knězi smilní s děvčaty a chlapci bez rozdílu, možná, že váš kněz je chamtivý, ale ten náš je příkladem ctnosti.

Proč je to tak? Protože na církvi a knězi se dodnes zakládá život slovenské vesnice. Věřícími vážený a milovaný kněz, a takových je na Slovensku doposud mnoho, o všem ví, o všem rozhoduje, každého rozsoudí, každému pomůže. Milovaný kněz, to je štěstí pro celou vesnici, idol Slováků, předmět závisti všech okolních vesnic. Je učitelem, vychovatelem a léčitelem duší v jedné osobě. Slováci si toto všechno uvědomují a nepovolují, aby základ jejich života někdo rozkolísal. Všechno zlé, co se týká tohoto základu, se tabuizuje.

Bolševici přišli k moci a rozdrtili všechna staletá ruská tabu současně. Pravoslavného cara, vlast, církev, kněze, a to nejhlavnější -- Boha. Všechno smetla ruská revoluce a občanská válka a na jejich místa nastoupily nové idoly. Nikým nepoznaní Marx a Engels se pro negramotné mužiky najednou stali rodnými. Lenin, Stalin a revoluce, to byly nové symboly víry. Novorozence pojmenovali zkratkami všech svatých na ráz: Karlen, Melor, Vladlen, Kim, nikoliv však Kim jako Kimirsen, ale jako Komunistická internacionála mládeže. Na všechno, co bylo proti novým idolům, se uvalilo tabu. Nové, vratké, ale tabu.

Snad je třeba se divit, že liberální sovětčíci, potomci těch, kteří organizovali a opěvovali honitbu na pravoslavné popy a do otřesených duší mužiků vštepovali vědecký ateismus, se na začátku perestrojky se stejnou revoluční silou ohnali proti nový sovětským tabu. Byli přece dětmi a vnuky likvidátorů odvěkých ruských svatyň a krátkodobé, objektivně nestabilní sovětské svatyně najednou začali nenávidět.

Prvně se pustili do diskreditace Stalina, a to okamžitě po jeho smrti. Později, v průběhu celé Brežnevovy éry, diskreditovali komunistický mýtus tím, že ho vtloukali ostatním do hlavy zvlášť idiotským způsobem. Potom se objevil Gorbi a sovětská tabu začala padat jedno za druhým. Stalina nejprve postavili na stejnou úroveň jako Hitlera, aby ho později ještě více ponížili. Potom začali řešit Lenina a vyřešili. Ukázalo se, že byl syfilitik, že měl polovinu mozku jako shnilý ořech, tak krvelačný byl náš dědoušek Lenin, všechny kázal zastřelit, zvláště pak "představitele reakčního duchovenstva". Poslední informace se zakládá na pravdě, ale že by o tom snad naši liberální sovětčíci déle než sedmdesát let nevěděli? Věděli, ale své poznání o bolševických krutostech tajili jako nedotknutelnou rezervu a čekali na vhodný okamžik. A potom zničehonic: tak takový jste vy, soudruhu Lenine!

Později se fašistickým stal celý sovětský režim a bylo řečeno, že ve druhé světové válce soupeřili dva totalitní dravci, jeden horší než druhý. My a Němci. Celé generace našich lidí byly vychované na příkladech boje s fašismem. A liberální sovětčíci jim vmetli do tváře, že ti, kdo rozdrtili "fašistickou havěť", byli také fašisti, jenomže o tom nevěděli. Věděli o tom pouze liberální sovětčíci, ale mlčeli a třásli se hrůzou před nevyhnutelnou plynovou komorou, která je čekala v případě německého vítězství.

Liberální sovětčíci, opojení vlastní smělostí, nikoliv prozíravě šlapali po sovětských svatyních, neschopní uvědomit si, co znamená tato všeobecná deidealizace pro ně samotné, se tak vydatně a velkolepě živili propagandou světlých komunistických ideálů.

Jak jsou dnes jen smutní! Vždyť ještě nedávno stačilo, aby se vysoce postavený sovětský liberál vydal do Francie po stopách leninských míst, napsal poému o tom, jak v městečku Longiuemau, kde Lenin kdysi zorganizoval letní stranickou školu, je dnes pila a šíří se z ní vůně dialektiky poznání -- a sovětčíkovi okamžitě na podnose nesou Leninskou anebo Státní cenu, a jeho čerstvé, ještě vařící Longiumau zahrnují do učebních osnov škol a univerzit. A takové "longiumau" není problém vytvořit za pár hodin.

Jak zoufale se dnes snaží postarší liberální sovětčík, potomek drsného bolševika a pěvec všech období tání, který opěvoval leninskou stranickou školu ve Francii, vydělat na volném trhu jen drobek z toho, co mu ve velkém Sovětském svazu samo veplulo do rukou!

Naše komunistické idoly a tabu, které je chránilo, byly ve své podstatě krátkověké. Nebylo nutné po nich šlapat se samurajskými pokřiky a s horkými soply pod nosem. Jemně a nenápadně se daly odsunout, zaměnit, bez násilí na vědomí miliónů sovětských lidí.

Ne nadarmo však bylo řečené, že zrádci vyběhnou sami se sebou. Liberální sovětčíci doslova za pár měsíců otrávili všechny studně, ze kterých po desetiletí sami pili, a nové studně nevykopali.

A v takovémto stavu zatím žije celé Rusko. Staré studně jsou otrávené, nové se prý snaží vykopat naši sovětští popi, avšak zatím bez očividného úspěchu. Ano, pravoslaví je budoucnost Ruska. Zatím však není jasné, zda se nám podaří dožít se této další zářivé budoucnosti v pořadí. Aby se popi začali podobat na duchovní a věřící doopravdy věděli, proč báťuška v chrámu mává kadidlem, musí se vystřídat celé generace nejenom duchovních, ale i věřících.

                 
Obsah vydání       8. 9. 2004
8. 9. 2004 Putin odmítl zahájit veřejné vyšetřování katastrofy v Beslanu
8. 9. 2004 Rusko nabízí 10 milionů dolarů
8. 9. 2004 Rusové demonstrovali proti terorismu
8. 9. 2004 Na George Bushe útočí jen snobové
8. 9. 2004 Bush versus Kerry: příliš malé rozdíly Oskar  Krejčí
8. 9. 2004 USA: Jaká levicová média? Greg  Evans
8. 9. 2004 Jak využít Tomáše Garrigue Masaryka v postmoderní společnosti Štefan  Švec
8. 9. 2004 Stále stejní bardi Martin  Groman
8. 9. 2004 Neviditelná minová pole Václav  Dušek
7. 9. 2004 Nechte maličkých přijíti ke mně Václav  Dušek
8. 9. 2004 Rusko: V boji proti terorismu nemá volbu nikdo Oskar  Krejčí
8. 9. 2004 Kde udělali soudruzi chybu?
8. 9. 2004 SPD udělala z Lafontaina obětního beránka
7. 9. 2004 Čečenští únosci: "Rusové zabíjejí naše děti, tak my zabijeme vaše"
7. 9. 2004 "Je možné zabít 42 000 dětí podle práva?"
6. 9. 2004 Lze ve válce proti terorismu zvítězit pouze silou?
7. 9. 2004 Mír v jeskyních a válka světa Martin  Škabraha
7. 9. 2004 Byly jednou dva... ...billboardy... Ladislav  Žák
7. 9. 2004 Světová obchodní organizace: český překlad rozhodnutí generální rady Oldřich  Průša
8. 9. 2004 Jaké tabu rozdupali liberální sovětčíci Sergej  Chelemendik
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Sergej Chelemendik: My ... ich! RSS 2.0      Historie >
8. 9. 2004 Jaké tabu rozdupali liberální sovětčíci Sergej  Chelemendik
7. 9. 2004 Naše zlostné křivé zrcadlo Sergej  Chelemendik
3. 9. 2004 Liberální sovětčíci Sergej  Chelemendik
2. 9. 2004 Naši zrádci Sergej  Chelemendik
1. 9. 2004 Kdo nám dnes vládne Sergej  Chelemendik
31. 8. 2004 O našich zbloudilých slovanských bratrech Sergej  Chelemendik
30. 8. 2004 O našich emigracích Sergej  Chelemendik
27. 8. 2004 O svoloči Sergej  Chelemendik
26. 8. 2004 Naši oligarchové Sergej  Chelemendik
25. 8. 2004 O tom, jak náš Isaič s nimi vyběhl Sergej  Chelemendik
24. 8. 2004 Kdo jsou naši židé Sergej  Chelemendik
23. 8. 2004 Netvoři versus my a naši bratři Sergej  Chelemendik
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Terminátoři národů Sergej  Chelemendik
18. 8. 2004 Vyhlásit mat za státní jazyk Sergej  Chelemendik