Omyly minulosti

V roce 1946, po nacistickém raketovém programu, který zahrnoval plány odpálit rakety ICBM na New York, začala americká armáda studovat stíhací rakety, které by mohly zničit přilétající balistické střely. V roce 1961 armáda dosáhla prvního úspěchu: podařilo se jí v letu zlikvidovat fiktivní hlavice ICBM. Proto se pak Američané od té doby snažili vytvořit antiraketový deštník. O šest roků později byl uveden do operačního nasazení první raketový obranný program, zvaný Sentinel (hlídka). ICBM má dostřel více než 6 000 mil (10 000 km). Při takovém dostřelu by interkontinentální střela vypálená ze Severní Koreje mohla snadno dosáhnout k Honolulu nebo k Los Angeles.

V roce 1968 změnil prezident Richard Nixon změnil účel protiraketového systému. Už to neměla být jen ochrana USA, ale měl se stát aktivně odstrašující silou. . Systém byl přejmenován na Safeguard (záruka bezpečnosti). Nové generace stíhacích raket byla navrženy tak, aby hlavice ničily vozidla - nosiče nové geneace raket ICBM.

Vyjednávání mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o omezování zbrojení vedlo v roce 1972 k podepsání Protibalistické raketové smlouvy (ABM) . Smlouva ABM zakazovala národní raketové obranné systémy a jejím účelem bylo zabránit další eskalaci závodu v zbrojení mezi oběma zeměmi. V rámci této smlouvy přistoupily Spojené státy a Sovětský svaz přistoupila na omezení obranných systémů na dvě místa na Zemi, přičemž žádné místo nemělo mít více než 100 stíhacích raket. Množství míst bylo pak v roce 1974 sníženo na jedno. Spojené státy umístily svou základnu do Grand Forks, N.D., ale tu pak v roce 1976 zlikvidovaly.

Smlouva o nešíření balistických zbraní musí být změněna, anebo ji Spojené státy musejí jednostranně odmítnout, pokud má vzniknout státní raketová ochrana. Během prezidentské kampaně v roce 2000 řekl prezident Bush , že dává přednost státnímu raketovému obrannému systému, dokonce i pokud to poškodí vztahy s Ruskem. Bush tvrdil, že by se snažil protibalistickou smlouvu "doplnit", ale fakticky usiloval o "vyvázání ze smlouvy". Ministr obrany Rumsfeld se vyjádřil, že ABM smlouva je zastaralá, protože mnoho jiných zemí si od doby před třiceti lety, kdy byla tato dohoda podepsána, vyvinulo technologie střel dlouhého doletu.

Během pozdních sedmdesátch let a počátkem osmdesátých let dvacátého století se armáda začala zaměřovat na vyvíjení raketového obranného systému, který nepočítal s hlavicemi vybavenými stíhacími raketami. Koncem dvacátého století vyvinula americká armáda senzor a naváděcí systém, který umožnil stíhací raketě srazit se s nepřátelskou hlavicí. Tato technologie byla prakticky předvedena v roce 1984.

Rok předtím oznámil prezident Reagan v rozhlasovém projevu, že zahajuje projekty "Stratregické obranné iniciativy", "Hvězdných válek". Posléze se jméno této iniciativy, která měla především využívat impulsního vodíkovo-fluoridového či deuterium-fluoridovho laseru Mid-Infrared Advanced Chemical Laser (MIRACL), případně systému družicových laserů, založeného na kysličníku jódu (COIL), změnilo na Obranu prostřednictvím balistických střel, Ballistic Missile Defense.

Po ukončení studené války argumentovali někteří politici, že Reaganovy plány na raketovou obranu už nejsou nutné. V roce 1991 se prezident George Bush se dožadoval revidování raketového obranného systému, který by používal pozemní základny pro stíhací rakety. V tomtéž roce byl svět svědkem prvního střetnutí balistické střely a raketového obranného systému během války v Perském zálivu, když raketa Patriot zničila iráckou raketu Scud. Bushův plán tedy položil základy pro systém, který nyní prosazuje jeho syn, George W. Bush.

Omyly přítomnosti

V létě 1998 americký Kongres odtajnil Rumsfeldovu zprávu ( Report of the Commission to Assess the Ballistic Missile Threat to the United States - Rumsfeld Report), která argumentovala, že několik zemí získá do pěti až deseti let schopnost zaútočit na americkou pevninu. Šest týdnů po zveřejnění této zprávy vyzkoušela Severní Korea třístupňovou raketu, která přeletěla přes Japonsko. Jako na zavolanou... Severokorejská zkouška přiměla v roce 1999 americký Kongres, aby schválil Zákon o státní raketové obraně, který umožnil Spojeným státům začít raketovou ochranu budovat. Projekt státní raketové obrany byl projektován a financován tak, že by měl být schopen operačního nasazení v roce 2005. Projekt měl roční rozpočet 4 miliardy amerických dolarů , a nedávno získal zvláštní rozpočet 6,6 miliardy USD. Přesto je jeho účinnost problematická.

Projekt "Syn Hvězdných válek" je v současnosti soustředěn kolem vysílače HAARP na Aljašce v oblasti Gakona, což je asi 240 km severovýchodně od města Anchorage. Další, poněkud menší zařízení takového typu je v místě jménem Arecibo v Norsku, třetí je v Portoriku. Pět "pohotovostních" sil pro antirakety v pevnosti Fort Greely v centrální Aljašce dotváří systém obranné zdi proti čínským raketám. Vysílač HAARP produkuje vrstvu částeček vysoké rychlosti v magnetosféře daleko nad atmosférou, které se ovšem chovají jako vysokoenergetický radiační mrak schopný ničit jakékoliv rakety, které v kosmickém prostoru tím mrakem prolétávají. Pokud by k setkání s ionizovanou atmosférou došlo v dráze letu rakety, následovaly by turbulence a poruchy aerodynamiky, které by při obrovské rychlosti rakety nevyhnutelně způsobily její zkázu.

Zkratka HAARP znamená High-frequency Active Auroral Research Program, tedy vysokofrekvenční aktivní polární výzkumný program. Oficálně se jedná o program výzkumu ionosféry, ale prakticky všechna známá fakta svědčí o tom, že je HAARP zbraň, nebo alespoň vojenské zařízení. Pravda ovšem je, že ionosféry se docela jistě týká. Ozařuje svrchní vrstvu atmosféry soustředěným řiditelným paprskem elektromagnetických vln. Ionosféra je elektricky nabitá svrchní vrstva atmosféry, rozprostřená ve výšce od 64 do 960 kilometrů nad zemským povrchem.

Systém pokrývá plochu asi 13 hektarů a tvoří ho 180 antén (12 krát 15 řad), z nichž každá má dva dipólové přenašeče o výkonu 10 000 W. Celá soustava měla tedy výkon 3,6 MW. V konečné fázi to má být režim FIRI a celkový výstupní výkon 462 MW. Antény mají dvě kmitočtová nastavení, a to 2,8 až 7 MHz a 7 až 10 MHz. HAARP tedy vysílá elektromagnetické vlnění do ionosféry, přičemž využívá některé její charakteristiky. Ionosféra funguje především jako gigantická "anténa", pomocí níž lze signál zaměřit na kterékoli místo na Zemi.

To ovšem není všechno. Za určitých meteorologických podmínek (ty se neustále mění, ale dají se předpovídat) lze ionoféře "ukrást" značné množství elektromagnetické energie, která je tam díky iontům rozmístěna v těžko představitelném množství. Pokud bude celý výkon HAARPu za vhodných podmínek zaměřen na jediný bod oblohy, původní signál se zesílí až tisíckrát, což znamená výkon 3,6 GW, tedy 3,6 MILIARDY wattů. Abyste si udělali představu, tak je to zhruba dvojnásobek výkonu všech vodních elektráren v České republice dohromady. Druhá fáze výstavby, původně odhadovaná na 175 milionů dolarů, má dát armádě k dispozici energetické úrovně na hranici 4.7 miliardy wattů efektivně vyzářeného výkonu (ERP).

HAARP by mohl bez problémů fungovat jako emitor elektromagnetického impulsu, který by svým monstrózním výkonem doslova "usmažil" elektroniku jakékoli družice, zbraně či komunikačního prostředku. Ovlivnění počasí je ve skutečnosti docela jednoduché.

Přípravy takových systémů proběhly už v 50. letech; roku 1976 podpsalo přes 60 států dohodu o zákazu geofyzikálních zbraní, která ovšem platila na dobu určitou, a to 20 let. HAARP může ionizací či ohřevem atmosféry výrazně ovlivnit proudění vzduchu, a tak způsobit třeba bouřku, tornádo, extremní vedra či mrazy. Například je možné kdekoli na světě vyvolat umělý blesk, mnohem silnější než kterýkoli přírodní; vždyť to dokázal zmíněný Nikola Tesla již na přelomu 19. a 20. století. Teoreticky by šlo i zasáhnout podzemní vrstvy magmatu, a tak způsobit zemětřesení. Lukáš Visinger popsal přehled použití této zbraně poměrně dobře za použití zdrojů Dr. Begicha a dalších na serveru Military.cz.

Na US Patent #4,686,605, který obdržel v roce 1987 fyzik Bernard J. Eastlund ("Method and Apparates for Altering a Region in the Earth's Atmosphere, Ionosphere and/or Magnetosphere" - "Metody a přístroje k vyvolání oblastních změn v zemské atmosféře, ionosféře či magnetosféře"), uvalila americká vláda roční utajení. Eastlundův "ohřívač ionosféry" je nezvyklý: vysílaná frekvence (RF) záření je koncentrovaná a soustředěna do jednoho bodu v ionosféře. Tato odlišnost vrhá do ionosféry nebývalé množství energie. Eastlundovo zařízení umožňuje koncentraci o hustotě jednoho wattu na kubický centimetr, což je ve srovnání s jinými zařízeními, schopnými doručit do atmosféry okolo jedné miliontiny wattu, giganticky mnoho.

Základem pro tento výzkum a patent je práce Nikoly Tesly, datovatelná okolo roku 1900... V Eastlundově patentu je výslovně uvedeno, že tato technologie může zmást nebo úplně zničit důmyslné řídící a ovládací elektronické systémy letadel a raket. A že schopnost pokrýt rozsáhlé oblasti země sprškou elektromagnetických vln kolísající frekvence, a možnost kontroly změn těchto vln, dovoluje vyřadit rádiový přenos informací na zemi, moři i ve vzduchu. Lze také modifikovat počasí , například úpravami větrného modelu ve svrchní atmosféře vytvořením jednoho nebo několika hřebenů z atmosférických částic, které se budou chovat jako čočky nebo zaostřovací zařízení. Technologii HAARP i její zajímavé společenskopolitické souvislosti popsala kniha Angels Don't Play this HAARP: Advances in Tesla Technology - Jeane Manning & Dr. Nick Begich; ISBN:0-9648812-0-9.

Málokdo ví, že zkrat může nastat nejen v poli elektrickém, ale i v magnetickém. Přesněji řečeno, nejde o "zkrat" v pravém slova smyslu, spíše o jeho magnetický ekvivalent (ale z nedostatku jiného výraziva tomu můžeme klidně říkat zkrat). Na tento "zkrat" ale potřebujeme dva kousky zařízení HAARP, mezi nimiž musíme vytvořit spojité elektromagnetické vlnění. Pokud je správně modulováno a má dostatečně velkou energii, způsobí fázovou interferenci, tj. magnetické pole Země a HAARPu se vzájemně vynulují. Přírodní magnetické pole chrání povrch planety před účinky tzv. slunečního větru, a to tím, že protony tvořící tento "vítr" odklání a zpomaluje. Absence magnetického pole způsobí, že tyto protony začnou předávat svoji energii atmosféře; dojde k mohuté ionizaci, což bude mít zcela fatální vliv na veškerá zařízení využívající principů elektromagnetismu. Už existují i další radary podobného účelu. Kauai radar je radar "oči a uši " pro rakety Space Command's Asian. Spustí systém detekce a HAARP je pro armádu pacifické oblasti "pěstí" , která má za cíl zničit jakoukoli odhalenou raketu nad atmosférou během střední nebo okružní fáze letu.

Bude součást podobného šíleného systému postavena doprostřed Evropy - třeba do českých lesů? Přistávací dráha pro kosmický raketoplán už tam stojí...

Reportér a autor bestselerů Bill Gertz v roce 2001 ve Washington Times popsal jiný z aspektů hvězdných válek. V roce 2001 Rusové tajně testovali prototyp SS-25 ICBM rakety, který se pohyboval po velmi podivné dráze. Všechny předchozí ICBM jaderné střely bývají odpáleny ze země, vstoupí do blízké zemské orbity v kosmickém prostoru a pak za méně než 25 minut může raketa vypadnout z orbity, vrátit se do atmosféry a zasáhnout libovolný cíl zemského povrchu. Ruská SS-25 startuje jako obvykle, ale těsně předtím, než opustí atmosféru, se otočí se opět k zemskému povrchu a letí jako řízená střela, proudové letadlo či bombardér ve výšce asi 25 mil rychlostí Mach 5. Sven Kraemer, bývalý specialista Bílého domu na strategické rakety, řekl Washington Times, že on o scramjet testu SS-25 neví nic, ale dodal, že jestliže by to bylo pravdivé, byl by to alarmující vývoj. Proč je to tak důležité?

V té rychlosti a výšce, jestliže SS-25 je pomalovaná černě a pokrytá radar pohlcujícím materiálem jako B-2 STEALTH bombardér, nemůže být sledována ani zachycena žádným typem protiraketového systému PATRIOT. SS-25 už několik let používá onen "nový" scramjet pohon pro pohyb na samém vrcholu atmosféry. Ano, tím scramjet pohonem, který použili Američané s takovým úspěchem teprve před několika měsíci v pokusném "raketoplánku"... Díky tomu je SS-25 nezničitelná nějakým HAARP protiraketovým radiačním mrakem, který pracuje v kosmického prostoru.

Miliardy dolarů tak Američané vyhodili oknem...

Omyly budoucnosti

Keith Payne, raketový obranný expert, který vede Národní institut pro veřejnou politiku (National Institute for Public Policy), tvrdil redaktorovi Washington Postu, že ruská snaha čelit raketové obraně USA se scramjet raketou je zavádějící.

"Raketový obranný systém, o kterém my mluvíme, není navržen pouze k porážce ruských ICBMs, " řekl Payne. "Jestliže Rusové chtějí připravovat nějaké protiopatření, mě to nevadí. To nepodkope to, co jsme my doposud vyvinuli."

"Syn hvězdných válek " sice sestřelí či jinak zničí rakety, které Rusové s jásotem sešrotovávají a Saddám za ně marně nabízel miliony, ale je rozhodně neúčinný proti maskovaným SS-25 SCRAMJET STEALTH.

Britská Labour Party vydala 8. února 2002 prohlášení k Evropské měnové unii. Dokument volal mimo jiné po zásadním přehodnocení postoje britské armády k novým hrozbám teroristických útoků a navrhoval navýšení vojenského rozpočtu. Říkalo se v něm: "Přijetí mezinárodní zodpovědnosti nevyjde levně. Jsme připraveni přijmout rostoucí náklady na obranu doma i v zahraničí, stejně tak jako poskytovat zdroje potřebné pro naše ozbrojené složky, aby mohly řešit tyto aktuální otázky?" V jedné ze svých částí prohlášení pravilo, že kontroverzní projekt George Bushe, "Syn hvězdných válek", by mohl pomoci předejít možným teroristickým akcím.

Ministr zahraničí Jack Straw se mýlil. Žádné z teroristických akcí Bushův program hvězdných válek doposud nezabránil... Protože asymetrická válka se vyhrát nedá ani s použitím klimatologických či paprskových zbraní. Válka s rozzlobenými odvrženými či poníženými lidmi se totiž vyhrát nikdy nedá. Ani pod vedením syna hvězdných válek.

Další informace:

> National Missile Defense - FAS

> Report of the National Missile Defense Review Committee (the second "Welch Report"), November 1999