Vláda má problém. Hrozí jí, že bude mít ministryni bez hlavy. Jako by nestačilo , že bezhlavě se chová mimálně polovina ministrů, toužící zliberalizovat veřejné finance tak, abychom si už nemohli ani myslet, že jsou veřejné. Že bezhlavě reaguje ministryně školství, která se domnívala, že šarmem sobě vlastním dokáže vykouzlit peníze i ve státní pokladně. Dokázala to pouze v mediálně virtuální realitě, a to jen po dobu jednoho týdne. Pak všichni pochopili, že Harry Potter sedí na financích. Spolek hejtmanů, který je převážně tvořen kandidáty, navrženými ODS, se přesto všechno usnesl, že jeho zlobu uklidní pouze hlava Součkové, aranžovaná po vzoru Salome.

Odhlédnu od krylovské asociace. Nekoncepčnost, kterou avizují hejtmané, přece na půl cesty vychází vstříc jejich pojetí světa zprivatizovaných služeb. Akciových nemocnic. Doplatky za lůžko, doplatky za jídlo - to vše zdravotnictví zatěžuje a nemuselo by, pokud Součkové návrhy projdou. Problém je, že dluhy se udělaly otevřeným penězovodem přes VZP a další zdravotní pojišťovny a dnes už není, kam je schovat. Stát neumí VZP kontrolovat a není politická shoda na sjednocení zdravotního a sociálního pojištění do jednoho celku, řízeného státem. Jak má mít stát zodpovědnost, když se z ministerstva stal průtokový ohřívač rozpočtových výdajů? Pod kobercem v hejtmanské kanceláři by dluhy nemocnic čouhaly jak sláma z bot, prošlapaných v hejtmanské volební kampani. Slibovali tenkrát hejtmané rušení nemocnic? Slibovali svým voličům, že budou muset jezdit za svým zdravím desítky kilometrů i tehdy, je li dopravní obslužnost na úrovni Marie Terezie? Dnes se ale musí vymyslet důvod, jak vrátit ministryni míček koncepční změny zpět na její hřiště, ačkoliv vytvořením SAMOSTATNÝCH krajů se stali právě hejtmani zodpovědnými za VEŘEJNÉ zdravotnictví, škoství a další oblasti sociálních služeb území, na kterém VLÁDNOU.

Najednou jim hrozí ODPOVĚDNOST. Konfrontace nikoliv s ideologiemi, ale s politickou realitou kompromisů, krajské kasy a napjatého regionálního rozpočtu. Dnes teprve k jejich uším doléhají nářky, které mohli slyšet už tehdy, když se za ministra Stráského budoval systém zdravotnictví a nemocenského pojištění. Či za jiných ministrů se postupně oklešťovávalo školství do dnešní privatizované podoby, v níž je každý samostatný, ale chudý. Johan Huyzinga ve své knize "Homo ludens aneb o původu kultury ve hře" popsal řadu modelů chování člověka při komunikaci s jinými. Popsal i modely učení prostřednictvím praxe. Komenský už ale dávno před ním věděl, jaké výhody při vzdělávání má hra. A hejtmané dovádějí vlastní ŠKOLU HROU do absurdity. Stávkují. Odmítají zodpovědnost za svůj region, za své občany. Necítí důvod respektovat kontinuitu předání moci a domnívají se, že dostanou tabula rasa, čistý stůl pouze pro své hry. Neví, že hra na financování všeobecně dostupného zdravotnictví pro všechny občany je maturitní zkouška jejich dospělosti. Učitelům a jejich stávce se nelze divit. Neměli by ale stávkovat před ministerstvem školství, ale před sídlem těch stran, které upírají státu rozvoj a myslí si, že čím menší stát, tím lépe právě pro jejich peněženky. Myslel si to už kdysi Vladimír Iljič Lenin... Program minimalizace státu byl totiž jeho nápad. Radikální šance na stále menší státní pokladnu v podobě patnáctiprocentní daně z hlavy je nápad ODS. Jmenuje se Modrá šance.