Moderoval ing. Pavel, tehdy nově jmenovaný ředitel televize. O Pavlovi se povídalo, že byl vyloučený nebo vyškrtnutý ze strany a pro mne to znamenalo, že se začínají napravovat svinstva normalizace. Mimo jiné došlo v diskuzi také na porovnání systémů zdravotnictví v kapitalistické Evropě a u nás. Mlynář připoměl, že i emigranti byli překvapeni existencí různé zdravotní péče a zařazováním pacientů do tříd v Rakousku podle jejich schopnosti platit. Vybízel proto k opatrnosti před novou situací, do které jsme se všichni s nadšením hrnuli. Tigrid kontroval a ubezpečil konkrétně (!) i tu nejchudší babičku na venkově, že se nemusí ničeho bát. Porovnejte to s dnešní situací, kdy se mají nejenom rušit mnohé vesnické nemocnice a navíc se žádá platit za všechno přímo na ruku.

Vezměme tři možné modely chování. Podle prvního modelu se otevřeně řekne, o co půjde. Tak se zachová čestný člověk. Druhá možnost je mlčet. Tigrid nemusel vědět, jak vše dopadne, a v případě, že věděl, nemusel aspoň uvádět nikoho v omyl. Třetí model je lhát za každou cenu. Byla to tehdy taková chvilka pravdy o charakteru někoho, kdo se pak výlučně prezentoval jen uhlazenými a inteligentními poznámkami bez sebemenší oponentury.