Před několika týdny bylo možno zaznamenat na obou stranách Atlantiku rostoucí znepokojení ohledně ospravedlnění války proti Iráku. Toto znepokojení začali pociťovat nejen "profesionální demonstranti", ale i mnozí ti, kteří by instinktivně přijali argument své vlády, kdyby jim sdělila, že existuje skutečně vážná hrozba. [Americký] prezident a [britský] premiér si zvolili velmi precizní argument, na jehož základě ospravedlnili invazi do Iráku. Ta země podle nich vlastnila zbraně hromadného ničení a měla schopnost jich rychle použít. Krutý diktátor představoval nepřijatelnou bezpečnostní hrozbu.

Lady Thatcherová byla podrobena plnému nezávislému vyšetřování ohledně okolností války o Falklandské ostrovy. Otázkou, jíž se šetření, které schválil John Major, zabývalo, bylo, zda vláda Thatcherové měla vinu v tom, že zanedbala své povinnosti a dovolila, aby se události dostaly do takové situace, že to pak nutně vedlo k válce. Labouristická opozice tehdy z toho vyšetřování dělala skandál. Thatcherová z vyšetřování vyšla, aniž by jí byl zkřiven vlásek na hlavě.

Od doby, kdy bylo prohlášeno vítězství, uplynuly už měsíce. Nebyly objeveny žádné důkazy, které by potvrdily důvody, proč byl podniknut útok proti Iráku. (...) Vítězství ve válce proti Iráku bylo rychlé, což samo vyvolalo pochybnosti o realitě irácké hrozby. Avšak důkazy o zbraních hromadného ničení se nenašly. Labouristická vláda čelila rostoucímu volání po tom, aby následovala existující precedens jako v případě vyšetřování Margaret Thatcherové, které tehdy v opozici silně požadovala. Neustoupila nyní v této věci však ani o centimetr.

Živě si pamatuji zprávu o smrti dr. Davida Kellyho, pokračuje autor. Také si pamatuji současné oznámení, že se bude konat vyšetřování jeho smrti. Smrt dr. Kellyho poskytla vládě Tonyho Blaira únik. Vláda sice schválila vyšetřování, ale jen omezené vyšetřování okolností smrti dr. Kellyho -- to samozřejmě vyloučilo vyšetřování daleko závažnějších a daleko víc znepokojujících věcí. Jistě, že i vyšetřování smrti dr. Kellyho mohlo být pro vládu nebezpečné v důsledku neočekávaných zjištění. Avšak v žádném případě nemělo být toto vyšetřování tak nebezpečné jako alternativa dalekosáhlého vyšetřování, jemuž se labouristická vláda byla rozhodnuta vyhnout. Všichni jsou vyšetřováním okolností smrti dr. Kellyho posedlí, sdělovací prostředky, politikové. Odvádí to pozornost od skutečného tématu.

Znamená to, že už nikdo podruhé Irák vyšetřovat nebude. Zůstane to na práci parlamentu -- to v podstatě znamená labouristickým poslancům. Soudím, že se většina z nich hluboce stydí za to, co jménem stranické disciplíny podpořili. Jejich voliči umírají v důsledku jejich mlčení. Je to pozoruhodný projev morální zahraniční politiky.

Říká se, že má-li zlo triumfovat, stačí jen, aby dobří lidé dál mlčeli.

Dne 13. listopadu 2002 jsem poslouchal, v jedné z nejprestižnějších jídelen v Londýně, spolu s asi 200 "vlivnými osobnostmi" jednoho velmi čelného amerického politika, blízkého Bushově vládě, který nám tam sdělil, že vůbec nezáleží na tom, co se vyjedná v OSN anebo co najdou zbrojní inspektoři. Rozhodnutí provést invazi do Iráku už bylo přijato. Byl jsem šokován. Ale byl jsem šokován jen tím, co nám tam bylo řečeno, nemyslel jsem si, že to může být pravda.

Dlouho jsem měl velkou úctu k pax americana. Spojené státy přispěly obrovskou měrou za poslední půlstoletí k míru na světě. Nikdo nebojoval usilovněji o to než já, abychom měli americké střely s plochou dráhou letu umístěny ve Velké Británii.

V roce 1943 varoval Churchill Spojené státy, že s velkou mocí jde v ruku v ruce i velká odpovědnost. Jako nepochybný vůdce liberálních demokracií musí být zřejmé, že jsou Spojené státy zastánci práva a zákonnosti, neboť právě právo a zákonnost je jedinou zárukou svobod, které USA právem tvrdí, že představují.

Plně mě přesvědčily Blairovy argumenty před invazí. Argumentoval, že k invazi dojde jen, pokud bude splněna alespoň jedna ze tří možností. Buď invazi schválí OSN, anebo dojdou inspektoři k závěru, že nemohou pracovat, anebo inspektoři dojdou k závěru, že existuje riziko a pak OSN schválí užití síly. Ani jedna z těchto podmínek nebyla splněna, avšak přesto jsme na Irák zaútočili.

Dotázal jsem se dvou nejpřednějších britských soudců, zda mi můžou vysvětlit, jak je možné, že rezoluce OSN, která se zmiňuje o "vážných důsledcích", protože se členové Rady bezpečnosti nechtěli shodnout ani na tom, že by se slovem zmínili o vojenském zásahu, může být pak interpretována jako ospravedlnění vojenského zásahu. Oba soudci mi sdělili, že ta rezoluce jako ospravedlnění vojenského zásahu brána být nemůže. Vláda názor těchto právníků nezveřejní.

Ujasněme si, proč jsou britská vojska v Iráku. Nenechte se ani na okamžik zmást argumentací, že bylo nutno odstranit Saddámův režim. Západ se dávno naučil žít a spolupracovat s režimy, které by bylo obtížné sloučit s morální zahraniční politikou. Kdyby byl Saddám Husajn kdy postaven před soud, jeho právníci by si pěkně -- a nepříjemně -- vyhráli s našimi styky s ním v osmdesátých letech, kdy byl Saddám Husajn jedinou zábranou, která stála mezi západními zájmy a Íránem.

Britský premiér a americký prezident si zvolili argument, na jehož základě musí být jejich rozhodnutí hájeno. Bylo řečeno, že je Irák hrozbou, protože vlastní zbraně hromadného ničení. Argumentace byla založena na výzvědných zprávách. Nyní máme v zajetí většinu vysokých činitelů Saddámova režimu. Máme přístup v podstatě do všech oblastí Iráku. Jaké věcné důkazy jsme zjistili k podpoře své argumentace? Žádné.

Britští vojáci umírají. To nám dává odpovědnost žádat po nich, aby v Iráku jednali, pouze, pokud je ten případ prokázán. Až dosud jsem mlčel, píše bývalý čelný britský konzervativní ministr. Budu první, který vzdá čest odvaze britského premiéra a prezidenta Bushe, jestliže se prokáže, že měli pravdu. Ale co když pravdu neměli?

Měli bychom poskytnout důvěryhodnost jednání britské vlády tím, že zahájíme veřejné vyšetřování důvodů, proč se vedla válka proti Iráku.