Přípravy a opatření k zajištění bezpečnosti horečně pokračují. Biliony dolarů svět utrácí za nové zbraně, nové technologie, novou strategii, rozmístění sil a inspektorů na celém světě. Ti, kdo si nemohou dovolit tato bezpečnostní opatření, musí prostě očekávat svůj osud a doufat v Boha. Avšak navzdory tomu všemu teroristické útoky se udály tam, kde byly nejméně očekávány a způsobily opět doprovodné oběti. Není žádné záruky, že dobře oblečený, hladce oholený muž ze sousedství pečující o rodinu by se nemohl stát dalším únoscem, který roztříští své letadlo o budovy a zabije další kolaterály.

Mezitím se světová ekonomika dostala do útlumu a v některých případech nabyla opačného trendu s obrovskými deficity zatěžujícími země. Práce ubývá a chudoba narůstá i v bohatých zemích. Žádné nové investice v cizích zemích nebo doma. S hrozbou války ceny ropy závratně vzrostly, dále zvyšují ekonomické a sociální zatížení chudých zemí.

Pomoc chudým zemím byla prakticky zastavena a půjčky nejsou k disposici, jelikož chudé země znovu a znovu nedostály závazku.

Opravdu svět je v hrozné šlamastice, ve stavu, který je horší než tomu bylo během konfrontace Východu a Západu, za studené války. Všechny velké naděje, které následovaly po ukončení studené války, se rozplynuly. A s teroristy a antiteroristy slepě tápajícími v zápase jeden proti druhému se normálnost po značně dlouhou dobu nevrátí.

Zajisté, na jistém stupni se musíme ptát sami sebe, proč se to se světem děje. Proč existuje terorismus? ...to nemůže být, že muslimové jsou jedinou příčinou všech těchto problémů. Nejsou-li, je to potom střet civilizací, střet muslimské civilizace proti judeo-křesťanské civilizaci, který je odpovědný?

Upřímně řečeno, nemyslím si to. Upřímně řečeno, myslím, že je to oživení staré evropské vlastnosti chtít ovládnout svět. A projev této vlastnosti v sobě nevyhnutelně obsahuje nespravedlnost a útisk lidí jiného etnického původu a barvy...

...Život každé lidské bytosti je posvátný, bez ohledu na to, zda ta osoba je přítel nebo nepřítel. Z toho důvodu válka není řešením. Soutěž založená na tom, kdo může zabít více lidí, aby se dosáhlo zjistění kdo je vítězem a kdo poraženým, a ještě hůře, aby se rozhodlo, kdo má pravdu a kdo se mýlí, je primitivní a nevypovídá dobře o tak zvané vysoké úrovni civilizace, které jsme dosáhli. Velikost národa by měla být založena na kultuře, která oceňuje vysoké morální kvality, estetiku, vědomosti a pokrok ve vědách. Naneštěstí tisíce let po kamenném věku stále měříme velikost národa schopností zmasakrovat největší počet lidí.

Ale útisk a nespravedlnost není omezena na vedení války a zabíjení lidí; existuje útisk v ideologické propagandě. Nyní se nám dovoluje jenom demokratický systém vlády. Připouštíme, že je to zdaleka nejlepší systém vlády. Ale uplatňování sankcí, hladovění lidí, zamezování přístupu k lékům, aby bylo vynuceno přijetí demokracie, se sotva zdá být demokratické. Dokonce miliony umírají proto, že se neobrátily na toto nové náboženství. A další miliony trpí, protože nejsou schopny učinit demokracii funkční, protože výsledkem je anarchie.

Zbaveni potřeby soutěžit s komunisty, kapitalističtí svobodní obchodníci přestávají ukazovat přátelskou tvář. Jejich chtivost nezná hranic. Chtějí, aby země, které tvrdě bojovaly za získání své nezávislosti, se vzdaly této nezávislosti, aby odstranily své hranice, aby dovolily kapitalistům svobodně dělat s ekonomikami těchto zemí co se jim zlíbí. Nazývají to svobodnou soutěží. Když se sloučí a vzájemně se pohltí, stanou se monstrózními giganty, se kterými malí obchodníci v rozvojových zemích nebudou schopni soutěžit. Jaký je smysl soutěže, když vůbec nemůžete vyhrát? Nakonec několik těchto monster bude kontrolovat ekonomiku celého světa.

Smutnou věcí je, že nejsou prosta podvodů a korupce. A víme, že nemusejí mít úspěch. Viděli jsme, jak dramaticky propadla a ztratila 100 miliard dolarů v jednom roce. A to je jen jedna korporace.

Pak existují podvodní měnoví obchodníci, kteří zničili ekonomiky poloviny světa, desetimiliony vyhodili z práce, přivedli k bankrotu banky a tisíce podniků, působí zhroucení vlád a uspíšili anarchii; a to všecko kvůli tomu, aby půl tuctu jednotlivců mohlo pro sebe nadělat miliardy.

Nyní bohatí už neposkytují pomoc. Ani nepůjčují. A mezinárodní agentury, které kontrolují, se neustále pokoušejí zardousit dluhy zatížené chudé země, na které bylo zaútočeno jejich nenasytnými manipulátory trhem.

Nerovnosti mezi bohatými a chudými se denně zvětšují. Bohatí mají příjem na hlavu více než 30.000 US dolarů, chudí jenom 300 US dolarů. A ještě chtějí bohatí z chudých vyždímat poslední kapku krve.

To je to, co dnes zamořuje svět, tento útisk chudých bohatými, tato nespravedlnost, tato nerovnost. Aby se nasypala sůl do rány, chudým se stále říká, že postrádají průhlednost a dobré vládnutí, nerespektují lidská práva, nepodporují svobodu slova, svobodu tisku a tak dále, a tak dále, přičemž ve skutečnosti jsou to bohatí, kteří postrádají průhlednost, kdo nerespektují lidská práva, kdo drží na uzdě naše právo povědět pravdu o tom, co dělají, kdo užívají svých medií k tomu, aby zakryli své špatné činy a rozšiřovali lži. Jak jinak můžeme interpretovat operace pochybných fondů a měnových obchodníků, sankce a systematické bombardování jistých zemí, ochuzování již chudých a censuru zpráv stejně tak jako překrucování a vymyšlené zprávy o Jihu.

Je skutečností, že chudé země byly a jsou utiskovány a terorizovány bohatými zeměmi. Přirozeně, chudí jsou zahořklí a rozzlobení a ztratili víru ve spravedlnost a čest... Ale rozvojové země musejí připustit, že také my jsme odpovědni za šlamastiku, ve které je dnes svět. Neužili jsme své nezávislosti a svobody k tomu, aby se naše země rozvíjely k dobru našich lidí. Místo toho jsme pilně svrhávali naše vlády, ustanovovali nové vlády, aby byly obratem opět svrženy. Dokonce jsme své vlastní lidi po milionech zabíjeli. A často frustrovaní anarchickou demokracií uchylujeme se k autokratickým vládám a vystavujeme se mnohému znevažování.

Výsledkem této konfrontace mezi těmi, kdo mají a kdo nemají, rozvinutými a rozvíjejícími se, je svět, který je prakticky neovládnutelný. Navzdory všemu pokroku ve vědě a technice je svět v hrozném stavu. Za situace, kdy je více než dost potravy k nasycení šesti miliard lidí světa, jeden člověk ze šesti je v současné době podvyživený, hladovějící a stovky umírají denně.

Od 11.září bohatí a mocní světa jsou rozzuřeni na chudou polovinu světa. A jejich extrémní opatření k zajištění bezpečnosti jenom umocnila hněv utiskovaných chudých. Obě strany se nyní nacházejí ve stavu slepého hněvu a jsou nakloněni k zabíjení jedni druhých, k válce.

Válka nic neřeší. Válka je primitivní. Dnešní válka je primitivnější než války v době kamenné. Cílem nejsou bojovníci, frontoví vojáci. Cílem jsou obyčejní civilisté, ženy, děti a staří lidé. Ať je to teroristický útok nebo vojenský útok, toto jsou oběti.

V primitivních válkách svědky krveprolití jsou válečníci. Zatím co sebevražední teroristé umírají při každém útoku, velcí válečníci, kteří mačkají knoflíky, nevidí nic z roztrhaných těl, nevidí hlavy a údy urvané od těl s vyvrženými vnitřnostmi, krev a kusy nevinných lidí, kteří před okamžikem byl žijícími lidmi jako oni. A protože to nevidí, knoflíky mačkající válečníci a lidé kteří jim velí, se vrátí, aby se těšili z pořádního jídla, dívali se na televizní šou nebo morálně se nafukující obveselovače vojska a pak se odeberou do svých pohodlných postelí k dobrému spánku. Aby zítra udělali více náletů, aby kobercově zbombardovali více dětí, žen a starých lidí nebo zmačkli více knoflíků, které vypálí rakety, aby utrhaly více hlav a údů.

Válka je o masakrování lidí. Jsou vymýšleny novější a brutálnější zbraně, aby zabíjely více lidi a efektivněji. A nyní se hovoří, že použití nukleárních zbraní je ospravedlněno. Je to proto, že lidé, kteří mají býti zmasakrováni jsou barevně jiní? Je to proto, že nemohou udeřit zpět?

Naše setkání dnes zde je setkáním hlav států a hlav vlád. Musíme připustit, že naše organizace nebyla tak efektivní, jak měla být. Můžeme chtít zůstat neangažovaní a vyhnout se tomu, že upadneme v nelibost u mocných zemí. Ale naši lidé se stávají neklidnými. Chtějí, abychom něco udělali. Neuděláme-li, pak udělají oni a půjdou proti nám. Vezmou věc do svých vlastních rukou. Neschopni zahájit a vést konvenční válku, uchýlí se ke gerilové válce, k terorismu, proti nám a proti těm, které pokládají za své utiskovatele.

Už déle nemohou být ignorováni. Nemůžeme je všechny uvěznit, neboť my vždycky nevíme kdo oni jsou a kde jsou.

11. září předvedlo světu, že činy teroru, spáchané dokonce jen tuctem lidí, mohou destabilizovat celý svět úplně, zasadit strach do srdcí každého, způsobit, aby se báli vlastních stínů.

Ale jejich činy také odstranily všechna omezení v zemích na Severu. Nyní už více nerespektují hranice, mezinárodní zákony nebo dokonce prosté morální hodnoty. A nyní hovoří o válkách, o použití vojenských výbojů za účelem změny vlád. Dokonce mluví o použití nukleárních zbraní.

Už to není jenom válka proti terorismu. Ve skutečnosti je to válka k ovládnutí světa, to je barevně odlišného světa. My jsme nyní obviňováni, že poskytujeme útočiště teroristům, že jsme Osou Zla atd. NAM (Non-Aligned Movement - Hnutí neangažovaných) má spoustu problémů a záležitostí, kterými se musí zabývat. Ale momentálně nejdůležitější hrozbou, které čelíme, je tendence mocných vést válku, když jsou konfrontováni s opozici vůči rozšiřování své nadvlády. Nemůžeme s nimi vést válku.

Naštěstí mnozí z jejich lidí také mají dost války. V milionech vyšli, aby protestovali proti válečnické politice svých vůdců. Musíme se k ním připojit. Musíme se připojit k jejich zápasu s veškerou morální silou, kterou můžeme poskytnout.

Válka musí být postavena mimo zákon. To bude muset být nyní předmětem našeho zápasu. Musíme zápasit o spravedlnost a osvobození od útisku, od ekonomické hegemonie. Ale nejdříve musíme odstranit hrozbu války. S tímto Damoklovým mečem, visícím nad našimi hlavami, nikdy nemůžeme uspět při prosazování zájmů našich zemí.

Proto musí být válka prohlášena za ilegální. Prosazovat tuto záležitost musejí multilaterální síly pod kontrolou OSN. Žádnému jednotlivému národu by nemělo být dovoleno mít dozor nad celým světem, nejméně ze všeho rozhodovat o tom, jakou akci podniknout a kdy.

Globalizace nesmí být omezena jenom na vykořisťování bohatství země. Globalizace musí obsahovat mnohostrannou ochranu zemí ohrožovaných válkou a hegemonií. Musí existovat nový hospodářský řád, ve kterém je moc rovnoměrně sdílena všemi. Spojené národy musejí být reformovány. Již déle nesmějí být vázány výsledky světové války vedené před více než půl stoletím. Každý musí odzbrojit. Zamítnutí zbraní masového ničení musí platit pro všechny. Už by více neměl existovat výzkum, který by z konvenčních zbraní činil zbraně vražednější...

...V zápase o postavení války mimo zákon a kontrolu zbraní, jak nukleárních tak konvenčních, NAM najde vzrůstající podporu mezi mnohými lidmi na Severu. Přesto je to skličující úkol. Ale jestliže se nyní nepostavíme na vysokou morální úroveň, budeme marně čekat na to, že mocný Sever se dobrovolně vzdá masakrování lidí ve jménu národních zájmů.

Opět bych rád řekl, že NAM musí zápasit o postavení války mimo zákon. NAM musí zápasit o postavení nukleárních zbraní mimo zákon. NAM musí zápasit o zastavení výzkumu a vývoje stále ničivějších tak zvaných konvenčních zbraní. NAM musí zápasit o kontrolu obchodu se zbraněmi.

Musíme pracovat pro nový světový řád, kde demokracie není omezena jenom na vnitřní vládnutí ve státech, ale platí ve vládnutí ve světě. Musíme pracovat pro oživení Spojených národů a multilateralismu. Musíme pracovat pro odstranění nebo modifikování role vítězných mocností ve válce vedené před půl stoletím.

Víme, že jsme slabí. Ale také víme, že máme spojence na Severu. Oni také chtějí odstranění válek, odstranění masakrování lidí z jakýchkoliv důvodů. Nemusejí s námi ve všem souhlasit. Ale v oposici vůči válce velmi mnozí budou s námi. Jsou hotovi postavit se proti svým válečnickým vůdcům. Musíme s nimi spolupracovat.

Toto je tedy náš zápas. Nejsme bezvýznamní. Nejsme anachronističtí. Máme vizi, vizi vybudovat nový světový pořádek, světový pořádek, který je nestrannější, spravedlivější; světový pořádek, který je především osvobozený od staletí starého přesvědčení, že zabíjet lidi je správné, že to může vyřešit problémy vztahů mezi národy.

Kvůli tomu všemu musíme znovu oživit Hnutí neangažovaných. A tato životaschopnost může přijít jenom z našich sevřených řad a společného jednání...

Mahathir bin Mohamad je ministerským předsedou Malajsie. Tuto řeč, uveřejněnou zkráceně v South Letter, č. 39, 2003, přednesl na XIII. Vrcholném shromáždění / Sumitu Hnutí neangažovaných, které se konalo v Kuala Lumpur 24.-25.února 2003.

South Letter je časopis vydávaný v Ženevě organizací South Centre, tvořenou státy Jihu. Hnutí neangažovaných (NAM-Non Aligned Movement) vzniklo v roce 1955 na Afro-Asijské konferenci v Bandungu v Indonésii a je organizací států.

Z angličtiny přeložila Míla Hradečná