Na druhou stranu, bylo by chybou pouštět se takto pouze do pana Špidly -- výše popsaná praxe je běžná a dobře zavedená. Podobně jako expremiér mají nárok na odstupné ministři odstupující vlády, včetně tříměsíčního nároku na automobil s řidičem a na ochranku. Na rozdíl od ostatních občanů mají poslanci první měsíc nemoci nárok na plný (neredukovaný) plat, nový zákon postihující rozesílání reklamních emailů se nevztahuje na politické strany a dalších výhod mají naši zákonodárci nespočet.

"Bohatým brát, chudým dávat" -- heslo, kterému dala historie slávu. Zní to pěkně, jenže časy jsou jiné - v moderní tržní společnosti stále častěji má ten, kdo je pracovitý (i když ne bez výjimek). To nás přivádí k dalšímu heslu -- "Bez práce nejsou koláče". Zajímavé ale je, že česká vláda se ve svých prohlášeních věnuje spíše heslu prvnímu -- lidem se totiž na rozdíl od druhého mnohem lépe poslouchá.

Způsob, kterým heslo "bohatým brát, chudým dávat" prodává dnešní stát a česká socialistická vláda, je ale takový, že sám veliký Jánošík se musí obracet v hrobě.

Část první - bohatým brát: Státní politika progresivity zdanění a jiných povinných odvodů spolu s opatřeními vedoucími k zvýšené kontrole trhu zboží, práce a kapitálu, opravdu vedou k tomu, že bohatým (neboli pracovitým) je bráno více než chudým. Zde svou jánošíkovskou úlohu stát hraje víceméně dobře. Nicméně, úvodní odstavec ukazuje, že je jedna skupina bohatých, kterým je především dáváno. Dalších příkladů je nespočet -- a pouze třešničkou na dortu je pak například nedávný stotisícový výjezd premiéra na pohřeb pana Hlinky. O tom, že si nejvyšší státní činitelé na své přijdou tvrdou prací, lze s úspěchem pochybovat.

Část druhá -- chudým dávat: K nějakému přerozdělování tzv. chudým tu opravdu dochází. Jenže hlavně tam, kde je to nejvíc vidět -- jednorázová předvolební tisícovka důchodcům (na kterou nakonec není kde vzít), příspěvek prvňáčkům (ale ne druháčkům či středoškolákům, kterým by se hodila stejně tak), podpora bydlení mladých ve formě výhodných půjček (přičemž nejvíce by pomohla deregulace nájemného) a další. Naopak, vysoká DPH postihuje všechny (tedy i chudé), obrovský veřejný dluh zaplatí právě dnešní mládež (kterou stát oficiálně podporuje), zvyšování povinných odvodů malým živnostníkům v podstatě podporuje chudobu, přísná imigrační politika stejně tak. Starost o chudé ze strany státu není nic než populismus. Náklady vyložené na odstupné ministrů nebo na zmíněný letecký výjezd a podobné "nezbytnosti" by se jistě daly využít jinak -- třeba ve prospěch chudých.

Státní sociální politika v praxi by tedy měla být charakterizována heslem: "Ostatním brát, sobě dávat". Pro nás potom bude mnohem snažší uvěřit billboardům, že to (ale co?) pan premiér myslí upřímně.